Francouzská klavíristka Justine Verdier: „Znám Dvořáka, Smetanu a Janáčka, už jsem hrála některé jejich skladby“

Francouzská klavíristka Justine Verdier: „Znám Dvořáka, Smetanu a Janáčka, už jsem hrála některé jejich skladby“

Tisk

brick 200Nechte se tímto rozhovorem pozvat na vánoční závěrečný koncert "Festival Brikcius" - 3. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Domě U Kamenného zvonu v Praze & Rok české hudby 2014 / VIOLONCELLO A KLAVÍR & PĚT JUBILANTŮ, který se koná ve čtvrtek 18. prosince 2014, od 19:30 hodin, v Domě U Kamenného zvonu.

 

 

Francouzská klavíristka Justine Verdier a český violoncellista František Brikcius zahrají skladby pěti autorů pro violoncello a klavír, jejichž významná výročí si letos připomínáme. Pohádku pro violoncello a klavír od Leoše Janáčka (1854 - 1928), Baladu a Serenádu pro violoncello a klavír op. 3 od Josefa Suka (1874 - 1935), Koncertantní sonatinu pro violoncello a klavír od Iši Krejčího (1904 - 1968), Klid op. 68 pro violoncello a klavír od Antonína Dvořáka (1841 - 1904) a Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír, H. 378 od Bohuslava Martinů (1890 - 1959). Jako speciální přídavek uvedou Presto Leoše Janáčka (1854 - 1928).

František Brikcius: Paní Verdier, narodila jste se v Paříži, ale žijete v Madridu. Jak byste porovnala hudební život v obou městech?

Justine Verdier: V Madridu žiji pouze od minulého března a od té doby jsem hodně cestovala. O hudebním životě v Madridu tedy nemohu toho tolik říci a porovnat to s Paříží. Nicméně Madrilenians jsou více operní/zarzuelas/muzikáloví fanoušci, kdežto Pařížané jsou více na koncerty orchestrální/komorní hudby a balety. Všeobecně ve Španělsku pozoruji větší zájem o operní a barokní hudbu, než další styly jako komorní hudba. A samozřejmě krize tomu moc nepomáhá, takže všichni se musíme prát o práci a koncerty. Ale myslím, že ekonomická situace trápí hudebníky po celé Evropě ...


F. B.: Hře na klavír se věnujete od čtyř let. Později jste studovala na Universität Mozarteum Salzburg u prof. Karl-Heinze Kämmerlinga a prof. Pavla Gililova. Proč jste se rozhodla pokračovat v hudebních studiích v Rakousku?

J. V.: Než jsem nastoupila v osmnácti do Mozartea, studovala jsem pět let na Ecole Normale v Paříži. Potkala jsem Prof. Kämmerlinga na kurzech v Holandsku a jeho styl učení, naprosto odlišný od francouzské mentality, se mi moc líbil. Kromě toho klasická hudba v Rakousku je jako náboženství a je to perfektní místo ke studiu skladatelů jako Mozart, Brahms, Schumann nebo Beethoven. Také jsem chtěla poznat nové kulturní zázemí, naučit se německy a získat jiný hudební vliv. Byl to skvělý zážitek a domnívám se, že každý umělec by měl cestovat a získat nové zkušenosti k obohacení interpretace.


F. B.: Jste držitelkou cen mnoha hudebních soutěží včetně UFAM, Claude Kahn competition, Royaume de la Musique, Sonatina and Sonata International Youth Piano Competition (USA), Young Concert Flame Contest, Milosz Magin International Competition, Live Music Now Menuhin Foundation, Foundation Hildegard Maschmann Scholarship ve Vídni, International Rotary Rotaract Ramon Llull Palma de Mallorca a "Bärenreiter" vítězkou 10th International Mozart Competition v Salzburgu. Mělo to vliv na Váš profesionální vývoj?

