Arnošt Goldflam: „Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.“
Banner

Arnošt Goldflam: „Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.“

Tisk

Arnošt Goldflam je takový český renesanční člověk - píše knihy, scénáře, hraje v divadle i ve filmech, učí, a tak dále. V blízké době bychom ho měli vidět například v pokračování legendárního snímku Dědictví, o kterém si můžete něco málo přečíst.

 

 

Psal jste, že jste na cestách – kde se touláte? Máte raději domovinu nebo zahraničí? A relaxaci u vody nebo chození po památkách?

Byl jsem na divadelním festivalu New plays from Europe ve Wiesbadenu a pak taky v Hradci. Dohromady jsem viděl cca ke 20 představením a budu o těch Wiesbadenských referovat v SADu. Bylo to všechno moc zajímavé, něco bylo špatné a nezajímavé a něco výborné. Zase jsem se trošku přiučil. Jinak mě cestování zas tak neláká a prázdniny nejraději trávím tak, že dopoledne něco vymýšlím nebo píšu, odpoledne s rodinou u vody nebo v lese na výletech a procházkách. A kde? To už je mi pak jedno…

Nyní se hodně mluví o pokračování populárního Dědictví aneb… Plánujete si v něm opět zahrát a těšíte se na to?

Já bych mohl plánovat všechno možné, ale to záleží na Bolkovi, jako autorovi! A scénář už jsem četl a měl bych tam hrát, dokonce větší prostor jsem i dostal! Tak uvidíme. Taky to záleží asi na tom, budou-li na film peníze, točit by se mělo - doufejme - příští rok.

S Bolkem Polívkou jste přátelé, můžete na něj proto něco prásknout? Nějaký společný zážitek?

Společných zážitků by bylo mnoho, zvlášť z našich mladých let! Teď, když máme dost práce, na stará kolena zase další děti a nebydlíme vlastně už v Brně, tak se sice máme, myslím, pořád rádi, ale nevidíme se tak často, bohužel. Ale nedávno jsme spolu natáčeli s režisérem Z. Zelenkou, jmenuje se to Setkání s hvězdou, což je samozřejmě Bolek, a hrajeme spolužáky, kteří se potkají po letech. Jeden je takový chudáček, co pracuje v divadle rukama, to je ovšem Bolek, a druhý je nabubřelý ministr s řidičem a autem, a to jsem já. Náhoda je svede po letech, a jak to dopadne, to uvidíte v TV.

alt

Vystřídal jste i mnoho divadel (například Večerní Brno, HaDivadlo), dá se říct, které na vás nechalo největší dojem a zanechalo ty nejkrásnější vzpomínky?

Z Večerního Brna jsem prchl. Samozřejmě jsem byl nejšťastnější v studiovém autorském HaDivadle, byl jsem tam cca 18 let jako režisér a udělali jsme řadu průkopnických, svérázných a osobitých představení. Začal jsem v té době i psát a taky jsem hodně hrál. Navzdory době to byly krásné časy. Ovšem krásné to bylo i v prvních letech Dejvického Divadla, kde jsem pravidelně inscenoval, v Divadle Komedie, kde jsem dělal tři inscenace, také v prvních letech, pak ovšem krásná byla spolupráce s Klicperovým divadlem, v Ypsilonce, v 90. letech v ND v Brně, nedávno v Redutě, na Provázku atd. Nemůžu si stěžovat. Byl jsem často někde v době, kdy rostlo a rodilo se něco nového a zajímavého.

Jak byste od A do G popsal vaši povahu?

Jsem veselý totální defétista, pesimista a katastrofista.

A jak byste chtěl, aby ji popsal někdo jiný? Jakým se snažíte být?

Ať mě popíšou, jak chtějí. Snažím se nebýt zlý, nikomu neubližovat. Ale trošku i zlomyslný jsem a mám rád pomluvy a klepy.

Máte vizáž hodného pohádkového dědečka, který plní přání. Kdybyste si mohl sám sobě nějaké splnit, jaké by to bylo?

