Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V „Pavoučí jeskyni“ ve Španělsku je pravěká skalní kresba znázorňující scénu odebírání medu včelám, která je podle odborníků stará 15 000 let. Podle paleontologických nálezů se usuzuje, že naše včela medonosná žije na Zemi již přes 25 milionů let a nálezy včel zalitých v jantaru vypovídají o tom, že se za tu dobu prakticky neměnily.

Země oplývající strdím

U nás, jak uvádí Dalimilova kronika o příchodu praotce Čecha, země v té době „oplývala mlékem a strdím“ (staročeský výraz označující med), i když se neví, jestli ho považoval jen za sladidlo, anebo, a to spíše, jako produkt na výrobu oblíbené medovice.

Hajní jako hlídači

Nejstarší písemné doklady o včelařství pochází již 10. století z klášterních dokumentů, protože církvi to přinášelo prospěch. Také se v nich uvádí o včelách krotkých a divokých. Za krotké byly považovány ty, které žily v blízkosti lidských obydlí, kam si je lidé přinesli. Způsob byl poněkud náročný – vyhlédnout si strom s včelstvem, porazit a vyříznout si špalek se včelami a přinést k domu. Pokud měl někdo divoké včelstvo, tak si jen strom označil a nechal na místě. Z divokých včel se platily poplatky, za to hajní hlídali, aby se včelstvo nevyrušovalo (kácením, ohni).

Včelstvo je drahé zboží

Výroba medu byla docela výnosná záležitost jak pro včelaře, tak i pro majitele pozemku. V Praze se již od 11. století konaly medové trhy, kde se český med směňoval za dovezenou sůl v poměru 1:1. Pokud jde o ceny včelstev, tak v roce 1538 jedno včelstvo i s klátem (úl ve špalku dřeva) stálo 3 zlaté, za 5 zlatých byla tehdy kráva. Husitské války, třicetiletá válka a další nepokoje znamenaly nejen oběti na lidských životech, ale i zpustošené celé oblasti a zdecimované zemědělství i úpadek včelařství. Vosk se dovážel a sladidlem se stává cukrová řepa. Místo medovice se vyrábí pivo.

Práva včelařů zaručoval patent

Za vlády Marie Terezie byl vydán Včelařský patent, kterým získali včelaři řadu práv (osvobození medu a vosku od poplatků, převoz včelstev bez mýta, umístění včelstev v blízkosti panských i selských polí, nebylo omezení v počtu včelstev). Ve Vídni je založena včelařská škola (1770), v Brně a Novém Kníně pak roce 1776 (obě zanikly roku 1781). Vzniká odborná literatura, včelařské spolky (původně byli organizováni pouze včelaři divokých včel).

Nové druhy úlů

Nejstarší úl byl klát = vydlabaný špalek dřeva, později nahrazen košnicemi, slaměnými koši různých tvarů, v 18. století vznikají „rámkové úly“, které také měly svůj vývoj směřující k tomu, aby bylo možno nahlížet do včelstva bez porušení jejich díla. K výrobě medu byl počátkem 19. století vynalezen medomet a i další potřebné nástroje a oblečení se neustále zdokonalovaly.

Výzkum bohatého života

Nové úly umožňovaly i výzkum života v úlech. V každém úle je jedna královna- matka, jejíž úkol je jediný, klást vajíčka do připravených plástových buněk (denně až 1500 vajíček). Zároveň vypouští feromon, což je nezbytná vůně pro udržení soudržnosti a pospolitosti včelstva a také ochrana před cizími včelami, aby se nedostaly do úlu. Trubci, kteří se líhnou z neoplozených vajíček, jsou hlavně k zachování rodu, působí jako regulátor teploty v úlu a likvidují nadbytečnou potravu. Nejpočetnější jsou včely dělnice, jejichž „pracovní zařazení“ během 21 dní se mění podle stáří a vývoje jejich vnitřních žláz. Nejprve pracují jako uklizečky, po dozrání kojící žlázy jako kojné, později získávají voskové žlázy a staví plásty. Když splní tyto funkce, vylétávají z úlu a přináší potravu. Pokud je včelstvo napadeno agresorem, dokáže okamžitě vyhodnotit, zda k obraně stačí obětování několika jedinců, nebo kolektivní intenzivní obrana. Zajímavé a poučné je i to, že společenství své včely nikdy neobětuje zbytečně.

Čistotné včely

Také při zpracování produktů existuje pevný řád, přetváří sladké šťávy na med i pomocí ředění s vodou, propolisem z pryskyřic pupenů stromů se natírají prostory úlu a jeho vybavení, aby se eliminovaly mikroby. Včely jsou vůbec velmi čistotné, což je nutnost k jejich přežití. Vyprazdňují se zásadně mimo úl, což i znamená, že celou zimu se nevyprazdňují. Neustále vše čistí, od plástů, stěn počínaje, přes svou matku a trubce až samy sebe.

Úspěšné ovlivňování teploty v úlu

Umí také regulovat teplo v úlu, a to pomocí pohybu prsních svalů, kterými vytváří teplo, dokonce některé vlezou do prázdných buněk v plodové části, které ohřívají až na 37 stupňů Celsia a dělají to až do vyčerpání. Ale nebyly by to včely, aby je nechaly zemřít, vždy je „záchranářky“ vytáhnou a nakrmí, a než jsou opět schopné zahřívat, hned tam vleze jiná. Při vysoké venkovní teplotě jsou seřazeny po celé ploše úlu a mávajícími křidélky odvádí horký vzduch ven a druhá část včel vhání studený vzduch a navíc třetí část přináší vodu, kterou rozstřikují po plástech.

Pozvání do muzea

Také se vám zdá jejich život zajímavý? Pokud si najdete čas a budete v blízkosti turnovského muzea, dozvíte se o nich více. Nezapomeňte si vzít s sebou také děti. I pro ně jsou tam připravena překvapení. Mohou se na chvíli stát včelkou, poletovat v úlu i s křidélky, stavět plásty a mnoho dalších věcí.

Prameny: Turnovské muzeum
Foto: autorka