Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Valbone - co znamená tento výraz? Je to něčí jméno, název města, nebo snad nějaká společnost? Co když je význam tohoto slova mnohem děsivější? Název knihy Návrat do Valbone by nám mohl napovědět, ale možná nás jen svádí z cesty.

Albánské pohoří Prokletije nebylo v novém miléniu častým cílem turistů, vlastně celá Albánie se neukazovala na předních místech v myslích baťůžkářů. Bylo těsně po válce v Kosovu. Přesto se trojice českých studentů rozhodla vyjet právě tam. Doma tvrdili, že odjíždí do Rumunska. Ovšem v den plánovaného návratu se nevrátil nikdo z nich.

Bratři Pavelkovi a jejich kamarádka Lenka se nevrátili ani následující den, ani týden. Rodiče byli zoufalí a konali, co se jen dalo. Nutili stát, ať pomůže, sami vyjížděli na místo jejich výpravy, ale nic nepomohlo jejich děti vrátit zpět, ani odhalit důvod jejich zmizení. Stát nepomohl, albánská policie poskytla pouze mylné informace a po nějaké době rodině přišly jen dluhy po dětech za neplacení zdravotního pojištění, které se vyšplhaly do velkých rozměrů. Rodina Lenky Tučkové již všechny skutečnosti neunesla a nechala svou dceru prohlásit za mrtvou. Tím se dluhy smazaly, ale zoufalství prohloubilo. Rodiče bratrů Pavelkových nechtěli ztratit naději a k tomuto kroku se neodhodlali.

O sedm let později přišel Janě dopisem Lenčin pas. Jana od zmizení své sestry nevedla spokojený život, bylo v něm mnoho alkoholu a marnosti. Ten dopis ovšem představoval všechno. Naději. Nový směr. Záchytný bod i stéblo pro tonoucího. Rozhodla se k radikálnímu řešení. Přemluvila svého současného přítele, ať s ní jede do Albánie najít místo, kterému se říká Valbone, přesně jako nejnovější razítko v Lenčině pase.

Návrat do Valbone mě velmi zaujal, příběh je gradující a napínavý. Také skutečnost, že je na hranici pravdy i fikce, je mrazivá. Pan Urban podnikl za tímto příběhem nejednu cestu do Albánie, aby pomohl rodinám nezvěstných studentů, rozkryl pravdu a napsal příběh. Výsledek je velmi alarmující a má být vztyčeným prstem pro všechny, že naše návraty nejsou samozřejmostí.

Úryvek z knihy:

Nad rozeklanými horami Prokletije se vznášely mraky. Vytrvalý déšť toho léta roku 2001 zmáčel křivolaké hřebeny i ostré vápencové štíty v celé severní Albánii. Je rok po válce na Kosovu, do kterého bys v malé, v pravdě středověké osady Teth kamenem dohodil. Kalné potoky se draly po svazích nebetyčných štítů kamsi dolů, i z příkrých svahů hory se zlověstným názvem Zlá Koláta. Pod rouškou odpolední mlhy, jako nezadržitelný příval, pronikaly do neprostupných lesů a také neprobádaných jeskyní. Jsou jich tu desítky, možná stovky, ale kdo ví. Na stezce, jež vedla přes hřeben této pohraniční hory, se zastavil muž v promočené maskovací uniformě, batoh na ramenou, pozoroval pěšinu klikatící se mezi kameny vzhůru k sedlu. Od zarostlých úst mu stoupala pára a kalná voda se pár kroků před ním tříštila v potoce o oblé bílé kameny. Některé z nich se v proudu viditelně pohybovaly, pod vodou na sebe narážely a vydávaly hluboké, temné tóny. Jak dlouho jsem tudy nešel, ptal se sám sebe. Odpověď dobře znal - už téměř celý rok, tedy kromě včerejší túry s několika studenty z Čech.

Josef Habas Urban se narodil v roce 1965, vystudoval PřFUK a znám je především díky filmu Habermannův mlýn (2010), ke kterému napsal scénář podle své stejnojmenné knihy. Já mám oblíben film Tenkrát v ráji (2015) podle jeho knihy o horolezci Smítkovi, byť obecně valný úspěch neměl. Urban sjížděl divokou vodu jako reprezentant a je spjat s projektem Czech Rafting. Další díla, pod která se podepsal, jsou Nejhlubší údolí světa (1998), Závěť, Kde se valí kameny, Na vlastní nebezpečí (2007), 7 dní hříchu a kniha Zloděj psů (2018).

Název: Návrat do Valbone
Autor: Josef Habas Urban
Žánr: thriller
Nakladatelství: The Dog Trail Publisher
Rok vydání: 2019
Počet stran: 252
Hodnocení: 90%
Zdroj foto: https://navratdovalbone.cz/