Kultura21.cz

První víkend v srpnu se v Tasově poblíž Hodonína uskutečnil 20. ročník festivalu Beseda u Bigbítu. Pokud máte rádi zajímavou muziku, začínající kapely a především pohodu a příjemné lidi, určitě jste nemohli chybět. Málokdo totiž ví, že tento festival pořádá skupina dobrovolníků semknutá kolem sdružení Žebřiňák. Tito lidé celý rok ve svém volném čase připravují festival, který je nevelký návštěvností a počtem pódií, ale obrovský duchem. Už když vstupujete do areálu, dýchne na vás takřka domácí atmosféra a ten, kdo vám připínal vstupní náramek při příchodu, si s vámi zatancuje v kotli, popije pivko a pobeseduje. Festival totiž nevyplácí organizátorům žádný honorář, lidé to dělají dobrovolně, jako odměna jim postačí tričko festivalu, to že dostanou najíst a napít a můžou si zajít na nějakou tu skupinu. Ale tím největším zadostiučiněním je radost návštěvníků, kteří jsou naladěni na stejně přátelskou vlnu, jako oni. A jde to cítit úplně všude. Kapely co hrají na pódiích jsou nadšené z báječného publika a po skončení programu neodolají rodinné atmosféře a vmísí se mezi ostatní.

Má to i ale temné stránky. Festival se ubírá jiným směrem, než byl na začátku a mnoha lidem to leží v žaludku. Z jednodenní akce, kde hrály místní kapely se zrodil opravdový festival nabízející kulturní osvětu regionu. Bohužel mnoho lokálních lidí to vidí jako špatný směr a chtěli by návrat ke kořenům a místním kapelám. Ale když se zeptáte kohokoliv, kdo zde zadarmo pracuje, zda by to dělal i nadále za podmínek, že by festival byl komerční, tak vám každý bez váhání odpoví, že určitě ano. V první řadě jde hlavně o to, potkat se každý rok se stejnou skupinou kamarádů a známých a každý rok ji o někoho rozšířit.

K hudební stránce festivalu bych měl jen pár drobností. Pravdou je, že by to bez hudby nešlo, ale já Tasov navštěvuji hlavně kvůli atmosféře a přátelským lidem. Nicméně mě vždy překvapí pár skupin a musím pogratulovat dramaturgii festivalu, že má vždy šťastnou ruku. Velkým překvapením pro mně byla letos skupina Prago Union. I když rap nemusím, tak naživo to byla opravdu pecka. Kapela dokázala navodit skvělou atmosféru a publikum bylo na společné vlně. Největším šokem a obří páteční peckou byla kapela z USA Cedric Burnside Project. Dva členové (bicí a el. kytara) dokázali dav dostat takřka do transu svými jazzovými smyčkami. Skupina třikrát přidávala a pořád to nebylo dost. Z páteční scény to ještě vyzdvihnu Bitumen Beat, kapela, která tu loni začínala a letos slavila první výročí, klasicky roztančila dav svými romskými melodiemi. Skvělé vystoupení patří také českým Deer Deer.

Sobotní scéna začlaa soutěží písničkářů, na kterou se každoročně těším. Není nad to sednout si do trávy a začít den s folkovými začátečníky, ze kterých vždy někdo mile překvapí. Dalšími hezkými vstupy byla Apollónova návštěva. Hrané scénky byly vítanými mezihrami a bylo fajn za celé dva dny vidět něco jiného než hudbu. Vypíchl bych kapely Like Fool, Čvachtavý lachtan, RassaSound a výborné představení měla metalová skupina The Truth Is Out There, která hrála ve stejný čas jako Hidden Orchestra, kteří jsou spíše oddechovou částí festivalu. Každý si tak mohl zvolit svoji cestu, kterému žánru dá přednost.

Festival nám ukončila příjemná ranní bouřka, která zvlažila horké a zaprášené prostředí areálu. K žádným vážným incidentům nedošlo, všichni se bavili hudbou, příjemnou atmosférou a aktivitami, které byly k dispozici pro ty, kteří si chtěli spestřit nabitý program. Pro toho, kdo neprahne po mnohatisícových davech a deseti pódiích je Beseda u Bigbítu tou pravou volbou. Atmosféra je nezaměnitelná a kdo se chce pohybovat v prostředí lidí s otevřenými srdci, ať zavítá příští rok do Tasova na 21. ročník festivalu. Není to jen o muzice, je to o lidech, kteří zadarmo dělají tohle všechno pro ostatní a to, jakou z toho mají radost, jde cítit celým festivalem. Vše je totiž uděláno s láskou kolektivem výborných lidí, kteří snad najdou zase síly na to, aby mohl festival pokračovat v dalších letech.

Zdroj foto: Facebook, autor fotografií: Petr Toman