Kultura21.cz

Člověk, aby si mohl udělat vlastní názor, potřebuje znát i druhou stranu mince. V případě různých závažných kauz, jejichž náhled nabízí média často zkresleně, je to dost důležité. Toho si je vědom i dlouholetý elitní policista Robert Šlachta, který navázal spolupráci s novinářem Josefem Klímou. Právě tato dvojice, novinář se schopností pokládat otázky přímo na tělo a orientující se v mediálním prostředí, a policista objasňující svou každodenní práci, dávají knize punc výjimečnosti.

Josef Klíma je znám jako investigativní žurnalista, o Robertu Šlachtovi, bývalém řediteli Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, se veřejnost dozvídala sporadicky a téměř vždy jen negativně. Smyslem jejich rozhovoru není ukázat ho v lepším světle, ale odkrýt každodenní mravenčí práci, na které se podílel se svými spolupracovníky.

V rozhovoru se dotknou doby, kdy „šlapal chodník“, pokračují činností na zásahovce v Brně, přechodem do Prahy a končí na Celní správě. Na konkretní dotazy dostává Josef Klíma konkrétní odpovědi.

„Vraťme se ale ještě k Babišovi a k té nálepce, že jste byl jeho muž. Vy jste se s ním přece stýkal víc.“

„Já jsem se s ním sešel ještě asi na dvou nebo třech kauzách, když byl ministr a řešili jsme věci kolem jeho osobní bezpečnosti , ale tehdy se ještě vůbec nespekulovalo, že by měl Šlachta něco s Babišem. To až když došlo na tu reorganizaci v roce 2016, při které se nás zastal. A pak se vlastně začalo spekulovat, že celá kauza Nagyová možná proběhla jen proto, aby padla ODS a Babiš se mohl dostat k moci. No prostě úplné nesmysly. Kdybych byl opravdu jeho muž a měli jsme spolu tichou dohodu, že přejdu k celníkům, tak jsem v pohodě mohl navázat a nemusel dělat všechno znovu. Psychotesty, fyzické testy, výběrové řízení na vedoucího pracovníka .... Jen samo výběrové řízení do funkce ředitele sekce trvalo čtyři hodiny, devítičlenná komise mě grilovala a doporučili mě jednohlasně“.

Zajímavé je vyprávění o začátcích i o jeho vděčnosti starším kolegům, kteří ho zasvětili do problémů drogomafií a padělání peněz. Styl práce Roberta Šlachty vedl k úspěchům, po 16 letech odchází do Prahy. Při práci na kriminálce zjišťuje, že nelze oddělit ekonomiku od organizovaného zločinu, který prorůstá až do nejvyšších míst. Proto jmenovitě oceňuje ty, kteří prokázali odvahu a důvěřovali mu. Také musel často přesvědčovat své podřízené, že jejich práce má smysl, aby mu neodcházeli. O účinnosti jím prosazovaných metod se čtenář přesvědčí, když z jednoho případu se nečekaně rozvine další, často mnohem závažnější. O některých kauzách, na nichž pracoval, mluví velmi otevřeně, pouze u těch, které ještě soud neuzavřel, jen částečně. I přes negativní zkušenosti s mašinérií soudního systému věří, že "padne komu padne" podle práva.

Poodhaluje existenci rivality mezi jednotlivými policejními útvary, důvody, proč nemá rád policejní inspekci, jak si považuje práce státních zástupců i to, že ne každá reorganizace je přínosem.

O osobním životě se moc nedozvíte, byl to workoholik tělem i duší, ale vybral si to tak sám. Účelem knihy není kritizování či pomlouvání všech, Šlachta zná své chyby z mnohých se snažil poučit. Celý život pomáhat lidem a sloužit vlasti pro něho není prázdnou frází.

Soudní líčení trvají mnohdy léta a proto není od věci občas v knize zalistovat a připomenout si, jak to tehdy vlastně začalo.

Třicet let pod přísahou
Autoři: Robert Šlachta a Josef Klíma
Žánr : autobiografická
Nakladatelství: Euromedia Group a.s. v edici Universum
Rok vydání: 2020
Počet stran: 352 + 24 stran přílohy
Hodnocení: 95 %
Zdroj fota: nakladatelství
www.euromedia.cz