Nakladatelství Plus v červnu obohatilo knižní pulty o titul Čekání na Bojanglese, rozvernou literární prvotinu začínajícího francouzského autora Oliviera Bourdeauta (*1980). Jedná se o román, který ve Francii zaznamenal pronikavý úspěch a byl dokonce přirovnán k Pěně dní Borise Viana. S tím nelze než souhlasit. Čekání na Bojanglese totiž opravdu vyvolává obdobně mrazivý pocit, jímž v polovině dvacátého století šokoval výše jmenovaný literát. Svět Bourdeautových hrdinů sice není přímo vianovsky surreální, přesto má v sobě provokativní jiskru, je nepravděpodobný a do značné míry bláznivý.
Základním vypravěčským subjektem je zde chlapec popisující své rodiče a jejich zábavné výstřednosti. Jeden příklad za všechny: „Nikdy jsem nepochopil proč, ale otec matce zásadně neříkal jedním jménem dva dny po sobě. I když se jí některá přízviska omrzela dříve a jiná později, měla tenhle zvyk ráda. Každé ráno v kuchyni po otci vesele pokukovala, nos zabořený do velkého šálku anebo bradu v dlaních, a vyčkávala čerstvý ortel.“ (str. 13)
Sekundární perspektivu pak tvoří deníkové zápisky chlapcova otce, které už jsou poněkud hloubavější a střízlivější. Stupeň vážnosti se dále proměňuje s narůstajícím počtem přečtených stránek. Dur pozvolna přechází v moll… Ztřeštěná atmosféra postupně tmavne, až nakonec nezbyde nic, čemu by se dalo smát.
Kromě všudypřítomné potrhlosti nás knihou provází melancholická píseň Mr. Bojangles, jejíž houpavé tóny zlehka prostupují stránkami a příjemně dokreslují duši díla. Toto úzké spojení literatury s hudebním prvkem mě osobně okouzluje. Myslím si, že vůbec nejlépe si román vychutnáte, když na sebe při čtení (nebo před ním) necháte píseň působit.
Tak co? Už žhavíte gramofon? Že ne…? Nevadí. YouTube je, pravda, méně stylový, ale myslím, že poslouží stejně dobře (v tom případě doporučuji interpretaci Niny Simone).
Teď už vám tedy chybí pouze onen nakladatelský kousek sytých barev s roztančenou dvojicí na obálce. Knížka je to útlá, svižná a rozhodně stojí za přečtení - už jenom proto, že se vymyká současnému literárnímu mainstreamu. A pokud vás vyloženě láká možnost nakouknout do míst mimo proud, není nic příhodnějšího, než vyzvat k tanci právě tento příběh… Příběh o lásce, která je sice výstřední, ale zároveň silná a věčná.
Čekání na Bojanglese / En attendant Bojangles
Autor: Olivier Bourdeaut
Z originálu přeložila: Jovanka Šotolová
Žánr: beletrie
Grafickou úpravu a obálku s použitím ilustrace Valerije Kačajeva (Studiostoks) navrhla Tereza Králová
Nakladatelství: Plus ve společnosti Albatros Media a. s.
Rok vydání: 2017
Počet stran: 168
ISBN: 978-80-259-0675-0
| < Předchozí | Další > |
|---|
Lucie Bílá se zvládá za deset minut převtělit z egyptské princezny v muzikálu Aida na metalovou královnu na koncertě Arakainu. Prý stačí změnit kostým a už se to hraje úplně samo, říká se sm...
Co je vlastně horolezectví? Je to sport, ve kterém se soutěží o dobývání vrcholů? Nebo filozofie, která může být také určitou tvůrčí činností, jak si myslí Reinhold Messner a ne jen on? Kniha je plná otázek, co jsou i dnes velmi aktuální....
Páteční večer 30. března patřil v pražském kinu Aero festivalu tvůrčí fotografie s trefným pojmenováním Fotojatka. Netradiční festivalové klání se odehrává již šestý rok v Brně, Českých Budějovicích a zmíně...
Současná ekonomická situace, potažmo i kulturní založení obyvatel, není rozhodně příznivou dobou pro instituce věnující se umění. Zejména pak pro divadla, která jsou speciálním odvětvím. Není to film, jejich návštěva není rozhodnutí z minuty na minutu. Chce to p...
Saulův syn je maďarské drama, které nám jako svůj debutní film přináší režisér a scénárista László Nemes. V českých kinech ho můžeme vidět od 18. 2. 2016. Snímek nově ohodnocený soškou Oscara za neanglicky m...
