Monika Valentová: „Bojím se asi tak desetkrát denně“
Banner

Monika Valentová: „Bojím se asi tak desetkrát denně“

Tisk

monika valentova 200Monika Valentová vloni vydala tři knihy pro děti. Zdá se, že snad zanevřela na dospělé čtenáře. Po skvělých sbírkách povídek Hafni! a jiné povídky, Mrkev pro vězně a Nelidské zdroje, které napsala pod dívčím jménem Petrlová, si teď můžeme číst s dětmi v knížce Kosátko a strašpytlové nebo si hrát s leporely Pokojíček a Popeláři.

 

Jak to tedy je? Zanevřela jste na dospělé? Nebo pro nás chystáte nějakou novinku?

Já, a zanevřít na dospělé? Vůbec ne! I když teda musím říct, že mě trošku rozčilují všichni ti, co můžou pít teplé kafe, nemusí od oběda desetkrát vstát, aby přinesli pitíčko, lžičku, druhou lžičku, brambůrek, ale ne ten rozkrojený, spíš ten vcelku… a ještě si třeba ráno pospí „až“ do sedmi. Ale vážně. Mám hotový stostránkový rukopis. Leží v šuplíku už šest let. Je to takový text s otazníkem. Psát ho pro mě byla kdysi plnohodnotná forma terapie a musím teprve zjistit, jestli se tím chci dál zabývat. Jestli ke zpracování toho tématu nestačil jen tvůrčí proces. Bez výsledku. Zatím to nevím.

Máme už Vás hledat v katalozích pod písmenem V? Nebo se Petrlová ještě objeví na nějaké knížce?

To ukáže čas. Co kdyby třeba zatím jedno příjmení psalo pro děti a jedno pro dospělé? To by šlo, ne?

Určitě ano. Ale pojďme dál: Nová knížka je o strašpytlech – jaké na ni máte reakce?

Přímo od dětí jsem slyšela, že by to mohlo být klidně delší, což je vlastně hrozně super „výtka“. Také mě potěšilo, že ji čtou na jedné pražské základní škole všechny děti ve třídě společně. Co mě ale potěšilo úplně nejvíc, je, když mi potom, co jsem jeden výtisk poslala Daniele Fischerové, mojí nejmilejší pedagožce z Literární akademie, napsala e-mail, ze kterého si proti všem zásadám listovního tajemství dovolím zkopírovat první dvě věty: „Milá moje děvenko, udělala jste mi velkou radost. Ta knížka je moc pěkná, má výborný výchozí nápad a je napsaná svěže, mile, přesně tak akorát.“

monika valentova 1

Bojíte se ještě dnes? Čeho nejvíc?

Bojím se asi tak desetkrát denně. Bez legrace. Úplně nejvíc se bojím o lidi. O rodinu. O děti. O kamarády. A čeho nejvíc? Na to nejde jednoznačně odpovědět. Mám různé kategorie strachů. Je to něco jako cedulky na oblečení. Od XS, S přes M až po XL. Třeba XS je jen takový malý strášek, lehká nervozita, že syn zakopne a nějak blbě spadne, eMko zažívám pravidelně na hřišti, když vyšplhá na prolézačce dva metry vysoko a zkouší se přehoupnout přes zábradlí, eLko mívám jako účastník silničního provozu a XL, to je prostě strach o zdraví blízkých osob. Strach z války, z jaderných zbraní pana Putina a tak, no.

Je těžké sepsat veršovaný příběh pro nejmenší? Co Vám dalo největší fušku?

Největší fušku dá načasovat všechno tak, aby byl člověk připravený být kreativní v době poledního spánku dětí, tedy mezi dvanáctou a třináctou hodinou, což z hlediska tvůrčího procesu nejsou úplně ideální podmínky, protože se vám chce většinou taky spát. Chvilku trvá, než se do toho dostanete, a v okamžiku, kdy vám to začne jít, jsou děti vzhůru, takže vypínáte počítač a zítra zase od začátku. Kdybych nevěděla, jak vznikl lyrický útvar haiku, myslela bych si, že ho vymyslela nějaká spisovatelka na mateřské.

monika valentova2

Měla jste ráda popeláře?

Já si to vlastně vůbec nepamatuju. Co si ale pamatuju moc dobře, skoro bych řekla, že intenzivně, je to, jakou roli jsem sehrála jako puberťačka v placení poplatku za popelnice. Můj táta mě vedl hodně k samostatnosti a jedním z úkolů, který jsem měla už jako teenager, bylo chodit každoročně platit za celou rodinu poplatek za komunální odpad. Tenkrát ještě do fronty a se složenkou. Vždycky jsem v té frontě byla nejmladší. Chápete? Polovina mých spolužáků nemusela chodit ani s košem a já jsem měla na starosti takhle důležitou agendu, asi abych neměla čas na blbosti. V té době jsem popelnice ani popeláře zrovna dvakrát v lásce neměla.

monika valentova3

Vaše knihy ilustruje Karolína Wellartová – kdy a kde jste se poznaly a jak se Vám spolupracuje?

