Nemám žádné jméno – ukradená autobiografie dívky vězněné v Terezíně

Nemám žádné jméno – ukradená autobiografie dívky vězněné v Terezíně

Tisk

nemam zadne jmeno hilarovaNakladatelství Fragment poprvé českým čtenářům přináší knihu Nemám žádné jméno ověnčenou mezinárodními cenami a známou v západní Evropě, jejíž autorka česká spisovatelka a básnířka Dagmar Hilarová (1928-1996) však mnoho let zůstávala čtenářskou obcí opomíjená a téměř neznámá.

 

 

Na začátku března 1943 dostala Dagmar Berzettiová, později provdaná Hilarová od úřadů k patnáctým narozeninám lístek. „Jeden, jediný lísteček, na kterém stálo jedno jediné jméno. To mé. Jméno otce a matky tam uvedeno nebylo. Asi se spletli, mají mne za sirotka, ale já přece mám mámu a tátu, tvoříme pevný, nerozlučný svazek, společenství bytostí nade vše si blízkých, kterému se říká rodina a které může rozdělit jen smrt. Ale nebylo tomu tak. Ve městě Norimberku vymysleli takový zákon, který dělí lidské jedince na čistou a méně čistou rasu, zákon zabývající se zkoumáním krve dědů a pradědů třeba až do desátého kolene, a neprojdeš-li touto prověrkou, jsi ztracen. Snažím se pochopit situaci svým rozumem, rozumem patnáctiletého děvčete: Taťka jít nemůže, protože má krev čistou. Matka nemusí, protože je jeho žena a muž ženu potřebuje. Tak musím jít já, nikomu nepotřebná holka s pomíchanou krví. Rodičům za trest, sobě za trest, proto, že vůbec existuji.“

V odbavovně terezínského ghetta Dagmar hned přijde o deku z velbloudí srsti, kožené boty vyměňuje za chleba. V dětském domově L 410 nachází kamarádky, tajně se učí, píše verše a deník. Pracuje v úklidové četě, chodí do rychlokurzu pro zubní instrumentářky, několik týdnů je zařazena do pohřební služby, během níž sbírá po ghettu mrtvé a odváží je do krematoria. Seznamuje se s Jiřím Pavlem, bratrem spisovatele Oty Pavla, a jejich přátelství se mění v lásku. Dagmar má štěstí, není zařazena do transportu na východ. Ke konci války v Terezíně ošetřuje nemocné a umírající a v květnu 1945 se šťastně vrací domů za svými rodiči.

Deník Dagmar Hilarové je dalším cenným svědectvím o životě v terezínském ghettu, tentokrát vyprávěné dospívající dívkou, která v něm nepopisuje pouze svou terezínskou lásku a vztahy s kamarádkami či drobné radosti, které společně zažívají, ale pozorně sleduje dění v ghettu a své pocity či situace, kterých byla svědkem, v deníku pečlivě zaznamenává a komentuje nebo jim dává podobu básní. Právě její verše mají velký emocionální náboj a přesně vystihují nelehký život v terezínském ghettu, plný strachu, hladovění, nejistoty z budoucnosti a všudypřítomné smrti.

Neméně dramatické byly i osudy Dagmařina rukopisu. K deníku se autorka vrátila až koncem 60.let, kdy už byla známá jako novinářka a autorka básní. Deník přepsala do souvislého textu a doplnila jej básněmi. Bohužel i přes doporučení spisovatele Oty Pavla nebyla kniha v Československu vydána. V tisku vyšla v 70. letech pouze ukázka z knihy a jedna část textu ve formě povídky byly zveřejněná v novinách v NDR. Shodou okolností si povídku přečetla i světoznámá nizozemská spisovatelka knížek pro děti Miep Diekmannová, která Dagmar Hilarové navrhla, že by její příběh mohl být zpracován v nizozemštině. Kniha byla vydána spoluautorsky (s podílem autorství půl na půl) v roce 1980. Dagmar Hilarová však text smlouvy v holandském originále podepsala, aniž by přesně znala její obsah. Autorkám v ní byl sice přiznán rovnocenný podíl, ale jako výhradní autorka prozaického textu byla uvedena Miep Diekmannová, která prý text vytvořila na základě Dagmařiných útržkovitých vzpomínek a překladem tehdy existujících básní. Přitom však měla k dispozici kompletní překlad 117 stránek originálního českého textu, což však oficiálně popřela.

nemam zadne jmeno hilarova

Kniha „Ich heb geen naam“ (Nemám žádné jméno) se hned po vydání stala v Nizozemí bestsellerem a později získala tři prestižní ceny. Dagmar Hilarová zjistila, že knihu tvoří z 90% její vlastní text a začala bojovat za svá autorská práva. Kniha vyšla i NSR a NDR, ale na jejím titulu bylo uvedeno již jen jméno Miep Diekmannové. Dagmar se zpětně dozvídala nejen o některých vydáních, ale i o cenách, které byly knize uděleny. Navíc ji nebyly vyplaceny ani autorské podíly. Boj za autorská práva Dagmar Hilarová, ačkoliv měla originál rukopisu a svědectví Jiřího a Oty Pavla, sama vzdala. Zemřela v roce 1996.

