Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Jaká je síla lidské duše? Naší osobnosti? Autorka s těmito myšlenkami přišla naprosto revolučně snad ještě po boku Louise L. Hay. Dvě průkopnice? Možná… Rozhodně je z této knihy znát vyzrálost, vybroušenost. Z textů Debbie Ford načerpáte pár jednoduchých rad, či spíše otázek, kterými můžete snadno a rychle zanalyzovat cokoliv, oč se v životě pokusíte nebo se budete chtít pokusit. Opravdu se vyplatí si je někam napsat, nebo si jich alespoň pět z deseti opravdu vytrvale nechat zakořenit v hlavě. Nebo v srdci. Naše duše totiž opravdu živí ten vnitřní plamen, o kterém autorka píše už v úvodních kapitolách.

„Dokud plamen naší vnitřní síly burácí, jsme sebevědomí, silní a mocní, máme dostatek síly a odvahy bojovat za pravdu a pokorně se hlásíme o svá práva. Zdravá životní síla s sebou přináší inspiraci, díky které dokážeme neúnavně kráčet za svým cílem a za svými sny. Hoří-li v nás jasný oheň, vidíme věci takové, jaké jsou, a jednáme s nezdolnou rozhodností. Díky silnému plamenu stoupáme k vyššímu stupni vědomí, kde dlí nesobecká a svoboda…

Ale když náš vnitřní plamen skomírá, jsme zranitelní, křehcí a slabí. Pronásledují nás úzkosti, máme strach a pochybujeme o sobě. Domníváme se, že nejsme hodni lásky a štěstí, a přestáváme komunikovat s druhými lidmi. Když náš plamen nebyl náležitě živen a uhasíná, hladovíme po věcech vnějšího světa, chceme, aby nás zasytily a my se pak cítili lépe. Když náš vnitřní plamen skomírá, začneme být skeptičtí a cyničtí. Obáváme se, že po nás budou druzí něco chtít, když my jim přece nemáme co dát. Pokud je náš plamen slabý, nemáme dost sil na to, abychom bojovali s nemocí, pochybnostmi, starostmi, sebeopovržením, závislostí a kritikou. Když náš plamen skomírá, spoléháme na ostatní, že nás nasytí, protože sami jsme se nasytit nedokázali. Naši mysl opanuje zasmušilý vnitřní monolog a my se stáváme obětí vlastní slabosti.

[…] Nesmíme zapomínat ani na to, že síla a zdraví našeho vnitřního plamene ovlivňují i všechny kolem nás. Tak jako se lidé od nepaměti snaží postarat se o oheň, který dohasíná, začnou se strachovat i o slabý plamínek ve svém bližním. Takový plamínek si žádá naši pozornost, naléhá, abychom našli způsob, jak ho znovu oživit a posílit. Můžeme nechat slabý plamen bez pomoci? Můžeme ho opustit na víc než pár minut? Pokud chceme, aby hořel dál, tak nikoli.“

A následuje výčet drobností i zásadnějších životních postojů, které náš vnitřní plamen oslabují (např. zdánlivé povinnosti, snaha být za každou cenu milý, přejídat se, odsuzovat sebe i druhé, ignorovat své nejhlubší touhy, zříkat se lásky, podceňovat se apod.) a seznam věcí, které naopak náš životní plamen posilují (utrácet s rozvahou, dobře se o sebe postarat, milovat, odpouštět, naslouchat druhým, pečovat o partnera, nebát se říci ne, tančit…). Jak prosté! A dalo by se říci, že všechny tyto otázky jsou založeny na podobných principech. Dokonale vám analyzují to, co vás povede k ŽIVOTU, nikoliv k přežívání a nemoci. Jsou to jednoduché otázky, které v člověku vyvolají jakýsi EFEKT.

Probudí intuici!

Jsou to otázky, na které dostanete sami v sobě odpověď v první sekundě, co otázku dočtete? Snad ještě o chlup dříve. Je to ta prvotní odpověď, pocit, vjem vašeho srdce, vaší duše. Okamžitě poté se samozřejmě ozve rozum, zkušenosti, všechen ten náš vnitřní škodič, který začne našeptávat, „jak by to mělo být“ Ale v tuto chvíli je dobré se zastavit a rozeznávat právě tyto dva vnitřní hlasy.

Jedno je Ego a jedno jsme my sami.

Jako se píše v anotaci, naučíme se PŘIHLÁSIT SE KE SVÝM TUŽBÁM A PŘÁNÍM. Připustit si je, podívat se na ně, seznámit se s nimi (často to je seznámení opětovné nebo seznámení po hodně dlouhé době), a pak dojít postupně k tomu, že si to opravdu zasloužíme. Že jsme to my, my sami. Přiblížíme se své vlastní pravdě, své duši. A také se z nás v tu dobu odloupne to, co děláme kvůli druhým nebo kvůli tomu, aby nás okolí neodsoudilo, důvody mohou být různé.

Tato kniha nás naučí rozeznávat své vlastní potřeby od potřeb těch, kteří nás používají k uspokojení svých vlastních potřeb.

Jak tenké jsou ty hranice!

A kdyby vám kniha Správné otázky měla pomoci jen a pouze s tímto uvědoměním, je to dobrý krok. Krok na cestě k sobě, kdy uvidíme své vlastní perspektivy, nikoliv jen nikdy nekončící uvěznění v bolesti. Na druhou stranu, nic pro zbabělce. Tady se dívá pravdě hluboko do očí a hlavně hluboko do očí svým zbabělým a falešně morálním touhám. Tomu útěku od života.

Kromě fascinace tím, jak je oněch 10 otázek jednoduchých, jsem nepřestávala žasnout nad uměním autorky trefit a tít do černého. A často do bolavého… A abyste se vyděsili, nebo naopak navnadili ještě víc, pár otázek, kterým jsou kapitoly věnovány, prozradím:

Hledám to, co je dobré, nebo to, co je špatné?

Umocní tato volba mou životní sílu, nebo mě o životní sílu připraví?

Využiji tuto situaci k osobnímu růstu, nebo ji budu vnímat jako porážku?

Posiluje mě tato volba, nebo oslabuje?

Je tento čin aktem sebelásky, nebo aktem sebesabotáže?

O autorce:

Debbie Ford byla mimořádně uznávanou odbornicí a průkopnicí v oblasti seberozvoje a autorkou mnoha knih, které se věnovaly hledání těch odvrácených tváří lidské psychiky a duše a hledajících cestu zpět. Její kniha The Dark Side of the Light Chasers (1998) se stala bestsellerem a od té doby se věnovala také workshopům, vyučování svých teorií a byla častým hostem ve známých televizích pořadech (např. u Oprah, Good morning America, Larry King live apod). Ve svých knihách prokázala mimořádný talent nahlížet pod skořápku problémů a pod masky lidí, hledat vnitřní pravdu. Odkaz její práce žije dál v jejím Ford Institutu, ve kterém v Debiině práci a poslání pokračují její následovatelé.

Název knihy: Správné otázky (The Right Questions)

Autor: Debbie Ford

Překlad: Zdeněk Chodora

Nakladatelství: Synergie Publishing

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2016

Vydání: 1.

Počet stran: 159

ISBN: 978-80-7370-361-5