Kultura21.cz

V pohanských dobách i na našem území mohl mít muž více žen a také žena více mužů, jak se o tom zmiňuje Kosmova kronika z 12. století. Jak na tom dříve lidé v oblasti sexu byli, historické prameny sice mlčí, ale lze se o nich něco dozvědět ze zápisků tehdejších cestovatelů. Jedním z nich byl arab Al-Mas´údí, který v 9. století putoval po zemích Slovanů a zanechal své zápisky. Všímal si i oblastí lidského života a tak se dovídáme, že panenství u dívek v té době bylo nežádoucí. A co víc, pokud to nastávající zjistil, dívku veřejně zostudil a zapudil. Taková dívka pak moc šancí se vdát neměla.

Vyslanec bagdádského kalífa Ahmad iba Fadlán (922) se na své dlouhé cestě k panovníkovi volžsko-kamských Bulharů setkal a popsal jiný způsob sexuálního života. Popisuje zvyky Nomádských Oguzů, kdy člen jednoho rodu požádal o ruku ženy z druhého rodu. Byla domluvena svatební cena, což byli velbloudi a jiná zvířata. Ovšem nejprve bylo nutno svatební závazky splnit, pak mohl vstoupit do příbytku rodiny nevěsty. Tam, bez okolků se ji zmocnit před rodinou, která pohlavnímu aktu přihlížela.

V době svého zajetí u bojovných Normanů získal jiné zkušenosti. Normany charakterizoval jako nejšpinavější lidskou rasu, která sice žila na břehu řeky Volhy, ale nikdy se nemyla. Žili v dřevěných domcích, kde každý muž měl svou lavici, na které obcoval s ženami před ostatními. Bojovní nebyli jen muži, ale také ženy a soulož s nimi nebyla vůbec jednoduchá. Člověk musel zadržovat dech, aby se jejich „vůni“ nezalknul, zároveň si zvykat na jejich kousání, škrábání a „vyhazování ze sedla“. Když zemřel muž, jedna z jeho žen musela „dobrovolně“ zemřít s ním.

Na ruských tržnicích existovala veřejná sexuální aktivita, nikdo se neskrýval, nepanoval v tomto žádný ostych. Běžné byly také různé erotické hrátky, veřejné odhalování genitálií patřilo běžně k svatbám nebo slavnostem. Větší pohoršením bylo, když se někdo objevil na veřejnosti bez pokrývky hlavy. U Normanů musela s manželem zemřít žena, u Rusů zemřel-li manžel, nebo pán, jeho ženy nejdříve souložily se všemi muži v dané komunitě a pak s jeho nejbližšími příbuznými. Důvod toho je zřejmý, vše pro zachování početného rodu.

Ve dnech letního slunovratu odcházely slovanské ženy do přírody (na území Čech, Polska, Ruska) na slavnosti svátků spojených s kulty přírodních bohů a oddávaly se rituálům a erotickým hrátkám s muži. Slavnosti se zpěvem, tancem, pitím medoviny, užíváním přírodních drog vrcholily hromadným volným sexem. Protože slavnosti měly zajistit plodnost, zdraví, spokojenost a hlavně bohatou úrodu, byla účast na nich prakticky povinná. Nebylo to považováno za nemravné, věřilo se, že volný sexuální akt v přírodě posiluje plodnost země.

Ještě v 10. století bylo panenství dívek přítěží, o několik století bylo nutností, které se prokazovalo nechutným a ponižujícím způsobem (u dynastických svateb to bylo běžné). Pokud dívka podlehla, nebo byla znásilněna před svatbou, nesměla se na veřejnosti ukazovat s nepokrytou hlavou, někde se ustřihávaly vlasy. Na krásné, dlouhé vlasy byly dívky pyšné, byla to jejich nejkrásnější ozdoba. Na Ukrajině cop odstřihly před krčmou, na hlavu dívka dostala šátek či čepec a po kolenou musela přelézat nasypaný štěrk smíchaný s pohankou, na její matku se vylily pomyje. Pokud dívka byla navíc těhotná, což bylo skoro pravidlem, byla vyhnána z domu. Někdy sice mohla u soudu uvést jméno otce dítěte, pokud to neřekla, byla zbita. Když ho prozradila, byl-li svobodný, dostal příkazem se s ní oženit, nebo opustit dědinu. V Zakarpatí byla poznamenané dívce natřena okna nebo vrata dehtem, vždy ale byla napořád vyloučena ze společnosti.

17. – 18. století bylo pro takové dívky nejkrutější – bití, pokuty a nakonec vyhnání z obce. Známé jsou i uličky hanby, kdy nešťastnice musela projít špalírem trestajících vybavených pruty a holemi. V českých zemích byla sice společnost trochu tolerantní, ale odnášely to i nemanželské děti – bastardi či pancharti byli vystaveni veřejnému ponižování a posměchu, většinou byli nuceni žít na okraji společnosti.

Svatební noci byly u Slovanů různé. U východních Slovanů se svatební lože připravovalo v komoře, ve stodole, na sýpce, ale i v maštali. Kolem lože se konaly nejrůznější magické obřady, které měly zajistit plodnost. Nevěstě se oblékla svatební košile, někdy i přes její nechuť (o partnerovi rozhodovali pouze rodiče) i ženich měl košili s prostřiženým otvorem vpředu, aby se veřejně kontrolovalo provedení deflorace. Běžně se kontrolovala nevěsta i okolí lože, aby tam nebyla připravená lahvička s holubí krví, která ji měla chránit před veřejnou potupou v případě, že nevěsta nebyla panna. Pokud muž vykonal defloraci během první půlhodiny, byl považován za velmi schopného muže, když se mu to nepovedlo v průběhu noci (kontroly chodily každou půlhodinu a to byl psychický tlak, zejména proto, že na to nebyli partneři připraveni), zaskočil ženichův bratr nebo bojar. V Bulharsku to dokončovala stará zkušená žena. V Černé Hoře nevěsta první noc spala s tchýní na jedné posteli, pohlavní styk se uskutečnil až druhý den. Dovršení aktu se dávalo najevo hlučným způsobem, rozbitím džbánu o zeď nebo výstřelem z pušky.

Svatební košile se další den veřejně vyvěšovala, aby si jí mohl každý prohlédnout, nebo se zavěšovala na žerď (někde i prostěradlo), na Ukrajině v 17. století se nosila na ukázku v průvodu. Pokud nevěsta už nebyla panna, byla s ostudou poslána k rodičům nebo ji ženich směl před všemi zbít. Na Slovensku rodičům takové nevěsty byla doručena láhev obalená peřím s hlavou slepice a s pařáty.

Ve starověku neexistovala žádná omezení v předmanželském sexu, příchodem křesťanství se sex stává smrtelným hříchem, od 18. století se stává společenským tabu.

Pramen: Historie svateb „Eva Jančíková“