Klubové dvojkoncerty kapel s různým projevem a pojetím hudby jsou vždy výzvou. Jednak pro ně samé, neboť zdravá rivalita vždy sedí tam někde vzadu za krkem a nenápadně šušká „buď lepší“, tak i pro samotné posluchače. Co si budeme namlouvat. Vznikem mladé uskupení mají určitý okruh skalních fandů, kteří často cestují s muzikanty po šňůře, tvoří základ kotle u pódia a snaží se strhnout „náhodné“ posluchače, kteří prostě přijdou do „svého“ klubu na koncert.
Bez mučení se přiznám, že bandu (jak sami sebe zvou na webu) Five O‘ clock Tea jsem nikdy neslyšel a byl jsem tudíž pln očekávání, jaký tok energie se bude valit z pódia. Již podle vzhledu osazenstva na prknech, jsem nabyl dojmu, že to bude „hustý“. A taky že bylo. Znáte takové ty nádrže na vodu, co jsou k vidění ve filmech? Pokud ne, představte si desítky až stovky kubíků vody uzavřené ve válci na čtyřech nohách a na dně nádrže uzávěr velikosti škopku na prádlo. Stojíte v parném létě pod tou masou, v tom se ten škopek protrhne a na vás se vyvalí neskutečný tok energie, co vás ochladí, ale zároveň vám podrazí nohy. Takhle na mě zapůsobila tahle banda.
Kapele to šlape, vokály se skvěle doplňují, a když Morgan seskočí mezi lidi s mikrofonem schovaným v dredech, roztančí i ledovou královnu a parket se rázem zaplnil i chlapíky s košilkou čouhající ze svetříku. Škoda jen, že zvuk je podoben obrovské kouli decibelů vystřelené na parket a člověk si jen stěží vychutná zajímavé autorské texty, které mají často co říci. Neumím posoudit, zda je to technikou, zvukařem, nebo jen extrémní hlasitostí, ale klub přes chodbu tím netrpí.
Šel bych na 5OT znovu? Jasně, ale chtěl bych lepší zvuk.
A kam Lola běží? Řekl bych, že mírně středním proudem. V tom dobrém smyslu. Tahle partička není sice tak živočišná jako Čaj o páté, ale dělá dobrou muziku! Má v repertoáru skvělou autorskou tvorbu, taky umí přitvrdit, nadevše milují živé hraní a to je znát. Od první minuty mne zaujal „bicman“ Petr svou energetickou prací s paličkami. Překvapen jsem byl, když jsem na pódiu spatřil Víťu Kopeckého, kterého mám spjatého spíše se slidovou trubičkou mazlící jeho bluesové dobro při doprovodu „foukačkáře“ Matěje. Hráč na kytaru je to prostě prvotřídní a do muziky téhle kapely zapadne jako kostka ledu do whisky. Že by záskok?
Když jsem u 5OT psal o složení parketu, tak v tomto případě silně převažovalo to, kvůli čemu vlastně lezou chlapi na stage. Ano, dámy nechtěly muzikanty pustit ani po druhém přídavku a nepomohl ani vtípek frontmana Aleše o tom, zda si někdo pamatuje první písničku, že by jí zopákli, protože jinou už nemají. Nerad bych vzbudil dojem, že Lola běží jen k holkám?! Tak to ani náhodou, já se taky vlnil a bavil. Jen ten zvuk!
Běžel bych za Lolou zase? Jasně a vzal bych s sebou ženu.
Café klub Slávie
2. 4. 2015
Lola běží & Five O‘ clock Tea
Hodnocení: 85%
Autor foto: Rudolf Hojdar
| < Předchozí | Další > |
|---|
U příležitosti premiéry inscenace Human Locomotion, která vznikla v únoru na Nové scéně Národního divadla pod hlavičkou souboru Laterny magiky, jsme se rozhodli podívat na t...
Ludvík Kuba byl významný malíř a etnograf. Jeho dílo čítá přes 3000 položek. U příležitosti 150. výročí malířova narození připravila Národní galerie v Praze, Sbírka umění 19. století, soubornou výstavu nazvanou 
Novou autorskou inscenaci oceňované dramatičky a režisérky Martiny Kinské s názvem Štyrský/Toyen/Heisler uvede 27. března v premiéře Švandovo divadlo na studiové scéně.
Evropské filmy se těší velké oblibě a v rámci filmových festivalů jsou horkým kandidátem na zaručený způsob zahnání případné nudy a zajímavým kulturním zážitkem. Specialitou jsou pak festivaly zaměřené pouze jedním směrem. Tedy tím zeměpisným. A právě takov...