Až po letech nachází Dagmařin syn Evžen Hilar v rodinných dokumentech matčin testament, v němž si přála, aby kniha vyšla v její zemi a aby se o ní psalo jako o knize české. Píše na různé autorské svazy, ministerstvo kultury a další instituce, ale marně. V roce 2009 se obrací na Český rozhlas v naději, že se případ dostane na veřejnost, což se také stalo a díky dokumentaristům Danu Moravcovi a Bronislavě Janečkové, novinářce Reflexu Haně Benešové a nakladatelství Fragment byl testament Dagmar Hilarové naplněn.

O autorce:

Dagmar Hilarová, narozená 26. března 1928 v Praze, byla česká spisovatelka a básnířka. V letech 1943 až 1945 byla internována v koncentračním táboře Terezín, kde vznikl základ knihy Nemám žádné jméno. Těžiště její práce bylo v tvorbě pro děti. Za svůj život publikovala přes 60 knih a přispívala do více než 60 časopisů. Její verše byly přeloženy do mnoha jazyků. Psala verše, povídky, aforismy, epigramy, knížky pro děti. V pražské literární kavárně Viola byla uvedena pásma její poezie. Její básně byly recitovány v Umělecké besedě v Praze. Spolupracovala s Československým rozhlasem. Zemřela 1.července 1996 v Praze.

Nemám žádné jméno
Autor: Dagmar Hilarová (www.dagmar-hilarova.hilarius.cz)
Žánr: autobiografie/deník
Vydáno: 2012
Stran: 96
Vydalo nakladatelství: Fragment
Hodnocení: 95%

Zdroj foto: fragment.cz


 
Banner

Přihlášení



Slavná herečka a její studentka. Která z nich si zahraje v nově otevřeném Národním divadle?

Eliška Pešková (Miroslava Pleštilová) je divadelní hvězda, úspěšná učitelka herectví a žena divadelního podnikatele Pavla Švandy ze Semčic. Otýlie Malá (Iveta Hlubučková) je zas mladá dívka, která ze všeho nejvíc touží stát se herečkou.

Začala jsem svým snům rozumět a vykládat je i druhým

Nejdříve psala básničky, které, jak sama přiznává, byly spíše jakési přetlaky emocí a jejího silného vnímání. Pak přišly novelky ze života, v nichž mohla uplatnit svoji fantazii, která pracovala na plné obrátky. Později si jen tak vydala básnickou sbírku Proudy, novelku Mimo prostor a čas a v roce 2021 již pod nakladatelstvím Albatros Media knihu Tajemství snů a jak ho rozluštit, na jejímž pokračování pracuje. Také má rozepsaných několik románů a jako šéfredaktorka vede internetový magazín Kultura21.cz.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Beseda u Bigbítu: Kdysi tu začínala Vypsaná fixa

beseda u bigbitu sevcikTomáš Ševčík, muž který stojí za současnou organizací hudebního festivalu Beseda u Bigbítu. Festival, který organizuje parta dobrovolníků ve svém volném čase bez nároku na mzdu, sl...

Tvrdý jak voda - varování před totalitou "kulturních revolucí"

Tvrdý jak voda je tvrdá politická satira, román, kde se mísí humor a emoce. Univerzální lidské drama o povaze moci, nebezpečí pýchy a síly touhy, jež se valí navzdory všemu a všem, jen směr nikdo z nás nezná. Román Tvrdý jak voda se odehrává v místech, kde se autor narodil, na Oradelské vrchovině uprostřed Číny. Je jaro roku 1968, zuří kulturní revoluce a hlavní hrdina, Kao Radboj odchází z armády, aby "přenesl plamen nového myšlení na rodnou hroudu".

Z archivu...

Čtěte také...

Zrzka Sára Saudková a její Bůh jménem primitiv, intuice a pud

Ta zrzava perexNakladatelství Mladá Fronta vydalo až brutálně upřímnou a sarkastickou zpověď ženy, která svého času strávila několik let po boku slavného českého fotografa Jana Saudka. Asi málokdo nezaregistroval film...


Literatura

Hororový příběh od islandské královny krimi

yrsa200Yrsa Sigurdardóttir jednoznačně patří mezi nejlepší severské autory současnosti. Islandská mistryně krimi nedávno přišla s novinkou Pamatuji si vás všechny. Tentokrát se sice musíte obejít bez právničky Tóry, ale to rozhodně neubírá knize na kvalitě. Spíš...

Divadlo

Největší příběh všech dob

Nejvetsi pribeh 200Hra Patricka Barlowa „Největší příběh všech dob“ (Greatest story ever told). Divadelní „road movie“ se vrací! Aneb všechny cesty vedou na Golgotu...

 

...

Film

Spolupráce na Slovensku slaví úspěchy

SLOV perexVydávání filmové literatury se na Slovensku daří - Slovenský filmový ústav nejenže vytrvale vydává měsíčník Film.sk (na rozdíl od pražského Národního filmového archivu, který ukvapeně zrušil unikátní F...