Kultura21.cz

Co má společného trojice mužů, jenž dělí od sebe staletí? Všichni byli něčím neobvyklým a předběhli svou dobu. U všech si musím pokládat stejnou otázku „je možné, aby tohle vše zvládl jeden člověk“?

Univerzální genius teoretik

„Čti mé knihy, pokud ti to udělá radost. Jejich prostřednictvím se vracím na tento svět“. Citátem si připomeneme prvního z nich, Leonarda Da Vinci (1452-1519), syna notáře a venkovské služebné. Jeho schopnosti v různých oblastech lidského vědění jsou omračující i dnes. Zanechal po sobě deníky psané zrcadlovým písmem, dokázal jednou rukou psát a druhou kreslit. Studoval malířství a sochařství, ale také techniku. On sám tvrdí, že své znalosti získával pozorováním přírody. Jeho obraz Mona Lisa (1506) stále budí dohady a každý rok se dovídáme jiná odborná vysvětlení. Dohadům neušel ani jeho první obraz Madony ve skalách (1482), který je vyhotoven ve dvou totožných variantách a až po dlouhých odborných diskuzích, byla obě díla přisouzena jednomu autoru (dnes visí v Louvru a druhá v Národní galerii v Londýně), proč ale namaloval stejný obraz dvakrát, není dodnes jasné. Třetí nejznámější dílo je Poslední večeře (1495-98), který zachycuje reakci apoštolů, když Ježíš řekl, že jeden z nich ho zradil (nástěnná malba v kostele Santa Maria Delle Grazie v Miláně).

K jeho malířství či sochařství byly důležité znalosti anatomie stavby člověka, ale on měl i důkladné znalosti lidského srdce i s funkcí chlopně. Existují i jeho kresby lidského zárodku v děloze a také lidské lebky s popisem jednotlivých center smyslů, zejména zraku (podobné kresby jsou i v dnešních anatomických atlasech). Astronomie, kterou se také zabýval, je hodně od umění vzdálená, ale on dokázal vyvodit při zkoumání měsíce, že je ozařován slunečním světlem odraženým od země. O slunci tvrdil, že je žhoucím tělesem točící se kolem vlastní osy. Studoval botaniku i geologií, ale i projektoval kostely a pevnosti. Z oblasti hydrodynamiky uváděl, že s přibývající hloubkou stoupá tlak vody, navrhoval přístroje k měření rychlosti lodi, síly proudící vody a její průtok - projektoval stavby umělých kanálů, přehrad, mostů či jezů i odvodňování bažin. Vyvodil, když dvě vlny na hladině rybníka se propojují, že se tak mohou šířit i zvukové a světelné vlny, což se později dokázalo. Jeho slova „zhotov skla, abys mohl zvětšit měsíc“ svědčí o tom, že se zabýval i optikou. Vše zachycoval ve svých denících včetně kreseb, a i když některé nebyly přesné, závěry z nich vyvodil naprosto přesně. Je vůbec možné aby v 15 století jeden člověk v takovém rozsahu vše tak zvládl, nebo vše souvisí se vším?

Fantazie či znalosti

Spisovatel, jehož všechna díla se zaměřují na technické prostředky budoucnosti. Jeho romány, kde děj je poněkud v pozadí a o to více se věnuje popisům technických detailů, ovlivnili další vynálezce (Ciolkovskij) to je JULIUS VERNE (1828-1905). Vystudovaný právník, který se živil jako obchodník s akciemi, měl už od mládí dobrodružnou povahu. Hodně cestoval jak po Evropě, tak i po severní Africe. A také jako radní (1888) se podílel na technické zajímavosti při stavbě divadla – originálně vyřešené komíny. Jeho bratr byl kapitánem dálkové mořské plavby a od něho čerpal a později použil ve svých knihách jeho znalosti. Verne se začal živit psaním po vydání románu „Pět neděl v baloně“, který měl obrovský úspěch a zajistil mu 20letou smlouvu s nakladatelstvím. Své jméno propůjčil i jiným autorům (Ocelové město, Hvězda jihu či Honba za meteorem, který dokončil jeho syn). Jeho cyklus Podivuhodné cesty (54 titulů) i další díla Cesta do středu země, Ze země na měsíc, Děti kapitána Granta, 10 tisíc mil pod mořem, Cesta kolem světa za 80 dní, Tajuplný ostrov, Na kometě, 15letý kapitán, Vzducholodí kolem světa, 2 roky prázdnin, Vynález zkázy i příběh nového hraběte Monte Krista Matyáš Sandorf, abychom si připomněly ty nejznámější. Jeho díla mají jedno společné, fantazii, která se časem stala skutečností. Ve svých dílech předpověděl řadu vědeckých a technických objevů – lety s řiditelným balónem, velkorážní děla, skafandr, ponorky, videofon, elektrické motory, tanky, vrtulníky či cesty do kosmu.

