Kultura21.cz

Prvních devatenáct let ve dvacátém století, převratná doba, kterou Jan Guillou pokračuje ve své sérii Velké století. Mladý pár právě dostudovaných inženýrů začíná svůj společný život na anglickém panství Manningham. Jak ale může takové partnerství přežít v úzkoprsé anglické společnosti?

Musím se přiznat, že se mi kniha na začátku četla velice obtížně. Nicméně, vytrvala jsem a oplatilo se. Dva hlavní hrdinové, Albie a Sverre, nás provází svým životem na podkladu zásadních událostí začátku dvacátého století a přitom autor na jejich (tehdy) zakázaném vztahu ještě vykresluje postoje anglické společnosti. Oba jsou vystudovaní inženýři, kteří se potkali na univerzitě v Drážďanech. Albie, bohatý floutek, který je do Drážďan tak nějak „uklizen“, aby ve svém rodišti nepopuzoval své okolí svým zájmem o muže (autor zde vzpomíná soudní proces veden proti Oscaru Wildovi). Sverre pocházející ze zcela odlišného prostředí, chudého norského venkova, který měl vystudovat na náklady dobročinného spolku a vrátit mu jeho oběť svou prací v rodné krajině.

Přestože oba mají velké inženýrské plány a jsou rádi, že můžou být svědky technického pokroku, po smrti Albieho otce se musí následovník starat o chod celého panství a Sverre v sobě pro změnu objevuje umělecký talent a začíná se věnovat malování. Vztah obou mladíků tak dostává novou dimenzi, a to mecenáš – umělec.

Do jejich vztahu přináší nový rozměr Albieho sestra Margaret, která před známými vystupuje jako Sverreho snoubenka. Je to také ona, která pár přivede do společenství Bloomsbury, které se vyznačuje svobodou projevu, ať už uměleckého, politického nebo i vztahového. Společenství v Bloomsbury se například postará a výstavu francouzských impresionistů, kteří jsou ve své době naprosto nepochopeni, nebo diskutuje a rozvíjí myšlenku užitého umění.

Všichni členové diskutují o možnostech vyhlášení války, ale celkem jsou přesvědčeni o tom, že v tak technicky vyspělé době k válce nemůže dojít, vždyť přece dvacáté století mělo být stoletím míru! Spoléhají na to, že Němci jako gentlemani by, i když proti nepřátelům, nepostupovali nečestně. „Kavalerie paří do devatenáctého století, chrabrá zteč plným tryskem přes širé pole proti těžkým nepřátelským kanónům – všichni znáte ty malby. Dnes by kvůli kulometům nepronikl až k nepříteli jediný kavalerista. Ani jediný. Právě proto jsou války nemyslitelné.“ Jak víme, ve svých soudech se bohužel zcela zásadně spletli.

Sverre při jednom večírku nakreslí obrázek třech generálů, kteří se postřílí navzájem, jelikož žádný jejich muž nechtěl do války, která je naprosto nesmyslná. Přesně tak, jak ji vyložil Aldous Huxley: „Na válce je nejvíc šokující to, že její oběti a nástroje jsou lidské bytosti a že tito lidé jsou díky zrůdným politickým dohodám nuceni zabíjet a nechat se zabíjet ve sporech, s nimiž nemají nic společného.“

První světová válka zasáhne do života všech celkem razantně. Manningham slouží jako vojenská nemocnice, Albie odjíždí bojovat do Afriky, především proto, že ho vojenská hodnost chrání před nepřáteli z řad odpůrců homosexuálních vztahů, Sverreho se ujímají členové Bloomsbury.

Román je hlubokou výpovědí o pocitech a zoufalství lidí, kteří jsou nuceni prožívat válku a nesvobodu. Velkou část tvoří diskuze nad soudobým uměním. Čtenář se tak nenápadnou formou dozvídá o nejdůležitějších událostech a aspektech doby. Úplný konec tohoto dílu však vyznívá velice mělce a až příliš vykonstruovaně.

Norský dandy

Autor: Jan Guillour
Žánr: román
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014
Počet stran: 312
Hodnocení: 75 %
Zdroj foto: www.hostbrno.cz