Anna Gažiová: Jak vrabec na šlahounu svlačce

Čtvrtek, 06 Červen 2024 06:00 Vojtěch Kinter

Mladá básnířka Anna Gažiová (*1999) ukazuje ve svém debutu vlastně dost zralou poezii. Už jen to je dobrý důvod věnovat sbírce básní Jak vrabec na šlahounu svlačce pozornost. Autorka dělí knihu do tří oddílů označených místně a časově: „Jih, 2016-2018,“ „Glasgow, 2018-2019“ a „Předpraží a Praha, 2020-2022“. Jde-li o časová určení, octne se čtenář nejčastěji v letních měsících. Jde-li o místa, Gažiová ráda věnuje pozornost (jak už napoví název sbírky) flóře a fauně – z té zejména ptactvu: „bez výhrad jaro / peří kačen už zase měňavé / a strak“ (s. 27, báseň „Toho kterého teď čtu“) Básně Gažiové můžeme nazývat přírodní lyrikou.

A jak již bylo řečeno: lyrikou zralou. Pravda, v prvním oddíle texty mohou zapůsobit, jako by si autorka chtěla svoji zralost dokazovat (lze si snadno spočítat, kolik jí v té době bylo let): najdeme tu báseň uvedenou citátem z Kantovy Kritiky čistého rozumu, dále báseň prokazující znalost slov ze staré řečtiny a původu tragédie či báseň odvolávající se k Apollinairově poetice a jeho slavnému Pásmu. Jako by se autorka chtěla pro jistotu přidržovat velkých jmen.

Další básně už nicméně prozrazují, že Gažiová ví, co je pro ni v poezii podstatné. Především chápe, že pro pořádnou poezii není dost jen nahodit na papír několik dojmů, zrýmovat pár slov nebo najít slovní hříčku, nýbrž že báseň je třeba odpracovat. A jestli je práce na básni jen druhem hry, nic to na věci nemění. „Vyhrát si“ s básní, to znamená zapojit obraznost, představivost, umět věci dobře naznačit a správně je nedoříct. Gažiová se neschovává za nějaký falešný minimalismus ani se nevymlouvá na civilnost – vymýšlí metafory, přirovnání a obrazy. Píše poezii.

Prokáže se u ní pak, že dobrou poezii nedělá její téma. Gažiová si vystačí s náměty celkem prostými: přestěhování (báseň „Glasgow“), popis obličeje (nepojmenovaná báseň na s. 34), pohled z vlaku (báseň „Odpověď“) atp. Že toto Gažiová svede již ve svém debutu, je velkým příslibem pro její další tvorbu.

Ukázka č. 1: Pranostika

až přijde stý deštivý den

havran ti za letu
vytáhne zobákem
vlásničku z účesu

nizoučko jako nikdy

rozpřáhneš paže
a do výkřiku
prodere se

nebe

Ukázka č. 2: nepojmenovaná báseň, s. 35

strakatí kopce
přilétáme
jen na půlcestu za tebou
a podzim
který světlo láme přes drobné kapky
není hrou

je závoj světa
hrozně blízko
můžem ho rukou pohladit
mezi prsty ho
jemně stisknout
skrz déšť se usmát
a pak jít