Kultura21.cz

Akce s názvem Trancefusion má v České republice dlouhou tradici a každoročně na ni přijíždí také spousta fanoušků trancové muziky z blízkého i vzdáleného zahraničí a reakce jsou vždy vesměs pozitivní. I proto všechny zaskočila zpráva, že na jaře příštího roku se uskuteční poslední díl této události pod stávajícím názvem. Je to realita, s kterou se nedá nic dělat a fanouškům nezbývá nic jiného než si vše pořádně užít. První možností byla již třetí edice tzv. oldschoolové Trancefusion, která nesla název The Legends a proběhla v sobotu 11. října 2013 v relativně novém prostoru Fora Karlín.

Vzhledem k tomu, že délka byla naplánována na neuvěřitelných dvanáct hodin a jména účinkujících byla vskutku velká, očekávání byla vysoká. Na začátku se představili jediní dva čeští zástupci, konkrétně kladenský DJ Thomas Coastline a jeho kolegyně Lucca. Ve dvacet hodin přišel na řadu Belgičan, který si říká Yves Deruyter a podle informací z důvěryhodného zdroje hrál absolutní klasiku většinou z první poloviny devadesátých let. Osobně jsem se dostavil až o hodinu později, kdy svůj set rozjel Švýcar s italskými kořeny Davide Tropeano, celému hudebnímu světu známý jako Dave 202. Ten publikum rozhodně nešetřil a vsadil na příjemný a melodický trance, v němž neváhal sáhnout opravdu hodně hluboko do klasické sbírky a zařadil třeba legendární Wonderful Days od dvojky Charly Lownoise & Mental Theo (aka Starsplash) nebo On the Move od Barthezze. Z nasazeného tempa nepolevil a nechal zavzpomínat na roky těsně po miléniu.

O šedesát minut později předal žezlo absolutnímu klasikovi trancu, Tallovi 2XLC, který si jako jeden z mála drží vysokou úroveň i v současnosti. Ten rozehřátý dav vysloveně potěšil jednak další várkou klasické a nadčasové trancové muziky a hlavně tím, že neváhal zahrát (i své) osvědčené hity, které patří k tomu vůbec nejlepšímu, co v žánru vzniklo. Hned v úvodu jste tak mohli zaslechnout Go! od uskupení Trance Allstars, jehož byl Talla sám členem, nechyběla ale ani jeho legendární „pecka“ Terra Australis. Když už to začalo vypadat, že jeho set se trošku utopí v monotónnosti, dodal novou energii odehráním hymny celé akce, kterou sám složil (název je In Silence) a také překvapivým epilogem v podobě mixu takřka kultovního hitu Spring od formace RMB, kterou ve svých setech hrává velmi zřídka. Pro sobotní noc si navíc připravil exkluzivní lehce upravený remix, který zněl více než dobře.

Předčasný vrchol noci přišel po třiadvacáté hodině, kdy se za pult postavila německá DJka Marusha. Tato skoro padesátiletá dáma pojem „oldschool“ pojala doslova a zahrála regulérně z vinylů (v roce 2014!!!) a to, co předvedla, bylo něco neskutečného. Posluchače vrátila do první poloviny devadesátých let a základ svého setu postavila na stylu zvaném rave, který ji proslavil a neváhala pouštět ani tvrdé technobeaty.

Vystoupení si vysloveně užívala, strhla dav k naprosté extázi a po celou hodinu udržela totálně vražedné tempo, které nezpomalilo ani na okamžik. V neposlední řadě také dokázala, jak je její muzika nadčasová a de facto současná. Ještě před polovinou akce zahrát takhle „tvrdě“ a energicky je na pomyslné smeknutí klobouku. Už jen kvůli tomuhle se vyplatilo si lístek sehnat. Snad jedinou nevýhodou setu bylo, že ubral dost sil a bylo potřeba se občerstvit a trochu vydechnout.