Verne tak dokázal přiblížit široké veřejnosti nadčasově budoucnost i s varování nad možnostmi jejich zneužití, jeho poslední dílo vychází v roce 1919.

CESTOVATEL V ČASE?

Třetí muž nebyl geniálním všeumělcem, ani vědeckofantastickým spisovatelem a je i obtížné ho zařadit v čase. Říkal si hrabě de Saint Germain, i když je mu přisuzováno na 82 různých pseudonymu a patří mezi nejzáhadnější postavy 17.-18. století. První zmínka pochází z deníku hraběnky de Gergy z roku 1710, kdy jeho věk odhaduje na 45-50 let. Pohyboval se po celé Evropě i v Americe vždy v té nejvyšší společnosti. Nezůstaly po něm jeho osobní memoáry, ale spousty záznamů v různých denících, jak si je šlechta zapisovala nebo se našly jeho dopisy v jejich pozůstalostech. A vždy se v jeho přítomnosti nebo krátce po ní něco důležitého dělo. Není známo, kde a kdy se narodil, ani jeho rodiče či dětství. Vždy vystupoval jako nestárnoucí zralý muž, dokázal mluvit o všem, ovládal perfektně všechny tehdejší běžné jazyky, vynikal v hudbě, hrál na housle a komponoval, ovládal historii, kterou vyprávěl tak, jakoby byl u toho. Vždy když se na čas někde usadil, zařizoval si laboratoř. Vyráběl kosmetické přípravky, na francouzském dvoře (1757-60) předváděl zvětšování diamantů. V roce 1733 se podílí na projektu Suezského průplavu a pak (1737) odcestoval na 5 let do Persie. V Rusku se objevuje v roce 1741, krátce na to dochází k převratu a změně na carském trůnu. V Paříži v roce 1743 udivuje svým bohatstvím, pořádá velkolepé hostiny a slavnosti, údajně ho nikdo při nich neviděl nic jíst. Jeho přítelem je i filozof Voltaire (1694-1778) a ten o něm řekl „všechno ví a nikdy nezemře“. V dopise mu děkuje „za mluvící obrazy i také, že mu přesně oznámil den jeho úmrtí“. Zmiňuje se tam i o jeho zázračném létajícím stroji. Také v jednom z dochovaných dopisů uvádí „ rychlost, s níž se řítíme prostorem, nelze připodobnit k ničemu jinému. Země se podobala rozplývajícímu se oblaku. Viděl jsem kolem sebe nebeská tělesa a zeměkouli, mizející mi pod nohama“.

V letech 1745-46 je hostem v Lobkovickém paláci ve Vídni a rok na to se stává diplomatem ve službách Marie Terezie. Jeho nesmírné politické a filozofické znalosti uznávala celá Evropa. Opět se objevuje v Rusku, kde dochází v roce 1762 k palácovému převratu (svržení Petra III a nástup Kateřiny Veliké na trůn). Několik let žije v Londýně, pak v Benátkách (1773) zakládá textilní továrnu na výrobu plátna, které se kvalitou vyrovnává hedvábí (znal nejen textilní výrobu, ale i barvení látek). Podle zápisků Marie Antoinetty z dob věznění, varoval francouzského krále Ludvíka XVI před spiknutím (byl popraven 21.1.1793 v době Francouzské revoluce, jeho manželka Marie Antoinetta v říjnu 1793). Od roku 1775 zastupuje s plnou mocí Vatikán. Ale také navštěvuje tajné řády, objevuje se na shromáždění zednářů, rosenkruciánů (Tajné učení a tradice bratrů Růže a Kříže) i templářů. V roce 1789 vyléčil švédského krále Gustava III (ten podlehl zranění pistolí až v roce 1792). Podle církevní matriky zemřel Germain v roce 1784 při pobytu v Eckernfoordu v době, kdy jeho přítel a žák lankrabě Karel z Hesenska nebyl přítomen, byl pohřben bez obřadu ( viz oficielní stránky města). Lankrabě chtěl nechat po svém návratu provést u něho pitvu – rakev byla prázdná. Landgraf Carl von Hessen (Karel z Hesenska) byl svobodný zednář a rosenkrucián a se svým učitelem prováděl pokusy ve věži svého zámku Louisenlund (věž je možno navštívit). Zemřel v roce 1836 a na jeho pohřbu se údajně objevil i Germain ve staromódním oblečení. A mohl to být Germain, který v hostinci v roce 1618 vyprávěl udiveným a nechápajícím lidem o vozech jezdících bez koní, o strojích létajících vzduchem a nakonec vyndal z kapsy jakousi tyčinku, kterou se dalo psát a o které řekl, že je z 20 století.

Existoval tento alchymista, umělec, spisovatel, univerzální znalec a diplomat pohybující se mezi staletími?

Pramen: Roland M. Horn „Magické osobnosti minulých staletí“
Zdroj foto: Wikipedie a cukrblik.blog.cz