Dříve než Karolínu jsem poznala jejího tehdejšího přítele, fotografa, od něhož jsem potřebovala vyfotit portrét do své první knihy. Týden jsme řešili, kdy a kde se potkáme, abychom pak v kavárně zjistili, že má ateliér ve vedlejším vchodě. To bylo hodně vtipné. Tehdy jsem věděla, že má přítelkyni Karolínu, která maluje. Nic víc. Až o pět let později jsem ji vlastně náhodou oslovila, jestli by mi nenamalovala dárek pro manžela k Vánocům. Na zakázku. Pak jsme se potkaly, skamarádily, vytvořily dvě knihy a teď už spolu obě vozíme kočárek, řešíme děti a tak. Vlastně jsem si úplnou náhodou našla ilustrátorku a kamarádku v jednom.

Píšete teď něco?

Mám na Facebooku stránku Moniko?, kterou se tak trošku udržuju v kondici. Nejčastěji na ni přidávám postřehy a glosy ze života na mateřské. Tu a tam se povede, že si příspěvek přečte i deset tisíc lidí. To mám vždycky radost. Baví mě, když můžu tu nekonečnou dřinu přetavit do nějaké legrace. A hlavně, když můžu mateřskou a rodičovskou ukázat opravdově. Řada lidí o ní má totiž stále dost zkreslené představy.

monika valentova4

A nějaký tip na čtení byste pro nás neměla?

Přestože jsem loni vyměnila víc plínek, než jsem přečetla stránek, no jo no, pořád se děje to, že si za mnou lidi chodí pro radu, co si mají přečíst nebo co mají druhým koupit jako dárek a mně to dělá samozřejmě radost. Je to dobrý pocit připadat si užitečná díky čtení. Tady je pár tipů ze seznamu mých oblíbených knih: Ohníčky všude kolem (Celeste Ng), Norské dřevo (Haruki Murakami), Muž jménem Ove (Fredrik Backman), Malinka a Běsa (Dita Táborská), Dobývání nebe (Paolo Giordano), Možnosti milostného románu (Jan Němec), Zmizet (Petra Soukupová) nebo třeba Zuzanin dech (Jakuba Katalpa). A nesmím zapomenout na novou dětskou knihu Jirky Holuba Slon v Polívce. Vtipnější text pro děti jsem snad nikdy nečetla.

Zdroj foto: archiv Moniky Valentové (Foto: Vendula Székely)a Jas nakladatelství (obálky knih)


 

Přihlášení



Anketa

Který kulturní trend vás v poslední době nejvíce zaujal?
 

Román Ozvěny války představuje léčitelku, která se nebojí jít si za svými sny

Historický román Ozvěny války potěší především ženy. Odehrává se v Itálii v době druhé světové války a představuje dívku s léčitelkým nadáním, která má před sebou jasnou vizi o své budoucnosti. Tu ji však naruší otec, který ji provdá proti její vůli. Autorkou knihy je Tania Blanchard a román vyšel pod nakladatelstvím Ikar.

Svůj třetí celovečerní film Vlny natočil Jiří Mádl jako strhující podívanou, jeho drama nemá chybu

Když jsem byl před pár dny v kroměřížském kině Nadsklepí na silném filmu Vlny, tak mě kromě vynikajícího snímku potěšil i potlesk po projekci. Jako svůj třetí film jej natočil Jiří Mádl a podle mého je to strhující podívaná díky příběhu, jeho zpracování, skvělým hercům, kameře Martina Žiarana a vůbec z filmařského hlediska.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

„To dobré jsme nechali z minulého ročníku a přidali k tomu další zajímavé věci.“ lákají organizátoři Holešovské Regaty

altChcete si sjet vodní lávku na trakaři či kole a u toho poslouchat Tomáše Kluse? Dát si díky Kultuře21 Holešovského utopence? Už za 29 dní máte možnost, protože necelý měsíc nás dělí od druhého ročníku festivalu Holešovská Regata, který nenabízí jen hudbu, ale i s...

Úsměvné pohádky o motýlech pro děti i dospělé

Pohádkové knížky o zvířatech jsou mezi dětmi jedny z nejoblíbenějších. Přiznejme si ovšem otevřeně, že některá zvířata jsou nám libější než jiná. A motýlci, to je vyloženě pohlazení po duši. Kdo by si o nich nepřečetl rád? Pojďme se podívat, jak se s tímto vděčným materiálem popasoval Václav Bárta v knize o motýlech, co právě vychází v nakladatelství Bambook.

Čtěte také...

David Háva: Bez lásky k dobrému jídlu se tato práce dělat nedá

culi perexU čtení tohoto rozhovoru by se vám měly sbíhat sliny – točí se totiž kolem fotografování jídla. V čem spočívá ten trik, aby výsledný pokrm vypadal k nakousnutí? Dekoruje jídla David Háva ze společnosti Culinairephoto...


Divadlo

Blackbird

200divNárodné divadlo uviedlo 18. októbra v divadle Kolowrat v Prahe hru Blackbird podľa námetu Davida Harrowera. Hlavné postavy si zahrali Jiří Štěpnička ako Raymond a Jana Pidrmanová ako Una a vedľajšiu postavu dievčaťa stvárnila Matylda Blattná.

...

Film

Intimní drama BLÍZKO (CLOSE) režiséra Lukase Dhonta v exkluzivní předpremiéře na MFF Karlovy Vary

blizko close 200Emocionálně silný portrét chlapeckého přátelství BLÍZKO získalo na 75. festivalu v Cannes Velkou cenu poroty - Grand Prix. (Cenu získal ex-aequo s filmem Stars at Noon reřisérky Claire Denis.) „Jemnost není slabost,“ prohlásil dojatý reži...