Už déle než čtyři desetiletí se v Plzni každoročně pořádají mezioborová sympózia, zkoumající nejrůznější aspekty takzvaně „dlouhého“ 19. století, které se uzavírá až výbuchem 1. světové války. Z každého setkání povstala i knižní publikace, shrnující přednesené příspěvky. Dosud se kladl důraz hlavně na aspekty uměnovědné, historické, sociologické apod., nyní přišla na řadu i hlediska hospodářská. Právě jimi se zaobírá nejnovější svazek nazvaný TRH A KAPITÁL V ČESKÉ KULTUŘE 19. STOLETÍ.
Pisatelé pětadvaceti statí, které ve zmíněném sborníku nalezneme, pocházejí vesměs z odborných pracovišť, ať již se jedná o univerzity, archivy, muzea či nejrůznější ústavy. Někoho jiného, jenž by vybočoval z tohoto zakotvení (a pocházel třeba z novinářské sféry nebo prostředí venkovských kronikářů), bychom hledali marně. Přitom leckteré z otištěných prací jsou pouhé náčrty zasvěcené podružnostem. Ostatně: na ploše zhruba deseti až dvaceti potištěných stran lze sotva rozvinout nějaký komplexnější vhled.
Kniha je rozčleněna do čtyř oddílů, které jsou věnovány jak zevšeobecňujícím postřehům (někdy na příkladu hostitelské Plzně), tak cílenějšímu zaměření – třeba na dění v Praze nebo na nakladatelské podnikání, sledující čtenářsky úspěšné vydávání (řečeno dnešním termínem) bestsellerů. S tím úzce souvisí úvahy na téma jak co nejlépe prodat zboží či služby, případně jak přesvědčit veřejnost, že právě moje nabídka je ta opravdu ideální. Tak povstaly první pojišťovny, prosadila se obliba zdobného architektonického dekoru coby výnosného podnikání. Ukazovalo se, že snad každá nabídka nakonec najde svého zájemce, i kdyby se jednalo o padělání peněz. S rozvojem fotografie se totiž už v 19. století začal šířit i tento neduh, jak dokládají pečlivě uchovávané sbírky falšovaných (nejen) rakouských papírových platidel.
Zapomenutý novinář a politik
Cenné jsou zejména připomínky dávno zasutých osobností, které však ve své době požívaly úctu a obdiv, jakkoli provázený i pochybami o ryzosti jejich povahy a skutků, jako třeba u novináře Jana Stanislava Skrejšovského (1831-1883). Dokonce bychom jej mohli považovat za vypočítavého spekulanta. Založil tiskové impérium, které však - i s přispěním nepřátelsky se chovající státní moci a rovněž vinou domácích názorových protivníků - přivedl ke krachu, profiloval se jako politik, několikrát byl zvolen poslancem. Mimořádného úspěchu dosáhl německy psaným deníkem Politik, v němž pěstoval investigativní žurnalistiku, odkrýval záležitosti, které měly zůstat utajené, hájil české zájmy, poznenáhlu si získával pozornost i hospodářskými studiemi.
Jan Stanislav Skrejšovský
A ustavičně narážel na cenzurní opatření, během deseti let došlo přinejmenším k 370 konfiskacím novin kvůli pobuřujícím článkům, opakovaně končíval ve vězení. A postupně si znepřátelil českou politickou elitu, když odmítal smířit se po Palackého smrti s nástupnictvím Františka Ladislava Riegra. Trefný je postřeh v rozsáhlém encyklopedickém hesle na wikipedii, kde se lze dočíst: kdyby zemřel dřív, v dobách své největší slávy, mohl vstoupit do dějinného povědomí jako jeden z národních vůdců, k čemuž dodávám, že mohl slout i jako odvážný, provokující novinář srovnatelný s Havlíčkem Borovským. Jenže nic z toho se nestalo, naopak skončil v zapomnění jako rozporuplný člověk, jenž ve svém poslání selhal.
Jak si zajistit úspěch
Také psaní a vydávání knih se mohlo stát předmětem podnikání. Zajímavé postřehy se týkají zrození spisovatelského hvězdy, jakou byl jmenovitě Karel Klostermann (1848-1923), a to díky promyšlené spolupráci s nakladatelem. Díky množství příkladů si můžeme učinit představu, jak autor i Josef Richard Vilímek, jenž se ujal vydávání Klostermannových spisů, pečlivě zvažovali obchodní strategii, aby zaujali co nejvíce čtenářů – počínaje přitažlivými názvy románů, grafickou úpravou, pečlivým pilováním textů a konče pečlivě načasovaným vržením knížek na trh. Je zřetelné, jak spisovatelství se tu stává jednoznačně výdělečným činem, jakkoli se opírá o nespornou uměleckou úroveň. Klostermann se tak vlastně proměnil v prosperující manufakturu, která chrlila jeden rukopis za druhým. A dochovaná korespondence s nadšenými čtenáři dává tušit jeho výsostné postavení nejen v literárním světě.
