Annihilator splnili očekávání milovníků thrash metalu

Annihilator splnili očekávání milovníků thrash metalu

Tisk

200hudPoslední říjnový pátek patřil ve Zlíně thrash metalu – po několika letech přijeli z daleké Kanady Annihilator, aby převedli jejich nové album Feast a potěšili uši lačné po pořádném masakru.

 

 

 

Prvními rozehřívači černěoděného publika byli Bad Face z Uherského Hradiště, kteří si místo předskokanů zajistili jako výherci sms hlasování soutěže Bandzone Rockmax 12. Tato parta byla založena v roce 2004 a i přes několik personálních změn se může pyšnit jedním singlem (Good Time To Wake Up), promo deskou Speak With Us! a dvěma oficiálními CD Emotions Burn a Overload. Aktuálně vystupují v sestavě: Pavel Veselý (Pawel) zpěv a kytara, kytaristé Radek Lebánek (Rad) a Radim Suchánek (Zuhan) a bubeník Ladislav Jandrt (Vercajk).

hud2

Ačkoliv se Bad Face velmi snažili a řev zpěváka Pawla měl sílu, metal servírovali pouze hrstce věrných, která ve většině případů nečinně postávala pod pódiem. Až budili dojem, že si jako na velkých festivalech drží to své místo v první řadě. Nicméně závěrečný potlesk je potěšit musel a být předkapelou legendy jako Annihilator je jistě velká prestiž.

Jako druzí se představili švédští The Generals, kteří se dali dohromady v roce 2002. Zpěvák a baskytarista Hednar, kytaristé Rickard a Dick doplnění Metal Martinem za bubny označují svůj styl jako death´n´roll . Do Masters of Rock Café přivezli jejich druhou desku z května s názvem Blood For Blood.

The Generals byli na první poslech a pohled do davu Zlínu mnohem bližší. Zpočátku by se hrozící ruce daly spočítat na prstech jedné ruky, ale s přibývajícím časem gradovala i odezva a potlesk i výkřiky z davu byly čím dál hlasitější a nadšenější. Jejich písně začínaly hodně podobně a občas působily monotónně, ale dal se v nich najít nějaký ten hudební bonbonek, který song oživil a nahrál té rock´n rollové hravosti. Některé písně také přímo sváděly k pogování. Skvělou práci odvedl bubeník Metal Martin, kterému to šlapalo líp než švýcarské hodinky. The Generals do hraní dávali maximum, dobrou práci odvedl i zvukař a společně se to vyplatilo. Po koncertě vypadali kluci hodně unaveně, ale museli být šťastní.

hud

Po úderu dvacáté druhé hodiny už se mohl rušit noční klid a právě k tomuto účelu tady byla hvězda večera – Annihilator! Tuto téměř třicetiletou skupinu z Kanady tvoří hlavně nejstálejší člen této skupiny Jeff Waters spolu s kytaristou a zpěvákem Davem Paddenem, které momentálně doplňují basák Al Campuzano a bubeník Mike Harshaw.

Bezmála dvouhodinovou show odstartovaly písně z prvního alba Annihilator Alice in Hell z roku naší sametové revoluce. Působivým intrem o sobě dala vědět Alison Hell, kdy mnohé mohlo poprvé mrazit v zádech při Davově vysokém zpěvu. Poté se publikum trochu rozezpívalo u písně W.T .Y. D, kdy si mohlo naplno zařvat Welcome to your death! Takto byla spuštěna pořádná řežba, která neponechávala žádný klid na odpočinek. Riff sem, riff tam, pořádná rychlost a jediné slovo: nářez!

Zklidnění rozhodně nepřinesly písně Reduced to Ash ani I am in Command, ale až set pomalejších v čele s Phoenix Rising. Poslouchat hlas Davida Paddena v těchto polohách je opravdový zážitek, který přináší radost. Zřejmě publikum bylo tak ohromeno, že klíčové„Like a pheonix rising“ odmítlo zazpívat samo a notovalo si je jen a jen s kapelou. Druhou pomalou Sounds Good To Me vystřídalo bubeníkovo sólo.

hud1

Mike Harshaw vytvořil zajímavý můstek mezi citlivými melodiemi a další řežbou. Tvářil se jako skřet z Pána prstenů, ale s paličkami pěkně kouzlil. Kombinace světla a jeho ďábelské rychlosti způsobovala, že veškeré jeho pohyby připomínaly animaci a stačilo jen žasnout a pořádně mu dát na vědomí, že je master.

Z úst Annihilator si zlínské publikum poslechlo, že jsou tady po delší době a moc rádi, což dokazovalo i to, že po písních tleskali. Publikum si koncert užívalo, ale odezva nebyla úplně největší. Když si to Jeff nebo Dave nějakým způsobem vyžádali, dokázali lidi zvednout ruce a tleskat, ale jinak příliš aktivity nevykazovali. I pohybu bylo v početném davu po málu. To se však změnilo několik písní před koncem, kdy Dave pronesl „Circle, circle, I want to see you“ a nenápadně kroužil prstem a sledoval prostor uprostřed davu. Ten se brzy opravdu roztočil a byl plný jásajících skákajících metalistů. Po několika písních a závěrečné Deadlock z desky Feast si unavený dav užil tři přídavky a se slovy „Uvidíme se příště“ nechal Kanaďany odejít z pódia.

Annihilator: Feast the Europe Tour 2013
Předkapely: Bad Face, The Generals
Kdy: 25. října 2013
Kde: Zlín, Masters of Rock Café
Hodnocení: 90 %

 


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Pavel Bobek: Snů by bylo moc, ale času zbývá málo

pavel bobekZpěvák Pavel Bobek (*1937) se na české scéně populární hudby objevuje už padesát let, v září letošního roku přitom oslavil pětasedmdesátiny. Když jsem přemýšlela o tom, jak ho nejlépe charakterizovat, uvědomila jsem si, že je nap...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!


Literatura

Nakladatelství se představuje: Blinkr


100naklNa českém trhu se čtenáři setkávají s celou řadou nakladatelských značek. Některé z nich vám nyní přiblížíme v seriálu o českých nakladatelstvích – takto se nám představují, takto vidí své profily, takový je jejich záměr. Myslíme si, že vám, našim č...

Divadlo

Svezte se Tramvají do stanice Touha

altDne 5. dubna Divadlo pod Palmovkou uvedlo premiéru legendárního představení Tramvaj do stanice Touha. Silné psychologické drama v exkluzivním hereckém podání pod skvělou režisérskou taktovkou má za sebou už i druhou premiér...

Film

Žádný film není jako film o Mupetech
ImageOriginálu se opravdu jen těžko něco přiblíží. Nejenom, že Mupeti jsou nenahraditelné loutkové příšerky, ale také nikdo další neměl v Disney produkci tak šílený nápad. O nadabované české verzi se zmíním dále v textu....