Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Až se vrátíš na svou planetu, napiš tuto knihu. Buď dalším hlasem, který promluví, dalším zrnkem v písku a pomalu, krůček po krůčku, se tvůj svět změní.“ Zaznělo v knize Ami, chlapec z hvězd už v roce 1989. Od té doby se rozšířila po celém světě a když ji zavřete, zcela jistě se zamyslíte nad tím, jestli Ami a Pedrito opravdu existují. A co naši planetu doopravdy čeká. Nakolik opravdu pomohla kniha Enriqua Barriose k tomu, aby svět byl lepší a měl tudíž šanci na záchranu?

Možná ano… mnoho z toho, co je v ní napsáno, se dnes do povědomí lidí dostává. Jsme jiní, než jsme byli v roce 1989. Když si vezmeme jen tento příklad, tak v knize se píše, že existuje jakési informační pole, ze kterého citliví lidé mohou vychytávat informace z vyšších sfér (tedy tu vesmírnou obecnou láskyplnou moudrost, která stojí za veškerým duchovním vývojem), a to jim pak připadá jako osvícení nebo prostě jen jako jejich vlastní myšlenky a nápady. A šíří je dál… kéž by to tak opravdu bylo…

Jenže to není tak jednoduché…. A trvá to dlouho. Nemůžeme být dokonalí už nyní…

„Pro nevyspělé světy jsou mýty a mentální extremismus v duchovní oblasti typické. Většina lidí má nízkou úroveň vývoje, ale od ostatních vyžaduje dokonalost. Pro lidstvo nedělají nic pozitivního a jenom hledají drobné chybičky a dělají z komára velblouda. Všichni víme, že bychom se měli snažit být lepší, až se jednoho dne konečně setkáme s Bohem. To je dokonalost. Trvá mnoho životů, než tam dospějeme. Ale někteří lidé tomu nerozumějí a myslí si, že se musí stát dokonalými jako Bůh během jednoho krátkého života na Zemi. A to jim ubírá chuť se zlepšovat. Asi jako by ti řekli, že máš plavat až na druhý kontinent.“

Plavej na druhý kontinent!
Pro někoho, kdo je nepolíben minimálně přemýšlením a létáním v oblacích, jsou určitě knihy Ami, chlapec z hvězd a Ami se vrací, výzvou k doplavání na druhý kontinent. Je to nálož. Je to kniha, kterou když si přečtete desetkrát, tak i podesáté v ní najdete zcela nové informace. Pohádkový příběh, který v sobě ukrývá hluboké moudrosti tak logické, vysvětlení uspořádání vesmíru i smyslu lidského života, že někdy nebudete popadat dech.

Pro člověka, který rád nad těmito tématy hloubá a studuje z vícero různých úhlů, pak může Ami být velmi zajímavým zpestřením, ze kterého se časem možná vyklube historický dokument o stavu budoucnosti. Snad raději nemyslet na rok vydání této knihy ve své domovině, a na mnoho dějů, které se za tu dobu opravdu přihodily, které prostě fungují mezi lidmi tak, jak autor píše. Je to ale krátká doba, díky níž si se zatajeným dechem zkouším domyslet, co bude za dalších dvacet let. Jaké místo bude mít tato kniha?

Protože Ami to místo mít bude. Ten malebný a líbezný příběh malého mimozemšťana (i když kdoví kolik mu doopravdy je?) a Pedrita, jejich vyprávění, vysvětlování a cestování vesmírem, má ambice zůstat jako svědectví dnešní doby s napětím a hlubokým poselstvím, které bude mít svou podobu snad v každém budoucím desetiletí.

Ne, nebudu prozrazovat z knih vůbec nic, snad jen ukázku. Protože je tam množství chvil, ve kterých vás zamrazí do morku kostí.

Ukázka:
Nikde nebylo vidět žádné město.
„Na Ofiru ani v jiných vyspělých světech neexistují velká města. To jsou prehistorické formy soužití,“ řekl Ami.
„Proč?“
„Mají mnoho nedostatků, z nichž jeden je, že příliš mnoho lidí na jednom místě vyvolává nerovnováhu, která ovlivňuje jak je samotné, tak i celou planetu.“
„Planetu?“
„Planety jsou živé bytosti s různým stupněm vývoje. Pouze život vytváří život, proto je všechno svým způsobem živé. Vše je na všem vzájemně závislé, všechno je propojené. To, co se stane planetě Zemi, ovlivňuje lidi, kteří na ni žijí, a naopak.“
„Proč příliš mnoho lidí na jednom místě vyvolává nerovnováhu?“
„Protože jsou na přelidněných místech nespokojeni. A Země to vnímá. Lidé potřebují prostor, stromy, květiny, vodu, vzduch.“
„I vyspělí lidé?“ zeptal jsem se zmateně, protože Ami vlastně naznačoval, že vyspělé společnosti žijí v přírodě jako nějací sedláci. Myslel jsem si, že budoucnost bude úplně jiná – umělá města na oběžné dráze, obrovské budovy velké jako města, podzemní města s miliony obyvatel, všude kolem plast a kov jako ve futuristických filmech.
„Především: vyspělí lidé potřebují žít v kontaktu s přírodou,“ řekl.
„Myslel jsem, že je to naopak, že život ve volné přírodě je právě pro ty méně civilizované.“
„Kdybyste na Zemi nemysleli všechno naopak, nehrozilo by vám další zničení. V přírodě se dá žít civilizovaně, Pedro.“
„A lidé z Ofiru se nechtěli vrátit na Zemi?“
„Ne.“
„Proč?“
„Opustili své rodné hnízdo a dospělí se tam už pak nevracejí, je jim příliš malé.“

Desetina zbývajícího procenta hodnocení
Jedna z mála knih, které dávám téměř plných 100 %. Tu jednu jedinou desetinu procenta si nechávám pro pokračování, které má na podzim dorazit i na naše knižní pulty. Ami potřetí… Přece jen, kdyby předčil…

Ami, chlapec z hvězd, Ami se vrací (Ami, El nino de las Estrellas, Ami regresa)
Autor: Enrique Barrios
Překladatel: Monika Winklerová
Žánr: beletrie
Nakladatelství: Anch Books
Rok vydání: 2012,2013
Počet stran: 213,229
Hodnocení:99,9 %

Zdroj foto: Anch Books