Karel Klostermann
Prvním filmem, který vznikl podle Klostermannovy předlohy, bylo šumavské drama Ze světa lesních samot (1933). Dočteme se o něm, že se nedochovalo v původním tvaru. Protože se ztratil negativ, snímek byl dodatečně rekonstruován z neúplných kopií. Informace je to dozajista pravdivá, ale marně bychom ji hledali právě ve zdroji, který je zde uveden – druhý díl katalogu Český hraný film II nic takového totiž neuvádí. Navíc ani tvrzení, že film byl divácky úspěšný, protože jen v pražských kinech se hrál šest týdnů, není přesné, protože se promítal ve třech kinech pokaždé jen dva týdny – skutečné šlágry té doby (např. Burianova komedie C. a k. polní maršálek, 1930) se na programu udržely mnohem déle.
Všední tvář rozvíjející se společnosti
Zaujmou i další příspěvky – např. sebeprosazení původně chudých jedinců, kteří díky píli i nadání posléze uspěli jako vzoroví selfmademani (a nechybí ani upozornění, že čeština nikdy nenašla pro toto anglického slovo adekvátní přetlumočení). Dovíme se přitom jak o konkrétních případech takového vzestupu, tak o jeho literárním ztvárnění – okamžitě přitahoval pozornost umělců.
František Kupka - Peníze
Také se můžeme seznámit se všední každodenností, třeba rozmístěním a fungováním hokynářských krámků v Praze, s osvětovou činností pro dělníky určených knihoven. Nahlédneme do zákulisí hudebního i divadelního podnikání, poslední text si všímá, jak se téma mamonu a peněz odráží v díle malíře Františka Kupky, převážně spjatého s Francií.
Má to smysl číst!
Knihu provázejí průběžně vřazované ilustrace, zpravidla přetisky dobových novinových i reklamních materiálů, také fotografie architektonických počinů. Barevná příloha na několika stranách přibližuje zejména výtvarné odezvy dobových názorových trendů. Prolistovat si můžeme i jmenný rejstřík.
Trh a kapitál v české kultuře 19. století se dotýká jak oblastí již víceméně probádaných, ale i těch, které teprve čekají na své zpracování (třeba v případě Skrejšovského). Jako čtivý úvod do různých podob hospodářských aktivit spjatých s devatenáctým stoletím a jeho mentalitou lze knihu každopádně přivítat.
Kateřina Piorecká, Martin Hrdina, Eva Bendová (eds.): Trh a kapitál v české kultuře 19. století
Vydaly Academia a Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i., Praha 2025. 356 stran
Hodnocení: 90 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
U každého výherce SuperStar jsou lidé zvědaví, jaký bude jeho další osud. Adam Pavlovčin vystupující pod uměleckým jménem Adonxs tuto soutěž vyhrál v roce 2021 a už vydal svoji první píseň s názvem Moving On. Zároveň otevřeně mluví o vztazích, sexuali...
Memoárů přeživších z koncentračních táborů je poměrně mnoho. Můžeme být vděční, že měli vůli se o svůj děsivý zážitek podělit a podat svědectví. Většina (auto)biografií je o vězních, kteří byli přiděleni na těžkou práci, obvykle i mimo tábor. Ale...
Před dvěma lety, v srpnu 2011, jsem se byla podívat v Galerii Jídelna Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě na výstavu s příhodným názvem - Pohlazení. Autorkou skulptur byla nevidomá umělkyně Marianna Machalová-Janošíková, jejíž dílo je skutečně hodno...
Juraj Jánošík je pro někoho národním hrdinou, který bohatým bral a chudým dával, někdo ho považuje pouze za zbojníka, který loupil, aby se sám obohatil. V brněnském divadle Radost můžete zhlédnout h...
mujeme, ale téměř každý film - nejen český - začíná nějak řešenými úvodními titulky (nejedná se tedy o podtitulky provázející zahraniční filmy, ponechané v původním znění). Díky úvodním nápisům se dovíme, jak se film nazýv...
