Na Jilemnici a její obyvatele už opět dohlíží sněhový Krakonoš

Sobota, 11 Únor 2012 02:00 Eva Moravcová

Milá tradice stavění obří sněhové sochy vládce hor na jilemnickém náměstí se datuje již minimálně od roku 1912. Historické prameny a dobové fotografie se totiž příliš neshodují. Jisté je, že obří sochy nejen Krakonoše, ale i různých zvířat, se v Jilemnici stavěly ještě dříve. Pravděpodobně od roku 1909. A to u příležitosti tradičního závodu známého jako Jilemnická padesátka. Konání tohoto závodu bylo před pěti lety obnoveno, avšak jeho trasa byla přesunuta na Benecko.

Leč zpátky k Jilemnici a sněhovým sochám. V roce 1913 prý zdobila místní náměstí socha průkopníka lyžování v Čechách, Jana Buchara. Není divu, vždyť právě město Jilemnice je právem označováno za kolébku lyžování u nás. Nejvíce oceňovanou sněhovou stavbou je Krakonoš z roku 1941, kterého vytvořil František Marek z Jilemnice. Na ní už také vidíme Krakonoše sedícího. Dříve totiž bývalo zvykem, že legendární dobrý duch ochraňující celé přilehlé pohoří, byl do sněhu vytesán ve stoje. Prý ale nikdy nechyběla nezbytná sukovice.

Tvůrců soch vousatého pána hor, jehož pohled vždy směřuje na domovské Krkonoše, se za ta léta vystřídalo několik. V posledních patnácti letech se této bohulibé a fyzicky dosti náročné činnosti věnuje jilemnický výtvarník Josef Dufek, který tak navázal na rodinnou tradici svého dědy. Na okolnosti a průběh letošního stavění osmimetrové sněhové sochy Krakonoše jsem se v telefonickém rozhovoru poptala právě jeho.

Pane Dufku, jak dlouho vám trvalo samotné sochání a kolik jste měl pomocníků?

Letos to bylo složité. Propásl jsem vhodné sněhové podmínky, protože jsem musel zajistit povolení z radnice a také nákladní auto a bagr. Začali jsme ve středu 25. ledna a hotovo bylo v sobotu v poledne. Pomáhal mi stejně starý kamarád a už druhým rokem dva mladí kluci. Pořádně jsme si mákli, sníh byl přemrzlý a špinavý.

Na fotografiích jsem si všimla krásně propracovaných detailů. Liší se letošní Krakonoš něčím od toho loňského?

Ano, já se vždycky snažím vymyslet něco jiného. Dominantou toho letošního je dvoumetrová fajfka.

A jak se nyní, na začátku února, v třeskutých mrazech, Krakonošovi daří?

Parádně! Tím jak stavba pořádně umrzla, nehrozí soše takové riziko poškození. Víte, trochu mě mrzí, že někteří lidé ho nevnímají jako umělecké dílo a Krakonoš často slouží jako klouzačka pro děti.

To už je odpovědnost rodičů, aby dokázali dětem vysvětlit rozdíl mezi ojedinělým ztvárněním tradičního poselství předků a velkou hromadou sněhu na klouzání...Ještě by mě zajímalo, pane Dufku, čím se zabýváte během roku?

Zrovna teď nedávno jsem se zúčastnil ledosochání na rybníku v Dobré Vodě u Hořic, kde jsem pomocí motorové pily vytvaroval dvě ženské postavy. Letos jsem taky, ke stoletému výročí stavění sněhových soch Krakonoše na našem náměstí, vydal pamětní pohlednici s fotografiemi z let 1912 a 2012. No a v létě maluju obrázky z Jilemnicka a dělám dřevěné sošky.

Děkuji vám za rozhovor a ať se dílo daří.

Jilemnický rodák Josef Dufek se narodil v roce 1948 a vyučil se aranžérem. Pracoval jako reklamní výtvarník u firmy Neckermann v Německu. Do Jilemnice se vrátil v roce 2000 a pokud mu to sněhové podmínky dovolí, staví na Masarykově náměstí tradiční sněhovou sochu Krakonoše. V současné době je v důchodu a mimo jiné se zabývá malováním obrázků a vyřezáváním sošek ze dřeva. Prodejní výstavu jeho prací můžete navštívit v historicky cenném roubeném stavení tzv. Šaldově statku v Jilemnici.