J. V.: Soutěž je vždy dobrá příležitost a motivace ke zlepšení hry a rozšíření repertoáru. Mohu říci, že to ovlivnilo mou profesionální kariéra v rámci dospívání, jinak stres z hraní před porotci mi pomohl ovládat mé nervy. Kromě toho, je to samozřejmě výborná příležitost potkat důležité lidi v oboru klasické hudby a případně získat pozvání na koncerty díky účasti na soutěžích, nebo ceny.

F. B.: Co je pro Vás při dramaturgii koncertů rozhodující?

J. V.: No, to záleží. Pokud je to sólový recitál, tak ráda plánuji program docela dlouho předem, takže mám dostatek času na cvičení, je rozdílné hrát 90 minut sólové klavírní hudby bez partitury, nebo doprovázet operní árie! Většinou jsem při hraní komorní hudby velmi uvolněná a vždy si užívám sdílení hudebních okamžiků s dalšími umělci na pódiu.

brick 1

 

F. B.: Hrála jste na mnoha festivalech a koncertech ve Francii, Rakousku, Polsku, Německu, Itálii, Ukrajině, Španělsku, Srbsku, Tahiti, Rusku a ve Spojených státech amerických. Jaký je Váš nejoblíbenější dopravní prostředek?

J. V.: Nejoblíbenější není ani tak cesta sama, i když mám ráda cestování a poznávání nových měst - proto je tato profese pro mě úžasná. Řekla bych, že dávám přednost létání, protože můžete jet kamkoli v krátkém čase a po 6 hodinách cesty můžete být v naprosto odlišném světe. Je to velmi vzrušující.


F. B.: Ve čtvrtek 18. prosince 2014 budeme spolu hrát skladby od Leoše Janáčka, Josefa Suka, Iši Krejčího, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Jaký je Váš vztah k hudbě českých skladatelů?

J. V.: Když jsem měla první klavírní lekce v Paříži, vzpomínám si, že můj dědeček vždy v autě pouštěl starou nahrávku Dvořákových symfonií, už tehdy jsem měla ráda jeho hudbu. Hlavně znám Dvořáka, Smetanu a Janáčka, už jsem hrála některé jejich skladby (Vltava, Smetanovo Trio, Dvořákovi Slovanské tance, a samozřejmě klavírní úpravu violoncellového koncertu). Bude to skvělé poznat nové skladatele a mít příležitost je hrát v jejich rodné zemi.


F. B.: Byla jste někdy v Praze?

J. V.: S rodinou jsme byli před několika lety na prázdninách v Karlových Varech, takže jsem si udělali jednodenní výlet do Prahy a celý jsme ho prochodili, bylo to nádherné a rozhodla jsem se, že musím přijet znova a vše vidět detailněji.


F. B.: Co v současné době připravujete?

J. V.: V poslední době pracuji zejména se zpěváky, samozřejmě také pár sólových, nebo komorních vystoupení, které si vždy užívám. Zrovna jsem si uvědomila, že můj osud mě stále více směřuje ke klavírnímu doprovázení / vedení zpěváků; proto se chci v následujících 2 letech věnovat rozvoji svých klavírních schopností. Plánuji se účastnit programů zaměřených na začínající umělecká operní studia. Vzhledem k tomu, že jsem měla sólovou průpravu, tak mám pocit, že dobře rozumím zpěváckému světu, jejich potřebách a jejich očekávání při práci. Nicméně, kromě toho, vždy budu nadšená ze hry komorní hudby, nebo sólového repertoáru, a jsem šťastná, že mi byly dopřány všechny tyto možnosti, které mi tento skvělý nástroj přinesl.


F. B.: Steinway nebo Bösendorfer?

J. V.: Steinway! Bösendorfer je samozřejmě báječný, ale nehodí se na každého skladatele. Na dobrém Steinwayi můžete hrát vše.