Nelehkou úlohu tak měl projekt Rank 1, z něhož už je dnes de facto jen sólovka Pietera Bervoetse. Ten dost zvolnil, a ačkoli neodehrál vysloveně špatně, troufnu si říci, že většina asi čekala o trochu víc. Dostalo se sice na vlastní tvorbu v podobě geniálního Airwave nebo slavné hymny Trance Energy 2009 L.E.D. There Be Light, set ale postrádal lepší nápad a na můj vkus i víc hitů, kterých měli Rank 1 na svém kontě dost a dost. Solidní, ale nijak oslnivý lehký nadprůměr.

Jedna hodina ráno byla časem, kdy se před českým publikem znovu představil rezident oldschoolové akce Kai Tracid. Ten u nás zahrál v relativně krátké době už počtvrté a objektivně nutno přiznat, že tentokrát to bylo asi nejslabší. To ovšem vůbec neznamená, že by šlo o promarněný čas. Kai opět odvedl nadstandardní výkon, vystoupení si užil, ucho posluchačů potěšil nesmrtelnými klasikami z vlastní produkce (Suicide, Trance & Acid, Life is Too Short, Too Many Times, 4 Just 1 Day), jen zkrátka dříve předvedl, že umí i lépe.

Další rezident akce se ukázal hned poté. Za pult se postavilo obnovené duo Airscape, které v současnosti kromě stálého člena Johana Gielena tvoří mladík s pseudonymem Virtual Vault. I „peroxidový ďábel“ Gielen byl v tuzemsku několikrát a i pro něho platí, že tentokráte šlo asi o nejslabší set. Těm, kteří ho už viděli, nepředvedl nic nového a příliš nepotěšil ani tím, že čas od času uhnul z „klasiky“ a zařadil i věci, jejichž vznik byl v letech nedávno minulých. Pro ty, kteří s ním ale měli živě tu čest poprvé, mohlo jít o výborný zážitek.

Noc spěla ke svému konci a na řadu přišel Belgičan dlouhodobě žijící v USA M.I.K.E. aka PUSH. Ten výrazně nezklamal a odehrál příjemný, ale nepřekvapivý set plný klasického trancu, v němž nesměly chybět ani jeho legendární kousky Universal Nation, The Legacy a Strange World. Zážitek trošku kazil tím, že do nejlepších částí tracků mluvil a možná ze svého vystoupení udělal zbytečnou show, v níž neváhal vylézt na pult. Neuškodilo by ani zařazení něčeho svižnějšího, protože přece jen ve tři hodiny ráno už je únava znatelná a při pomalejších tónech to svádí spíše ke spánku.

Z toho ale probral turecký DJ Quicksilver, který sice své vystoupení odstartoval vlastní předělávkou velmi slavného hitu Ameno, posléze ale notně přitvrdil a dostalo se i na takové klasiky, jakými bezpochyby jsou Sandstorm, Sunrise (Here I Am), případně jeho vlastní počiny I Have a Dream nebo Bellissima. I jeho set patřil k absolutním vrcholům akce.

Tu zakončoval v pět hodin ráno Scot Project, na něhož jsem už ale neměl sil a odešel jsem domů, takže ho nemohu jakkoli zhodnotit.

Kromě hudební úrovně, která je v současné době skoro unikátní, musím pochválit i prostředí Fora Karlín, které je moc pěkné, dodalo akci potřebnou atmosféru a na tak velký prostor bylo velice slušně nazvučené, takže hudba byla slyšet opravdu z každého koutu, ačkoli někdy možná malinko „ujížděla“ basová linka. Taktéž organizačně bylo vše zvládnuto na výbornou a velmi často jste mohli mezi lidmi potkat lékaře, ochranku i bezpečnostní složky. O akreditované novináře bylo postaráno na nejvyšší míru, takže si nelze stěžovat de facto na nic.

Trancefusion The Legends se zařadila k nejlepším akcím roku a jen potvrdila, že podobná myšlenka má smysl a slyší na ni hodně lidí. Z toho důvodu doufám, že s koncem TF není úplně mrtvá a v nějaké (třeba i menší) podobě se s ní ještě setkáme. Rozhodně by to stálo za to.

TRANCEFUSION – THE LEGENDS
11.10.2014
FORUM KARLÍN 

www.trancefusion.cz