Povídkový soubor Evy Hölzelové s názvem „Mimetičtí hadi“ je klasický příklad knihy z kategorie „na dovolenou“. Chcete-li čtivý, nenáročný text plný zvláštních, ale vždy tak nějak povědomých postaviček, sáhněte po tomto titulu.
Kdo zná autorčin rukopis, nebude zklamán, „Mimetičtí hadi“ do její tvorby zapadají jako dílek skládačky. Proud textu vás unáší zápletkami, které jsou nejen zábavné, ale zároveň také ironizují skutečnost kolem nás. Někdy jsem při čtení měla dojem, že mě ten proud unáší trochu rychleji, než bych chtěla. Knihu jsem tak přečetla jedním dechem a byla jsem z textu příhodně „vyklopena“ – povídkou o sjíždění rozvodněné řeky. Povídky jsou však pro rychlé tempo stvořeny, snad krom „Pana Broučka“ a „Sochy svatého Šebestiána“, jež v sobě kumulují více melancholie až tísnivosti, než je pro sbírku charakteristické.
Kniha je vyvážená. Jsou v ní jak místa, jež vás rozesmějí, tak i taková, která vás až zarazí na místě svou náhlou konfrontací s realitou postav, které ji prožívají.
Zastavme se ještě krátce u postav jako takových. Takřka každá je nějakým způsobem výrazná, ať svým způsobem života (muž chovající mimetické, tedy stejně vypadající, avšak odlišné druhy hadů) nebo tím, co prožívají (pár starající se o podivnou neznámou rostlinu). Většinou však reagují na skutečnost zvláštně. Nechávají se velmi často svést na falešnou stopu nebo za správné považují něco jiného, než byste od běžných postav očekávali. Anebo, jako v případě vodácké povídky „Dráchov nebrat!“, se situace obrací. Takřka nezkušení vodáci vzdor strachu z prakticky nesjízdné řeky pokračují dál a dál po proudu, ač by se ve skutečném světě obrátili na podpatku a při pohledu na vodu vařící se v peřejích jeli domů.
Je takovéto chování promyšleným záměrem, který nám má sdělit cosi hlubšího o tom, jak se my sami stavíme k situacím, jež nás potkávají? Má název souboru „Mimetičtí hadi“ odkazovat na to, že dvě podobně vypadající situace nemusejí vždy být obě stejné a v jedné by možná bylo nasnadě se bát trochu více? Nebo jde jen o pouhou povídkovou nadsázku, aby došlo častěji k humornějším situacím? Rozhodnutí už nechám na čtenářích. Jisté však je, že se u této knihy určitě nudit nebudete.
( 1 hlas )
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Není lepší pocit, když si vysníte nějaký svět, příběh, postavu a ty – byť za spousty měsíců až let – vážně obživnou. Ten svět je váš a baví mě si ho nejen jako režisér řídit, ale mít možnost si i napsat scénář nebo zahrát některou z postav, kdy...
Umělecký kritik Albert Albinus má všechno. Bohatství, skvělou kariéru i rodinu. Když však v kině potká přitažlivou mladičkou uvaděčku, začne o ní potají snít. Ze snu se stává posedlost, a tak se do kina opakovaně vrací, aby ji moh...
Vstupní prostory Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem se v těchto dnech zaplnily desítkami překrásných obrazů. Má je na svědomí Jan Šafránek (*1948), malíř, který to v životě neměl nikterak jednoduché. Po podpisu Charty 77 se stal nepohodlným a mus...
O prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte. Tentokrát vás zveme hru s příznačným názvem Listopad v podání Šaldova divadla.
Už jsme si zvykli, že z filmových pláten i televizní obrazovky na nás čas od času vyjukne přírodopisný pořad, který dokáže uchvátit svou technickou dokonalostí – autoři se dopracovali k unikátním obrázkům zvířat, která běhají ...