Zvláštní lidi se setkávají se zvláštními lidmi. Bizarní a nevšední zážitek vám tato kniha přinese. Každý tu má nějakou libůstku, podivné chování, zvláštní radosti a nakonec je to vše podané úžasným vyprávěcím stylem Valerie Perrin.
„Vydala jsem se do světa Amélie a lízala jsem přitom jahodový nanuk v čokoládě. Štěstí.“
Zapomeňte na neděli je debut Valerie Perrin, který byl však přeložen až po úspěchu knihy Vyměnit vodu květinám. Autorka nám postupně odhaluje několik vzájemně propojených příběhů, a jeden je nepředvídatelnější než ten další. Vše je jako dobře sestavená hádanka vyprávěná tak přirozeně, že nevíte, co vás může překvapit. Navíc máte-li rádi film Amélie z Montmartru, rozhodně se vám bude líbit také Zapomeňte na neděli. Ostatně samotná hlavní postava Justine zmiňuje, že její nejoblíbenější film je právě Amélie.
Je tu ústřední dívka na autistickém spektru, dívka, jejíž bytí provází mlčení a spoustu nevyřčeného, naslouchá starým lidem a pouze o sobotních nocích vypráví chlapci „Ani-nevím-jak“ epizodické příběhy. Žena s dyslexií, která se nemůže naučit číst, byť po tom k smrti touží, se učí Braillovo písmo. Muž, který má v rodině geneticky podmíněnou slepotu, se bojí, že neoslepne. Muž, který se zamiluje do přítelkyně svého syna a prožívá s ní vášnivou lásku. Žena, která je celé manželství nešťastná a už od dětství nemůže být tím, kým je a je jí neustále podstrkována role, kým být. Jsou tu i lidé, kteří dají „na to, co se povídá“, a pak lidé, kteří tyhle řeči nechtějí poslouchat. Realita je mnohem více komplikovanější, než se na první pohled zdá. Lidské city mají mnoho odstínů a ti „co se povídá“ mají tendenci realitu osekávat, aby ji mohli lépe chápat. Chtějí věřit jednoduchým věcem a chtějí jednoduchý svět. A místo zraku tak ztrácí jiný smysl. Ten vnitřní.
„Racka? Jak bych si mohl pamatovat racka… tady v kraji žádní nejsou...“
Jednadvacetiletá Justine pracuje v domově důchodců Hortenzie jako pečovatelka a svou práci miluje. Je sirotek a žije se svými prarodiči a bratrancem, kterého považuje za bratra. Její další tvář se vyjevuje, když o sobotních nocích randí v klubu, tancuje a prožívá své pomíjivé mládí, užívá si sexu s neznámými lidmi, jelikož nevěří na věčnou lásku.
Jules je jediný mladý člověk, kterého jsem v dětství vídala doma. Vyrostla jsem se stářím. Přeskočila jsem generaci. Svůj život dělím na třetiny: ve dne pečovat, v noci číst staříkům a v sobotu večer tancovat, abych zase získala bezstarostnost, kterou jsem kvůli dospělým ztratila v roce 1996. Dospělí, to byli moji a Julesovi rodiče. Dostali ten zatracený nápad zemřít jednoho nedělního dopoledne společně při autonehodě.
V Hortenzii naslouchá vyprávěným příběhům s citlivou vnímavostí a zvláštní zalíbení má pak pro Hélène z pokoje devatenáct, které se v pečovatelském domě přezdívá „dáma z pláže“, neboť dny tráví na pláži. Hélène pak nikdy není zima. I uprostřed zimy si dopřává ten luxus, že se vyhřívá na sluníčku, zatímco my si ohříváme zadky u rozviklaných radiátorů Hortenzie. A také mnoho času tráví ve vzpomínkách na Luciena, jejichž příběhy vypráví Justine, která je zapisuje do vláken příběhu v modrém sešitě.
Román nelineárně plyne. Krátké kapitoly zachycují současný příběh Justinina života a její hledání rodinného tajemství ukryté v mlčenlivém dědečkovi a odtažité babičce. Zároveň se proplétá s příběhem Hélène, posléze její netradiční vztah s mužem Lucienem, druhá světová válka, židovský houslista ukrytý ve sklepě, zrada a opět tvář války. A všechny hlídá racek, který dlí nad malým francouským městem Milly a čeká na okapu pečovatelského domu. A pak také havran, kdosi, kdo volá z pečovatelského domu, aby blízké rodině oznámil, že jejich příbuzný zemřel, byť to není pravda. A to jen proto, aby se na stařečky každou neděli nezapomnělo.
V příběhu se nachází tolik neznámých a otazníků, které spolu s Justine pomalu rozplétáme a s tím, jak putujeme pamětí a současností, pronikáme také Justininou klidnou mlčenlivostí. Všechny postavy jsou natolik krásné ve své vzájemnosti a vzdálenosti, že je nebudete chtít opustit. Příběh se celou dobu nese v pozitivní melancholické lince a bude se vás dotýkat, pokud si jej připustíte k tělu.
Zapomeňte na neděli
Originál: Les Oubliés du dimanche
Autorka: Valerie Perrin
Překlad: Jitka Řihánková
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2023
Počet stran: 302
https://www.jota.cz/zapomente-na-nedeli.html
| < Předchozí | Další > |
|---|
S šéfkuchařem luxusních restaurací Radkem Šubrtem se v těchto dnech můžete potkávat na televizních obrazovkách, kde vystupuje jako jeden z porotců kulinářské show Masterchef. Co si o ní myslí? Jaké je jeho oblíbe...
Lenka Poláčková je na českém literárním nebi vycházející hvězdou, a to v kategorii pro dospělé čtenáře i ty o trochu mladší. Nakladatelství YA čtu, které se specializuje na knihy pro dospívající, vydalo na podzim její nový historický fan...
Rodačka z Plzně Hanka Faberová, autorka omnikubismu, se kdysi při volbě profese rozhodovala, zda se ve svém životě bude věnovat umění. Zvítězila racionální volba, studium ekonomie. V současné době je na rodičovské dovolené, během které začala z...
Ostravské Divadlo Petra Bezruče letos slaví významné jubileum – 80 let od svého založení. V sobotu 20. září od 18.30 hod proto zve všechny své příznivce na Narozeninovou veselici. Divadlo, které vyrostlo z aktivit studentského souboru Kytice během druh...
Troufnu si tvrdit, že většina našich čtenářů nebyla v roce 1957 vůbec na světě, a pokud ano, byla asi hodně malá a spoustu věcí vůbec nevnímala. Jednou z nich byl například film Dvanáct rozhněvaných mužů, který vypráví o porotě, která debatuje o...