Kultura21.cz

V odlehlé holandské vesnici, kam lidi zvenčí přijdou jen zřídka, se místní veterinář vydává na další rutinní návštěvu sousedního statku. Je začátek parného léta a v okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu, ale on má oči jen pro čtrnáctiletou farmářovu dceru, která tráví osamělé prázdniny podivnými hrami a fantazírováním.

Poetické ladění románu kontrastuje s posedlostí a zneužíváním dítěte

Tato románová druhotina má hned několik rovin. Především Lucas Rijneveld výborně parafrázuje Lolitu a navíc ji i reinterpretuje, že se z ní oprošťuje ono vyznění zakázané lásky, které jsme mohli cítit v Nabokovově románu. Zvířecí říše se zde postupně promítá do chování ústřední dvojice, až se nakonec stává vztahem dravce a jeho oběti. Psychologicky tu narážíme na fenomén stockholmského syndromu, kdy oběť postupem času vztahuje své pochyby na sebe, nikoliv na viníka. Nechybí tu stejně jako v jeho první knize neustálá tíseň a děj spěje k sebezničení.

Se vší její temnotou kontrastuje výrazně stylizovaný, lyrický jazyk. Podobně jako u knihy S večerem přichází tíseň i zde jsou impozantní metafory zabíhající až do mýtického charakteru, biblická symbolika, ale i momenty, které v člověku vyvolávají až fyzickou nevolnost. Skutečně se tu dějí věci, které by se dít neměly, i tak tyto události dávají psychologický rozměr postavám a hluboké pozadí jejich jednání. Nic se tu neděje samoúčelně jen aby to čtenáře zhnusilo. Obě postavy jsou natolik traumatizovány svými zkušenostmi a svým životem, že očekávat od nich chování, které není za hranou, by bylo popřením jakékoliv psychologie.

Ti, kdo si romantizují příběh Lolity

U Lolity jsme občas měli až pocit, že Dolores jako dospívající dívka si dobrovolně vybrala, že bude mít vztah s mnohem starším mužem. U Lolity jsme ještě mohli předstírat a popírat, že všechny události, které se tam dějí, že jsou dobrovolné. Že Dolores objevuje vlastní sexualitu a náhodou ji zrovna objevuje s Humbertem, jelikož oba měli tu možnost. Lucas Rijneveld ovšem tento narativ skvěle vyvrací a ukazuje nám, že vztah k dospívajícím nikdy není dobrovolný. Je to vztah nerovnoměrný, kde se neustále uplatňuje moc a násilí, vyvíjí se tu nátlak, vydírání formou manipulace a vyvolávání strachu.

Celá kniha je v podstatě monologem hlavního hrdiny, který vás na začátku pohltí a vypustí až na konci. Zničené a vyčerpané bezvýchodností, všechna ona závislost, prohnilost a zničující povaha citu, který rozhodně nemůžeme nazývat „láskou“ se vás bude držet ještě nějakou chvíli po dočtení.

Ty moje skvostné zvířátko je natolik psychologicky propracovaným románem, že se jedná o výjimečnou knihu. Ostatně nejinak je tomu již S večerem přichází tíseň, kdy autor za tuto knihu dostal mezinárodní ocenění v podobě Man Brookerovy ceny.

Ukázka z knihy:

[…] všechen svůj majetek sis nosila v hlavě, a já tehdy nemohl tušit, že ti chybí domov, ačkoli jsi měla statek Hulst ráda až do morku kostí a už při tom pomyšlení, že bys odsud měla odjet, že bys měla odsud na kole šlapat po Tajnosnubné hrázi, kličkujíc mezi uvolněnými dlažebními kostkami, že bys měla nechat tátu na holičkách, už jen při tom pomyšlení ses s povzdechem obrátila a vrátila se ke hře na trampolíně, ano, loučení ti moc nešlo, bylas v něm vážně so bad, jak později řekneš, a to já záhy poznal podle toho, jak jsi v sobotu dopoledne nakrabovala, když odváděli mladé býčky na jatka, jak ses s nimi mazlila a drbala je za ušima a šeptala jim nesrozumitelná slůvka, teprve tam jsem si všiml, jak si s sebou vláčíš každou ztrátu, nejraději bych tě jí zbavil protizánětlivými přípravky, nebo, ještě lépe, nejraději bych ji zaplnil, ačkoli jsme na sebe nemluvili, i když v těch letech, kdy jsem k vám chodíval, ses několikrát dívala, jak inseminuju nebo vyšetřuju krávu, tos mi pak nosívala kyblík s teplou vodou a talířek s kostkou mazlavého mýdla, abych si mohl umýt ruce zamazané od krve a výkalů, a podávalas mi starou, kostkovanou utěrku, ale z krásně tvarovaných rtů, které bych nejraději osahal jako zvířatům s přímětí pyskovou, jsi nevypustila jediné slovo, ty jsi příměť pyskovou neměla, bylas zdravá jako řípa a velice půvabná, a já už tehdy věděl, že budu prvním mužem v tvém životě, který se na tebe bude dívat tak, jak chceš být viděna, jako na čtrnáctiletou dospělou, všechny čtrnáctileté touží po tom, aby se jim hádalo víc, než jim je, ale ty jsi to nejenže chtěla, ty ses podle toho taky chovala, a přesto jsem za těmi spanilými a takřka prohnanými pohyby viděl skrytou dětskost, a to jsem tě miloval nejvíc, miloval jsem tě tolik, až se mi z toho občas zatočila hlava, jako bych příliš dlouhou dobu strávil v penicilinových výparech […].

Ty moje skvostné zvířátko
Autor: Lucas Rijneveld
Překlad: Veronika Havlíková ter Harmsel
Počet stran: 272
Rok vydání: 2024
Hodnocení: 100%

https://argo.cz/knihy/ty-moje-skvostne-zviratko/