Intentio operis, intentio auctoris a intentio lectoris – Radek Horáček sa vo svojej odbornej publikácii venuje fenoménu vnemu umeleckého diela, z ktorých si vyberá diela súčasných umelcov, ale vedie nás k nim, ako inak, po vyšliapaných historických chodníkoch. Pretože ako inak by sme sa mohli dopracovať k poznaniu sveta bez poznania histórie?
Jednoznačne veľmi dobrá odborná publikácia, ktorá sa snaží zmapovať modernu a postmodernu českej umeleckej scény, históriu galerijných priestorov a premeny publika v priebehu desaťročí. Horáček ponúka spojenie pohľadu diváka, či nezaujatého pozorovateľa, umeleckého diela, ktoré zasahuje do verejného priestoru, ale i umelca a jeho súčasného postavenia. Svojou širokou optikou mapuje a porovnáva nielen s českou umeleckou tvorbou minulých desaťročí, ale za dôležité a kontrastné považuje porovnanie so svetovými umelcami.
V niektorých momentoch cítiť násilné porovnania a vyzdvihovanie českej scény na celosvetovú úroveň, čo je badať v prípade kapitoly Divák jako spolutvůrce 2. Celkovo však predstavuje veľmi komplexný úvod do základných českých umeleckých skupín (Rafani, Osma, Tvrdohlaví a mnoho iných), ktorých najzásadnejšie umelecké výkony rozoberá v súvislosti s ich kontaktom s verejným priestorom a divákom.
Upriamuje sa i na extrémistické prípady, kedy umenie zasahovalo až do trestného činu a kladie si otázky, či je možné rozlíšiť umenia a zločin, alebo či treba ponechať toto monochromatické videnie zločinu ako komplexného pomenovania i pre jednanie s umeleckým zámerom.
Autor z pohľadu dlhoročného riaditeľa jednej z vedúcich umeleckých inštitúcií mesta Brna, vyberá množstvo zásadných výstav práve z Domu umění města Brna a nenecháva ich tak zapadnúť medzi bežné umelecké prejavy postmoderny. Práve tým, že tieto prejavy konfrontuje so svojimi pozorovaniami a v kooperácii s reakciami verejnosti, môžeme na jednotlivých príkladoch vidieť, aké rôzne sú intencie autora, ako vyznieva samotné dielo a čo má k tomuto procesu povedať druhá strana dialógu – divák. Alebo divák nie je dôležitou časťou umeleckého procesu?
Radek Horáček (1959) je profesorom na Katedre výtvarného umenia Pedagogickej fakulty Masarykovej univerzity. V rokoch 2002-2006 bol riaditeľom Domu umění v Brně. Je aktívnym recenzantom a glosátorom.
Umění bez revolucí? (Proměny soudobého výtvarného umění)
Autor: Radek Horáček
Nakladatelství: Barrister & Principal a Masarykova univerzita
Odpovědná redaktorka: Tereza Čechová
Místo a rok vydání: Brno, 2015
První vydání
ISBN 978-80-7485-066-0
Hodnocení: 85%
http://barrister.cz/produkt/umeni-bez-revoluci
| < Předchozí | Další > |
|---|
Na jaře letošního roku jsme vyhlásili literární soutěž. Soutěžící měli napsat erotickou povídku. Je pravdou, že hned na počátku si porotci museli vyjasnit i to, co je ještě erotika a co už je za hranou… V ...
Marie Terezie se v životě rozhodně nenudila. Byla to velmi pozoruhodná žena. Narodila se před třemi sty lety, a tak se dostala opět do hledáčku historiků, politiků, spisovatelů i režisérů. Její příběh společně s příběhem rodu Habsburků zaujal i Zdeňk...
Historik a pedagog Dalibor Vácha předkládá čtenářům román Cestou, v němž se opět jako ve své prvotině Červenobílá (2014) věnuje osudům československých legionářů v Rusku. Obě knihy vydalo nakladatelství Knižní klub.
Divácky nejúspěšnější a nejprodávanější muzikál v České republice a Slovensku během Jarního turné 2014 navštívil exkluzivně Liberec, České Budějovice a Ostravu. V sobotu 5. dubna ještě zavítá do Hradce Králové a...
Pětatřicetiletý badatel v audiovizi Radomír D. Kokeš, spjatý s brněnskou univerzitou, se čtenáři komunikuje už déle než celé desetiletí (hlavně skrze časopis Cinepur). Nedávno se představil knihou Rozbor filmu, shrnující výsledky p...