F. B.: Co Vás v poslední době nejvíc potěšilo?

J. V.: Minulý měsíc jsem měla koncert v Menorce (španělský ostrov v souostroví Baleáry), kde jsem doprovázela tenora Carlose Llabrese v jeho rodné zemi a hrála jsem také sólové skladby od Chopina, Liszta a De Fally. Byl to nádherný večer a viděla jsem, že zdejší publikum oceňuje sólový klavírní repertoár, stejně jako operní árie, na které jsou většinou zvyklí. Byli nadšení ze všeho a já jsem měla radost ze 2 aspektů mé profese najednou, sólistky a spoluhráčky.


F. B.: Děkuji za poskytnuté odpovědi.

Zdroj foto: http://www.justine-verdier.com/


 
Banner

Přihlášení



Občanská válka, draci a dvě dívky. Jak nás ovlivňuje původ naší rodiny?

Aurora a Eva. Dvě odlišné dívky. Aurora je sirota, o kterou se stará její babička. Eva má milující rodiče. Jejich cesty se protnou během války, která obě poznamená.

Knihy s úsměvem

Dagmar Pecková nežije z podstaty, neusíná na vavřínech a je kreativní, což dokládají i její alba

Mezzosopranistky Dagmar Peckové si vážím nejen pro její umění, ale je mi sympatická i tím, že je taková, jaká je. Přímá, bezprostřední a neskutečně agilní co se týče nejrůznějších uměleckých projektů – ať už je to hudební festival Zlatá Pecka nebo činoherní inscenace Mistrovská lekce, kde má hlavní roli. Jako jako jediná z pěvkyň své generace neustrnula, nežije z podstaty a neusíná na vavřínech. Jde o umělkyni hodně širokého záběru, o čemž svědčí i její tři „různobarevná“ alba…

www.dagmarpeckova.com

Banner

Hledat

Rozhovor

Co odhalilo Tajemství rodu?

Helena Voldanova 200Na televizních obrazovkách České televize běžel cyklus Tajemství rodu, který představuje, jak pátraly po svých předcích nejrůznější známé osobnosti. Odbornou konzultantkou pořadu je Helen...

Videorecenze knih

Kdo jsem a co tady dělám?

Novinkou nakladatelství Portál je knížka supervizora, lektora a poradce obětí trestných činů Rostislava Honuse s názvem Kdo jsem a co tady dělám? Tato publikace vycházející z existenciální filozofie nabízí praktickou sebezkušenost pro každého, kdo by jen na okamžik zapochyboval o tom, že je právě tam, kde má být a že jeho život má svůj smysl.

Portál

Čtěte také...

Žáček a Born – tandem, ktorý nám závidia nielen v Čechách, alebo o Adolfovi Bornovi s Jiřim Žáčekom

zacek perexIch knihy stoja za to, aby boli v našej knihovničke. Upútajú prostým a krásnym literárnym obsahom a rovnako skvelou ilustráciou, ktorými nás očaria už od prvej stránky. Pre deti páčivé a nadčasové pre dospelých. Obsahovo vždy reflektujú prejav a k...


Literatura

Strhující závěr trilogie se nekoná

venla 200Trilogii Prokletí městečka Palokaski připodobňuje marketingové oddělení ke kultovnímu americkému seriálu Twin Peaks. Myslím, že kdyby si Lauru, Nooru a Venlu, jak se jmenují jednotlivé části knižní trilogie, přečetli fanoušci zmiňovaného seriálu, začal...

Divadlo

Orwellovo proroctví "1984" nyní ve Švandově divadle

Orwell perexŠvandovo divadlo v Praze přichází s divadelní adaptací kultovního románu George Orwella 1984. Premiéra byla v sobotu 28. ledna 2023, nejbližší reprízy jsou naplánovány na 17. února a dále na 3., 16. a 23. března 2023.

Film

Lze vůbec nalézt cestu z beznaděje?

Cesta ven perexRoku 1971 se poprvé uskutečnil Mezinárodní romský sjezd, který doporučil, aby namísto prý urážlivého termínu „cikáni“ bylo přijato pojmenování „Romové“. Takže bělošská majorita – aspoň v oficiální rovině – přešla na politicky korektní v...