Pocítili jste někdy chuť odstěhovat se do jiné země a začít tam nový život? Newyorčanka Lisa Anselmo to udělala a svou zkušenost se rozhodla sdílet. Nejprve prostřednictvím blogu My (Part-Time) Paris Life, z něhož posléze vzešla stejnojmenná kniha (do češtiny volně přeložená jako Život v Paříži, můj splněný sen). Tato autorčina literární prvotina je příběhem o ztrátě, hledání sebe sama a samozřejmě také o Paříži.
Ve zkratce jde o plně autobiografický román vyprávějící o tom, jak se autorka za oceánem vyrovnává se smrtí své matky. Na jednu stranu musím ocenit, že Lisa svůj příběh předkládá v pravdivé slupce. Nemluví jen o křupavých croissantech, lahodných sýrech a kouzelných francouzských kavárnách.
Naopak. Nevynechává drobné nástrahy, které ji potkávají. Nebojí se přiznat pocit osamělosti, odcizenosti a zklamání. Na druhou stranu ze svého zážitkového seznamu vlastně nevyškrtává téměř nic. Nosnou příběhovou linii tudíž provázejí malicherné historky, bezvýznamná setkání, nepodstatné hlášky… a to už tak dobře nepůsobí.
Nedostatečný odstup je, myslím, jedním z hlavních zádrhelů této knihy. To autorka ostatně sama přiznává v jednom z rozhovorů: „O svých zkušenostech jsem psala ještě v době, kdy jsem je teprve prožívala. A blížící se deadline mi nedovoloval o nich dostatečně popřemýšlet.“ O čem už se ale Lisa nezmiňuje, je fakt, že v době svého psaní ještě nestihla úplně proniknout za fasádu francouzské mentality. Mezi řádky sice opakovaně odmítá status turistky a touží být vnímána jako pravá Pařížanka, ve skutečnosti má však k odhalení francouzské podstaty ještě docela daleko.
Po přečtení Života v Paříži jsem dále podlehla dojmu, jako bych narazila na slabší odvar z něčeho, co „už tady bylo dříve“. Autorčiny úsměvné postřehy z francouzského prostředí například nekonkurují trefnému humoru, který vystavěl Stephen Clarke ve svém Merde! Rok v Paříži. Téma hledání sebe sama skrze cizí kultury lépe rozvíjí Elizabeth Gilbert (Jíst, meditovat, milovat). A pokud jde o ústřední téma, tj. vyrovnávání se se smrtí matky, musím odkázat na působivější příběh Cheryl Strayed (Divočina), jež se zoceluje tím, že vyráží na dlouhou pěší pouť po Pacifické hřebenovce. Jinými slovy, u této knihy zkrátka postrádám nějaký přesah, který by ji učinil výjimečnou. Mohl by jím být třeba literárnější jazyk nebo experimentální zpracování. Osobně jsem dospěla k názoru, že ideálním místem pro Lisinu tvorbu je nakonec právě její blog (dostupný na https://myparttimeparislife.com).
Co tedy říci závěrem? Číst, anebo nečíst? To asi záleží na tom, co očekáváte. Život v Paříži, můj splněný sen není špatnou volbou, pokud se chystáte na letní dovolenou a sháníte se po nějaké odpočinkové, nenáročné literatuře. A jestliže navíc míříte právě do útrob Francie, nezbývá než popadnout tuto knihu, objednat si café au lait et voilà! Splněný sen může začít.
Život v Paříži, můj splněný sen / My (Part-Time) Paris Life
Autor: Lisa Anselmo
Z originálu přeložila: Ina Leckie
Žánr: beletrie
Grafické zpracování obálky: Veronika Cágová
Nakladatelství: JOTA, s. r. o.
Rok vydání: 2017
Počet stran: 280
ISBN: 978-80-7565-150-1
Hodnocení: 70 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Už 24. a 25. dubna se Zlín promění n město opěvující Japonsko a Itálii. Stane se tak v rámci festivalu Culturea, o kterém jsme vás na našem webu již informovali. Nyní si můžete p...
Po roce od vydání prvotiny fejetonů Anglické listí aneb Coolturní šok české autorky Aleny Damijo přináší nakladatelství Ikar druhý spis fejetonů s názvem Mé anglické sezony aneb Fucktografická ročenka. Tentokrát nabízí bližš...
Ani my v Řeznické nezahálíme, a mimo premiéry, připravujeme pro diváky program na letní scény. Věříme, že nám všechny naše plány vyjdou a stráví už letní večery v naší společnosti. V tuto chvíli prozradíme, že 25. a 26. června se můžeme potkat...
