Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Nedávno vydaným albem Ve víru se připomíná písničkář Martin Hejnák. Patnáct písní natočil v letech 2010 – 2014 s pomocí zkušenějšího kolegy a podporovatele Martina Rouse (ex-Sluníčko, Šántí). Částečně retrospektivní nahrávka představuje M.H. jako tvůrce, který rezignoval na vyšlapané cesty.

To zní dost divně! Tak by možná zareagoval nepřipravený posluchač, pokud by si poslechnul ukázky Hejnákovy tvorby. Myslím posluchače navyklého na osvědčené postupy. Takového, který nevyhledává „odchylky“ od hlavního proudu.

I když se většinou nevracím ke starším recenzím, zde si záměrně dovolím malou výjimku. V prosinci 2011 jsem totiž pro K21 recenzoval kompilační album „Studna neobjevená 2“, kde jsem shodou okolností narazil na zajímavého muže: „Experimentů se rozhodně nebojí Martin Hejnák, alespoň podle pozoruhodných skladeb Žaneta a Kořen a voda. Neobvyklé harmonické postupy prozrazují pestrý záběr v inspiračních zdrojích. Myslíte si například, že punk a folk jsou dva odlišné světy a nemohou se protnout? Radím jediné: poslouchejte Hejnáka!“

Nehrozí, že by vám splynul s davem jiných písničkářů. Kdyby nic jiného, prozradí ho nezaměnitelná barva hlasu. Tohle není chlápacky působící romantik, jemuž je dobře uprostřed lesů a skal. S Martinem Hejnákem přichází typ, který je doma spíše ve městě, v jeho labyrintu, možná i v podzemí, v industriálních katakombách… Jeho těžko uchopitelné písně se jistě dobře poslouchají kupříkladu v bývalých průmyslových budovách nebo v „temných“ literárních kavárnách.

Rád experimentuje, proto si na tomto albu nemohl vystačit pouze s vlastním hlasem a kytarou. Jednak uvítal pomoc zmiňovaného kolegy Martina Rouse (baskytara, elektrická kytara, příčná flétna…) a jednak neváhal použít další nástroje, třeba foukací harmoniku, klávesy, orientální loutnu či zvonek.

O zajímavé momenty není nouze. Zdá se však, že nejsilnější část alba Ve víru je naskládána až v poslední třetině. Skladba Krvácení je nejen naléhavá, ale i hudebně podmanivá, kytarový doprovod připomíná klidnější období z tvorby Oldřicha Janoty. Zajímavě zní také Televizní doba – píseň naznačující možné směřování Martina Hejnáka. Poloha „ironického skřeta“ mu vskutku sedí a určitě by si zasloužila další povedené sourozence. U dalších tří kousků (Den pro světla, Ve víru, Španělský býk) můžete mít pro změnu pocit, že někde za bukem čekají muzikantské posily, které za okamžik spustí jako kapela.

I když nevidím do hlavy hlavního hrdiny, dovoluji si odhadnout jeho tvůrčí dilema, zda jít dál svou minimalistickou cestou, anebo se obklopit novou tlupou, která bude chtít nabalovat další zvuky (či ruchy) a vytvářet tak neobvyklé hudební koláže. Když by se něco takového ještě navíc odehrálo na nečekaném místě, získaly by původní písničkářské nápady jiný náboj. Nemluvě o tom, že neohrožené hledačství a cesta tvůrčích pokusů zřejmě patří do osudového rámce Martina Hejnáka.

Ve víru
Interpret: Martin Hejnák
Žánr: alternativní folk
Skladby: 1/ Vím, kde budeš žít, 2/ Cesta ke královně, 3/ Žaneta, 4/ Jestliže chceš, 5/ To, čemu uvěříš, 6/ V síni, 7/ Přijď ke mně blíž, 8/ Tato láska snad hořet nemusí, 9/ Zasnění, 10/ Příliv, 11/ Krvácení, 12/ Den pro světla, 13/ Televizní doba, 14/ Ve víru, 15/ Španělský býk
Stopáž: 34:43
Vydáno: vlastní náklad, 2014
Hodnocení: 70 %
Zdroj foto /obálka:  www.bandzone.cz/martinhenjnak