Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Začínám třetí týden své proměny. Neškrtí mne kalhoty, nic mne nebolí, mám pocit, že jsem štíhlá (tedy než se kouknu do zrcadla nebo na ulici do výlohy). Vytahala jsem si oblečení, které hodlám o dovolené (konec června) nosit. Jsem v něm jak jitrnice. Nebudu! To zvládnu. Dobrá motivace!

Vyklízela jsem spíž – našla starou mouku a těstoviny, nějaký hrách, fazole… (dávno to mělo být dle data spotřeby v kontejneru). Teď ty pytlíky leží přede mnou, je toho skoro pět kilo – blesklo mi hlavou: tak tohle všechno jsem měla nakupené na kostře? Hrozná představa. Však si to vezměte, na váze je to jen nepatrný pohyb z čárečky na čárečku, ale když člověk vidí tu hromadu, zděsí se. Nastrkala jsem to všechno do pytle, abych to vyhodila. Ale celý týden jsem se k tomu neměla – bylo to takové moje varování, hrozba, strašidlo. Když ty čárečky z váhy člověk takhle zhmotní, vše vnímá jinak! Začínám chápat svá kolena a divím se jim, že už mi dávno nevypověděla službu.
Zkrášluji se – dobrá víla Eva Brodská mne vybavila spoustou přípravku společnosti wellU – každé ráno si pečlivě ošetřuji obličej, abych měla pružnou pleť a hubnutím si nenadělala vrásky. To je pro mne trošku problém, jsem v této záležitosti dost nezodpovědná (a v které nejsem?), ale začíná mne to bavit. Jen si musím opakovat, co se maže po čem a kam – abych to nepopletla.

Přichází další pomocníci: úžasný stroj TriActive, který aktivuje můj lymfatický systém (a současně jako bonus i žilní) a elektrody, které pomocí bio-elektrických procesů mi zpevní břicho. Nejdřív jsem ozkoušela TriActive. Bylo to takové „luxování“ těla – přístroj mi lehce nadzvedával kůži, současně jsem cítila chladný tlak. Jak jsem se dozvěděla, tak vedle toho „vcucávání a chlazení“ se ještě do mne dostávaly laserové paprsky (ty jsem neviděl), které mne prohřály skrz na skrz. Takže se cvičilo pokožkou, prohřívalo a chladilo tělo, tedy se pěkně rozcvičilo vše, co mělo (to je můj laický popis, pokud chcete odborné informace, jukněte na www.krasa-zdravi.cz).
Je to příjemné, i když cítím stud – z čeho? To jak své olbřímí tělo položím na stůl a ono se vrší před zraky drobné sestřičky. Je mi jí líto. Musí tuhle „hromadu“ ošetřit! Musím se zmenšit, aby se tolik nedřela! Cvičení pomocí elektrod je příjemné – intenzita se dá nastavit „co kdo snese“. Napoprvé to asi nebylo nic moc. Ale já jsem spokojená. Břicho mi cvičilo ještě notnou dobu po sundání elektrod. Kdo rád „cvičí vleže“, určitě tohle přivítá. Patřím k takovým cvičencům.

Jídelníček: udržuji v nastavené formě z předchozího týdne. Tyčinky mi stále chutnají! Za týden jsem „zahřešila“ asi dvakrát. Neodolala jsem jedné (fakt jenom jedné!) čokoládové pralince – ale pod heslem mé kolegyně: čokoláda se nejí, ale mlsá, jsem si jen trošku mlsla a nezbaštila půl obchodu s belgickými pralinkami. No a pak o víkendu jsem snědla krajíc chleba. Přesto si nepřipouštím výčitky, zabalila bych to! Nastavuji si zásadu (tedy především o víkendu, přes týden se nějak snáz držím nastaveného rytmu, asi že mne hlídá víc lidí) půlení porcí – tedy toho, co jsem dokázala naházet do chřtánu před odstartovaným procesem proměny.
Taky vymýšlím pokrmy – aby mi to chutnalo, aby chutnalo manželovi a abych přitom nekynula. Většinu masa dusím na vodě a zelenině, občas přidám jablíčko, sekanou jsem zahustila květákem, papriky plním tvarohem a zapeču – mňamka. Asi začnu psát kuchařku.