Matěj Senft: V dálce křičelo město

Středa, 04 Prosinec 2024 06:00 Vojtěch Kinter

v dalce kricelo mesto200 Než začnu psát přímo o knize Matěje Senfta, nebude možná od věci říct pár slov o nakladatelství, v němž kniha vyšla. Jihlavské nakladatelství Adolescent spjaté s osobností Aleše Kauera u nás působí již řadu let. „Působí na našem trhu,“ chtělo by se možná napsat, jenomže to by nebylo tak docela přesné. Knihy z Adolescentu nelze běžně sehnat u knihkupců a ani nejsou vyráběny v běžných tiskárnách, nýbrž DIY (tedy „Do It Yourself“, „vyrob si sám“) způsobem. Jakkoliv však nakladatelství funguje mimo zaběhnuté tržní struktury, podařilo se mu v poslední době na sebe upoutat velké množství pozornosti a vydat tituly, o nichž se mluví stejně, ba více než o titulech z běžných nakladatelských domů.

Matěj Senft, který na literárním poli také není neznámou osobou (je např. šéfredaktorem nakladatelství Viriditas), přichází se svým básnickým debutem. V dálce křičelo město se na první pohled tváří jako poéma či zkrátka jednotný básnický celek (oproti „pouhé“ sbírce básní). Naznačuje to kompozice knihy na „prolog, hru, epilog“ a dvě „mezihry“. Je ovšem otázka – odpověď na ni bude záviset především na vlastním posouzení každého čtenáře – zda pro jednotný celek není Senft příliš tematicky a motivicky rozevlátý.

Klíčovým motivem je pro Senfta město: město jako respektuhodné místo s geniem loci. Lyrický mluvčí má o toto místo starost, resp. pociťuje a prožívá neblahé proměny tohoto místa (na s. 13 i na aluzi na demolici Hrabalova domu v ulici Na Hrázi) – srov. k tomu ukázku 1. Ovšem od tohoto tématu Senft často odběhne až do roviny orientálně-mytické či na rovinu tělesnou, ba i na rovinu přírodní. V tomto tematickém rozpětí lze pochopitelně sledovat vnitřní souvislosti (příroda jako alternativa k městu, jež už není k obývání; tělesnost či tělesná láska jako jistá alegorie vztahu k městu atd.), nicméně v celku přeci jen poměrně krátkém mohou daná spojení působit poněkud nedostatečně rozpracovaně. Záleží i na vkusu čtenáře, zda má radši volnější, asociativní přelétávání, či hlubinné souvislostní vazby.

U Senfta zaujme rovněž téma angažovanosti: už jen pro to, že knihu by bylo možno číst i jako určitý manifest za město či určitou městskou kulturu. Angažované tóny, resp. zájem o stav společnosti zaznívají již v první básni knihy – viz k tomu ukázku 2. A zmíněny jsou i konkrétní události jako například exploze v Bejrútu 4. srpna 2020. Zajímavé na této angažovanosti ovšem je její prolnutost s čistě lyrickými pasážemi a fakt, že je „jen“ jednou částečkou vějíře Senftových témat.

Zasvěcený čtenář české poezie si tu může zcela bezděky vzpomenout na debatu o angažovanosti poezie a může ho též napadnout, že tato debata dnes patří do uzavřené historie. Tvorba mladších a mladých básníků a básnířek jako by namnoze měla určitou angažovanost a etickou apelativnost za přirozenou součást poezie. Psát a psát angažovaně jako by pro ně bylo totéž. To ovšem znamená, že nepotřebují angažovanost do své poezie nějak vnášet a vystavovat ji. Píší-li zrovna angažované verše, dělají svou práci zrovna jako by psali verše ryze lyrické. Myslím si, že to platí i u Matěje Senfta.

Ukázka 1: „procitnutí ve městě“ (úryvek)

kdy domov přestal být místo k obývání
zeptám se já
kdy sen přestal být realitou
kde jsem přestal milovat látky z hedvábí
na úkor pichlavého jehličí
nevím má dřívější lásko
kdy jsem tě přestal milovat

Ukázka 2: „člověk“ (úryvek)

zdědil jsem svobodu utopenou v dluzích
mezi paneláky přeplněných sídlišť
na dvanáctkách v Albertu
až zajde slunce za obzor
snad najdu ještě chvíli
se nadechnout

mluvil a řval bych
kdybyste mi hrtan nesevřeli v kleštích
vašich upachtěných životů

mluvil a řval bych
o vašich hříších
o ukřižovaném Kristu
o utrpení syrských dětí
o krvavé vodě ve které máčím své tělo

den co den

v dalce kricelo mesto