
Měj strach z mužů, ne z magie
Klíčovou postavou je Židovská posluhovačka Luzia, která pracuje v chudé středostavovské rodině manželů Ordoñů. Jakmile se veřejně zjistí, že Luzia může spravit rozbité věci, nechat zeleň růst a podobné velkolepé drobnosti, její blízké okolí naskočí na vlnu, že by z ní mohlo něco kápnout… od zlepšení společenského postavení po přízeň samotného krále. Každý tu sleduje svůj vlastní cíl a co konkrétně chce samotná Luzia, na to se jí nikdo neptá, je přeci jen obyčejná hloupá služka. Její magické schopnosti však stačí, aby se zařadila do skupinky lidí, kteří svými kouzelnými dovednosti usilují o účast na hrách, které mají navrátit králova bývalého tajemníka do přízně (Antonio Pérez, mimochodem skutečná historická postava). Jsou tito lidé v ďáblově područí či s darem plnit boží vůli? Vše v podstatě záleží na inkvizici a jak se to celé podá společenskému naladění a králi. Co všechno se může stát a pokazit, když zázrak přestane být zázrakem a intriky se spojí s politikou a nepohodlností víry?
Příběh se odehrává v druhé polovině 16. století za vlády Filipa II. Španělského (z rodu Habsburků), který vládl Španělskému království. Je to doba, kdy vrcholí inkviziční procesy, probíhá velká kolonizace a Španělské impérium je na vrcholu svého Zlatého věku. Zároveň roste moc Anglie a impérium s ní začíná soupeřit. Španělsko je vůdčí silou, co se týče náboženského a kulturního útlaku různorodých kultur od židovské, islámské, ale samozřejmě tehdejší impérium potíralo i křesťanské hereze, která se odchyluje od oficiální katolické doktríny. Ve Familiáru hraje velkou politickou roli inkvizice a od ní se odvíjí osobní i sociální dějství postav.
Familiár je velmi propracovaná kniha, s mnoha liniemi, které se však schází do jedné ústřední. Hlavní směr drží tři silné ženské postavy, které se snaží přežít ve světe pravidel položenými muži pro jejich zájmy a jejich potěšení – Luzia, Hualit a Valentina. Později se přidává Santángel, nepřáteli nazývaný škorpión, který Luziu do turnaje učí a zdokonaluje její magické schopnosti.
„Osud se dá změnit, prokletí se dají zlomit“
Román Familiár překvapí čtenáře nejvíc asi tím, že na Leight Bardugo se jedná o jiný žánr, než jsme u ní zvyklí (epická fantasy) - spíše se podobá sérii Alex Stern – což je především tím, že se to odehrává v našem světě a není vytvořeno zcela nové univerzum. U Familiára se také nejedná v pravém slova smyslu o fantasy, jako spíše o historickou fikci s magií. To má ostatně Familiár společné s Babylonem od R. F. Kuang.
Familiár má poměrně pomalý začátek – kdo četl například dva díly ze zmíněné série Alex Stern (Devátý spolek a Brána pekel), od tohoto by neměl očekávat něco podobného. Příběh Bardugo vypráví lineárně, však plně ponořený do myšlenek a prožívání dnů jednotlivých postav. Familiár je poměrně skromný a minimalistický příběh bez okázalých gest a akcí, nejsou tu neočekávané zvraty, které byly například v Bráně pekel silně vykonstruované. O to je však příběh lepší a komornější, troufám si říci, že mnohem vyzrálejší a řemeslně vyspělejší, než jiné její knihy.
Nemusíte se bát, že se budete ztrácet v postavách, politickém dění nebo dobových kulisách. Všeho je tam tak akorát, aby to fungovalo. Skutečné postavy se mísí s těmi fiktivními, že ani nebudete vědět, kdo je smyšlenkou, a kdo je skutečná historická postava. Román ani není nijak datově přesný co se týče historických událostí. Celé se to i tak nese na silné věrohodnosti, tudíž není ani nutné je znát, abyste si román užili. Ve Familiáru si můžete osahat dobovou látku, pomocí chutí a vůní zakusit jídlo, zkazky o pomerančovém háji či šťavnatém granátovém jablku propůjčují příběhu magičnost. Střídání pohledů, kratší kapitoly a postupně gradující děj čtenáře udržuje v napětí až do překvapivého závěru.
Bardugo dělá z příběhu mýtus a z mýtu příběh
Hlavní podíl zde hraje atmosféra, s níž Bardugo výborně pracuje. Romance v příběhu není hlavní linkou a naštěstí je pojímána dosti originálně. Svým vývojem a atmosférou lehce připomíná Interview s upírem – spíš než čímkoliv jiným, tak vnějšími nezměnitelnými dějinnými podmínkami, které jednotlivé postavy nedokáží zlomit a vymanit se z nich – protože ne, upíři se zde nevyskytují.
Familiár je mimo jiné o osamění, které zkoumá z několika pohledů. V druhé třetině příběh dostává až mýtické tóny, což Bardugo výborně zpracovává po celý zbytek knihy až ke konečnému mýtickému vyvrcholení. Přitom zde nepracuje s nějakým nám známým mýtem, pouze buduje symbolickou podobu nějaké nadčasové lásky. Celkovým vyzněním Familiár působí jako současný gotický román bez nadbytečného kýče.
Historický kontext mohl být využit mnohem více. Postavy se většinu času pohybovaly v interiérech či univerzálních prostorech, které toho o tehdejším Španělsku nic moc neříkají. Tyhle nároky budou mít spíše náročnější čtenáři, i přesto je Familiár vybroušený do detailu a příběh funguje. Odhlédneme-li od těchto nároků, dostaneme dobrodružný román mísící prvky magie a náboženství, politiky a astrologie do propracované fantastiky se špetkou romantiky a bájné nesmrtelnosti. Knihu Familiár jsem nakonec ocenila mnohem více, než jsem si původně myslela, že bych mohla.
Jedná o samostatnou knihu, která není součástí série (což je také netypické pro Bardugo), takže pokud vás odrazují fantasy série kvůli nesčetným dílům, Familiár je skvělá volba. A kniha si zachovává i skvělý vizuál.
Familiár
Překladatelka: Dana Chodilová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2024
Počet stran: 400
Hodnocení: 97%
https://www.albatrosmedia.cz/tituly/92965751/familiar/
< Předchozí | Další > |
---|