Chlapec z Buchenwaldu, který se musel naučit znovu žít

Úterý, 20 Červenec 2021 07:00 Lukáš Loužecký

Chlapec z Buchenwaldu 200

Chlapec z Buchenwaldu tak trochu mate svým názvem. Pamětník Robbie Waisman a jeho spoluautorka Susan Elizabeth McClelland v něm totiž vzpomínají na samotný koncentrační tábor jen okrajově. Daleko více se věnují událostem poválečným.

Hrůzy odehrávající se v nacistických táborech již byly popsány v mnoha knihách. I Buchenwald se dočkal několika literárních zpracování. S osvobozením ovšem většinou nepřišel rovnou šťastný život. Samozřejmě, že přeživší měli radost, jejich cesta k normální existenci však byla ještě hodně trnitá. Své o tom ví i Romek “Robbie” Waisman.

Ten byl jedním ze sirotků, kteří přežili holocaust. Rodiče mu byli zavražděni, o většině příbuzných nic nevěděl. Po osvobození vznikla nadace, díky níž byli přesídleni do Francie a snažili se zapomenout. To bylo bezprostředně po válce velice těžké. V tomto příběhu budete sledovat jejich soudržnost i rozdílnost a fandit jim na cestě za štěstím.

Co se dělo po válce

Osudu mnoha dětí, kteří přišli během války o rodiče, se literatura obecně vlastně tolik nevěnuje. Přitom to při čtení o strašlivých událostech v koncentračních táborech napadne skoro každého. Když mu zabili všechny příbuzné, co s ním bylo po válce? Chlapec z Buchenwaldu se snaží odpovědět na tuto otázku, i když to často není úplně veselé vyprávění.

Je opravdu velice smutné pozorovat, jak byli zanedbaní. Museli se znovu učit, jak dodržovat správnou hygienu. Neměli základní znalosti školáků v jejich věku. Často pro ně bylo těžké jíst příborem. A navíc byla jejich srdce zlomena ztrátou bližních i samotného domova.

Ani po osvobození to židé neměli lehké

Tvůrce popisuje zejména atmosféru mezi chlapci. Jejich neshody i přátelství. Nedůvěru k ostatním, kteří o jejich životě v táborech nic nevědí. Muselo pro ně být extrémně těžké začít někomu věřit a nemyslet si, že je chtějí využít. Mnozí lidé jim to navíc neusnadňovali. Předpojatost vůči židům s koncem války rozhodně nezmizela. Romek postupně získává nové kamarády, učí se seznamovat s dívkami a užívá si vymožeností.

Celý text je sepsán velice čtivě, takřka beletristickou formou. V jednotlivých kapitolách se navíc objevují autentické fotografie autora, takže k písmenům dostáváte i obraz. Většina děje se odehrává v letech krátce po osvobození, ale prostřednictvím flashbacků se podíváte i na dění, jehož byl tvůrce svědkem. Většinou však ne přímo do tábora Buchenwald, ale do zbrojovky (továrny) se zkratkou HASAG. V ní Romek pod ostřížím okem dozorců musel pracovat společně s otcem, než byl transportován dále.

Sami by to nezvládli

Kniha je velice emotivní. Většinou sice nepopisuje samotné zabíjení (i když ani bez něho se to neobejde), ale přesto ukazuje na tragické okolnosti, které změnili mnoha dětem život. Přesvědčí vás o tom, že samotní bez pomoci byste tehdy nepřežili. Právě soudržnost a láska druhého jim většinou zachránila život.

Chlapec z Buchenwaldu je velice zajímavým dílem, které na zářném příkladu vysvětluje, jaký mohl být osud sirotků po konci války. Velkou zajímavostí je potom přítomnost jednoho z dalších přeživších, kteří rovněž sepsali své vzpomínky do knihy. Osud Romka “Robbieho” Waismana se totiž propojil se osudem Elieho Wiesela, kterého můžete znát díky mnoha kniha v českém překladu. Z těch nejvýznamnějších jmenujme třeba Noc, jež důkladně popisuje jeho zážitky z Osvětimi a Buchenwaldu.

Chlapec z Buchenwaldu 450