Machiavelliho Vladař – cynik nebo realista?

Vladar perex Politika je umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu. Má se zabývat tím, co je, nikoli tím, co by mělo být. V politice neexistují zcela bezpečné směry, obezřetnost spočívá ve výběru těch nejméně nebezpečných.

Má nám co říci člověk, který žil před půl tisíciletím? Niccolò Machiavelli (1469-1527) v novém překladu Rudolfa Červenky do moderní češtiny je příručkou, kterou by si měl přečíst každý současný politik i volič. Vždyť kniha původně vznikla jako praktický návod pro lidi, kteří moc nečtou - pro vládce. A byla psaná tak, aby tomu rozuměl úplně každý, tedy i vládci. Časy se mění, lidé zůstávají v podstatě stejní.

Vladař je kniha, o které každý někdy slyšel. Ze školy si pamatujeme, že byl technologem moci a dával cynické rady tehdejším vládcům. To je hodně zjednodušený pohled.

Především Niccolò Machiavelli přesně věděl, o čem píše. Byl renesančním filozofem, politikem, diplomatem, spisovatelem i historikem. Podobně "renesanční" postavou je i jeho současný překladatel Rudolf Červenka, sám vzděláním matematik, spisovatel, glosátor, zakladatel a ředitel nakladatelství LEDA, kde Vladař vychází. Možná i proto čteme Machiavelliho v jeho překladu jako knihu současného autora

Knihu pokřtil profesor Petr Drulák, někdejší první náměstek ministra zahraničních věcí České republiky a bývalý diplomat ČR ve Francii. Ve svém projevu vystihl podstatu díla a jeho smysl pro současnost:

Ředitel nakladatelství LEDA RNDr. Rudolf Červenka s profesorem Petrem Drulákem, bývalým diplomatem, představují poselství knihy pro současnost

"Pozor na spojence. S ním musíte mít silový vztah. I když je ten spojenec silnější než vy, což v případě České republiky je skoro vždycky, musíte mít něco, čím tomu spojenci můžete uškodit. Jste sice přátelé, ale musíte být připraveni na situaci, kdy po vás ten spojenec začne chtít věci, které nechcete dělat,“ aplikoval jednu z myšlenek Vladaře profesor Drulák.

Překladatel Rudolf Červenka zmínil, že při překladu kladl důraz na výstižnost podřízenou v nejvyšší míře významu a na současný jazykový styl, tedy na přímou srozumitelnost pro dnešního čtenáře. Jeho verze Vladaře nenapodobuje dobový literární styl originálu, ani nejde o akademický překlad s přemírou odboček. Právě toto pojetí překladu spolu s nadčasovým tématem dělá z knihy ve své kategorii ediční hit.

Vladar 2

Herec František Kreuzmann čte ukázky

Vladařovy rady si stojí za to připomínat:

"Člověka těší, když o něm říkají, že je velkorysý... Ovšem vládce, který si takto počíná, brzy o veškeré své bohatství přijde... Bude muset zavádět nové daně a vůbec dělat vše pro to, aby získal peníze. Pokud prohospodaří majetek, nikdo si ho nebude vážit a lid zatížený daněmi ho začne nenávidět. Štědrost takového vládce poškodí mnohé a prospěje nemnohým, což ho oslabí, takže při prvních špatných zprávách a prvním hrozícím nebezpečí může být svržen."

"Když vládce nemůže očekávat, že by vzbudil lásku, a spoléhá se na strach, musí se vyhnout tomu, aby probouzel nenávist. Toho dosáhne tak,že nevztáhne ruku na majetek poddaných a na jejich ženy."

„Mezi tím, jak by měli lidé žít, a tím, jak lidé skutečně žijí, je veliká propast. Kdo přehlíží skutečné chování lidí a vychází jen ze svých přání, jak by se měli lidé chovat, ten směřuje ke zkáze. Kdo si chce hrát na dobráka ve světě, kde většina lidí dobrá není, ten špatně dopadne."

Existují dva způsoby vedení sporu. Použití práva a použití síly. Lidé používají zákony, vladaři naopak sílu. Protože se však jednání respektující zákony často ukáže jako nedostatečné, mívají lidé důvod uchýlit se k síle.“

"Aby byl stát úspěšný a mohl přežít, potřebuje ve svém čele někoho, kdo má schopnost číst situaci, a to je vyhrazeno nemnohým."

„Když lidé zvažují, co kdo dokázal, zejména co dokázal vládce, jehož nelze zpochybnit, rozhoduje konečný výsledek. Pokud si tedy vládce udrží vládu, budou jeho způsoby považovány za čestné a chvályhodné. Dav se totiž dá zmást vnějším zdáním, o němž rozhodnou konečné výsledky. Celý svět je vlastně jako dav. Menšině nesouhlasících se totiž dostane sluchu příliš pozdě, teprve až si většina uvědomí, že jim má naslouchat. Ze všeho nejvíc je ale třeba, aby člověk dokázal dostatečně včas rozpoznat vznikající problém. Pokud to nedokáže, nemůže nikdy být moudrým vůdcem. Takový dar má však jen málokdo.“

Mezi hosty na křtu byl i publicista, politolog a bývalý nakladatel Alexander Tomský

Idealisté versus realisté

Četla jsem Vladaře třikrát, poprvé jako studentka, podruhé v dospělosti a teď toto nové vydání. Četla jsem tři různé knihy. A ne, není to jen stylem překladu. Poprvé jsem vnímala cynika, podruhé jsem si uvědomila, že to píše moudrý muž, filozof i praktik s velkým rozhledem, a v tomto vydání vidím poradce vladaře, kterému leží na srdci zájem vlastní země.

Abych se vrátila k titulku tohoto článku, pomůžu si vysvětlením Petra Druláka: V souvislosti s mezinárodními vztahy jsou tady dvě koncepce; idealisté, což jsou utopisté, a druhá skupina jsou realisté. Idealisté říkají, jak by měl svět vypadat. Paradoxem je, že na idealismus se navěsí ti největší cynici. Idealismus má svou odvrácenou tvář. Velcí revolucionáři 20. století napáchali ve jménu ideálů více zla než jakýkoli pragmatik. Realisté sbírají střepy po utopistech. Státník, stejně jako Machiavelliho vladař, musí být realistou, sledovat státní zájem, aby zachránil svůj stát.

Proti některým dnešním vládcům se nám může zdát "Vladař" jako rozumný, rozvážný a mírumilovný státník, realista, kterému jde skutečně o blaho státu. To se o některých současných politicích říct nedá.

Poznámka: Kniha vychází v omezeném nákladu a najdete ji pouze na e-shopu leda.cz.

Vladar 4

VLADAŘ (IL PRINCIPE)
Autor: Niccolò Machiavelli
Překlad: Rudolf Červenka
Ilustrátor / grafik: René Senko
Žánr: politika, politologie, historie
Nakladatelství: LEDA, spol. s r.o.; edice Prameny
Rok vydání: 2024
Počet stran: 216