Osudy českých šlechtičen nabízí pokus o autentické vyprávění v ich formě

Pátek, 21 Únor 2025 10:17 Taťána Kročková

Dostala se mi do rukou zajímavá knížka Osudy českých šlechtičen od Slávky Poberové, kterou vydalo nakladatelství Alpress. Knížka má svoje pro i proti, ale milovníky historie jistě zaujme. Pojďme se podívat, co publikace nabízí.

Autorka Slávka Poberová (*1943), která vystudovala češtinu a historii a věnuje se práci novinářky a překladatelky, napsala už více historicky laděných populárně naučných knih či románů s dospívajícími dívčími nebo ženskými hrdinkami. Jmenujme například Minimum bontonu, Lásky českých královen, Intriky na českém trůnu nebo Nejmocnější ženy Evropy, z dívčích románů pak Jablko od stromu, Žirafka, Zlodějky vody, Životy na schovávanou. Knihy bývají kontroverzně hodnocené: někomu sednou, jinému ne.

Knížka Osudy českých šlechtičen mi přišla jako zajímavě zvolené téma a protože se sama o historii zajímám a mnohé osudy těchto šlechtičen znám, byla jsem zvědavá na zpracování knihy. Kniha povrchově zpracovává základní informace, které jsou o těchto konkrétních ženách známé, čímž chybí jakási hloubka a prožitek. To se autorka snažila vynahradit tím, že každý příběh psala v ich formě, jako by jej vyprávěla sama šlechtična, samozřejmě zcela nereálně z pozice ducha, který zřejmě hodnotí zpětně svůj život. Informace se dozvíte a mnohdy je to zajímavé, přesto jsem zjistila, že tento způsob vyprávění nepovažuji za úplně šťastný. I když jsem ocenila, že autorka se snaží používat archaismy a zastaralé české výrazy, aby to bylo autentické, ne vždy se to povedlo, navíc sama dle svého uvážení vkládá projevy osobnosti a vyprávění konkrétní ženy podle sebe tak, jak se jí to hodí, což vlastně vůbec nemusí odpovídat realitě. Samozřejmě historická fakta jsou dodržena, mám na mysli spíše psychologii a prožitky. Je to tím pádem postaveno na domněnkách ukazujících, jaká asi konkrétní žena byla a jak uvažovala. Problém však je, že všechny tyto ženy působí tak nějak stejně. Takovým způsobem by se téma dalo mnohem autentičtěji zpracovat a dát do toho emoce, prožitek i nastínit psychologii postavy. Místo toho všechny ženy působí tak nějak stejně, všechny si stěžují na to samé a vlastně jsou s tím vším tak nějak smířené. Jde pouze o mnohdy nezáživné vyprávění vnějších skutečností jejich života.

Takže já oceňují téma i zajímavý nápad zpracování, je skvělé, že se takto čtenář může skutečně hodně dozvědět o méně známých šlechtičnách, ženách a jejich pohnutých osudech i síle vzdorovat překážkám osudu, ale nesedla mi forma zpracování, od které jsem očekávala víc. Na to jak silné osudy to byly, bych očekávala záživnější a dramatičtější čtení. Skvělé ale je, že tam autorka vložila i nějakou přímou řeč a citace. Některé příběhy jsou čtivější, jiné méně.

Osudy českých šlechtičen