Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V sobotu 10. února se uskutečnila v pražském Strom clubu akce s názvem Lunetic comeback – 90s Party. Dorazili na ní všichni, kteří chtěli zavzpomínat na slavnou éru této boyband kapely, ale i celé tehdejší doby.

Prostory klubu byly pro tento večer opravdu tematicky vyzdobené. Na zdech jste mohli vidět staré články z Bravíčka, ze stropu viseli audiokazety a obrovský nápis Lunetic lákal všechny na následující program. Nechyběl ani velice pěkně udělaný fotokoutek, v němž jste si mohli nechat udělat vzpomínku na tento večer.

Už krátce po vpuštění prvních lidí do klubu rozjel DJ svůj set, složený samozřejmě z klasik 90. let. Prostor před pódiem se začal pomalu plnit a tancující návštěvníci to začali rozjíždět. Dle očekávání byla naprostá většina příchozích něžnějšího pohlaví. S blížícím se časem začátku začíná atmosféra houstnout.

Lunetic nakonec nastupují na pódium se zpožděním několika desítek minut. To je trochu škoda, ale většina z přítomných si z toho nic moc nedělala. Kdo by čekal Martina Kociána, ten by byl asi zklamán. V sestavě už zůstal pouze Aleš, David a Vašek. Na druhou stranu byli doplněni o živou kapelu, která dodávala celému jejich vystoupení jiný rozměr.

Ostatně Lunetic už dávno nejsou tou diskotékovou kapelou. Jejich známe skladby dostala zcela jinou fasádu, že byste některé z nich bez textů ani nepoznali. Jestli je to dobře nebo špatně, to nechá na každém z vás. Z mého pohledu se jedná o vývoj, který byl s věkem samozřejmě nutný. Kluci už prostě dávno dospěli v chlapi a je to znát na celé jejich produkci.

Zpěv možná nebyl úplně dokonalý, stejně jako samotný zvuk. I přesto se nesla celým klubem obrovská euforie, která při některých písních gradovala do neskutečných rozměrů. Ústředním zpěvákem je už nějakou dobu Vašek, který se rovněž doprovází na kytaru. Hlavním mluvčím byl pro tentokrát především Aleš, který je samozřejmě zvyklý hodně komunikovat i z televize. A David i nadále zůstává tím tichým klukem v pozadí, který se příliš neprojevuje. Na druhou stranu on dal celou svou duši do textů, protože většina z nich pochází právě z jeho dílny.

Při písní Máma mě šel opravdu mráz po zádech, protože ji zpíval prostě celý klub. Podobný sbor už jsem dlouho neslyšel, ani na daleko větších koncertech. Zároveň se během ní objevil i les nahrávajících mobilních telefonů, což je prostě nešvar dnešní doby. Tenhle song ovšem nahrával opravdu téměř každý.

Lunetic už dávno nejsou kapelou, která by vyprodávala haly a vydávala hojně prodávané desky. I přesto pražský klub bez problémů zaplnili. Docela mě překvapilo, že se mezi návštěvníky (a především návštěvnicemi) našlo i dost mladších ročníků. Je znát, že kluci působí i na dnešní generaci mládeže, a to jim dává dobré vyhlídky do budoucna.

Uvidíme, jestli někde v budoucích časech přijde i kompletní comeback s Martinem. Ten má za sebou celou řadu průšvihů, i když se stále pokouší změnit. Aby ho kluci vzali na milost, musel by na sobě ještě asi hodně zapracovat. A těžko říct, jestli by vůbec zapadl do dnešní, zcela odlišné kapely.

Turné pokračuje i v dalších městech, takže koukejte vyrazit na některý z dalších koncertů. Jestliže jste měli v devadesátkách tuto partičku rádi, můžete zavzpomínat na jejich zlaté časy a užít si tu trochu nostalgie.