To je jen vizáž. Přání mám mnoho, tak to zestručním: Zdraví, bohatství, štěstí a naplnění života pro mou rodinu a pro mě. A na dlouho, a taky aby se nám dařilo všechno, do čeho se pustíme! A abych ještě něco dobrého vytvořil- čili napsal, inscenoval nebo zahrál.

alt

Kde berete inspiraci k psaní divadelních her? Baví vás pak sednout do hlediště a sledovat provedení vaší hry? Karel Čapek ve své knize o divadle (Jak se co dělá 1: Jak vzniká divadelní hra) píše, že tohle je právě to nejhorší z celého procesu.


Já si to často dělám sám, takže, jak se zpívá - jaký si to udělám, takový to mám. Vždycky mě ale baví podívat se, jak to dělá někdo jiný.

Píšete hercům přímo na tělo, nebo jsou vaše texty univerzální?

Tak i tak. Ale není špatné představovat si při psaní určité herce. A taky pro ně i psát. Ale jde to i bez toho.

Učíte na DAMU a JAMU. Jací jsou dnešní studenti herectví? Co vás na této práci nejvíce baví?

Učím na JAMU a na Literární Akademii Josefa Škvoreckého. Přicházející školní rok bude na JAMU už posledním, přece jenom bydlím v Praze a dojíždím už mnoho let. Bavilo mě vždycky setkávání a výměna názorů se studenty, když se opravdu zajímali a brali mě jako partnera. Nebaví mě, když musím někoho nutit.

Myslím, že všechny práce, které děláte, jsou docela náročné na stres a tlak – učení, termíny, nervozita… jak se s těmito věcmi vypořádáváte?

No…jak to jde…

Jste velkým čtenářem, co je tedy vaší oblíbenou knihou, kterou můžete číst stokrát, a stále vás potěší?

Například pohádky, nebo tetralogie Okresní město od Karla Poláčka, Joseph Roth, Kafka, Doderer, Torberg, Malamud, čínské a japonské staré romány (třeba Literáti a mandarini) a taky jejich démoni, horrory atp. Taky třeba Jules Verne, nebo Dumasovi Tři mušketýři.

alt

Čím jste se chtěl stát jako malý? Ovlivnili vás v tomhle rodiče?

Já jsem chtěl být umělcem a taky si velice vážím toho, že jsem toho jakž takž dosáhl. Maminka mě v tom podporovala, ale velmi brzy zemřela a můj tata - jak jsme říkali - byl sice proti, ale pak to taky docela uznal, ale až když viděl, že mě to uživí.

Máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

To bych si v podstatě nedovolil, jenom snad, ať se taky snaží realizovat své sny, ať jsou jakkoli zdánlivě nedosažitelné! A ať se jim daří a mají se - pokud možno - dobře!

Děkuji za rozhovor!

Nápodobně, zdraví Goldflam.

 Zdroj foto: osobní archiv Arnošta Goldflama


 

Přihlášení



Anketa

Jak často sledujete dokumentární filmy?
 

Špína: temná krimi z východního Slovenska

V únoru vydalo nakladatelství Metafora velmi zajímavý detektivní počin slovenské autorky Barbory Bernátové s lakonickým názvem Špína. Druhý případ svérázného kapitána Davida Meiznera se s ničím nemaže. Vražda mladého profesora přináší spoustu otazníků i mnoho podezřelých…

Lištičky, klasické drama s nápaditou režií Michala Dočekala

Písní, jejímž textem je část Písně písní ze Starého zákona poklidně začíná drama Lištičky, uvedené Městskými divadly pražskými na scéně divadla ABC. Text verše je prostým konstatováním toho, že když lišky škodí ve vinici, je třeba je z ní bez milosti vyhnat. Smysl tohoto verše, jenž se stal v průběhu staletí předmětem mnoha teologických výkladů, hledajících v něm mnohá podobenství a jinotaje, je ale jasný – dávejte si pozor na to, co vypadá lákavě a skvěle, ale časem vás to může zničit.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

Yvona Žertová

yvon 200V říjnu letošního roku načne režisérka Yvona Žertová jedenáctý rok s Toboganem. Zdalipak oslavili s moderátorem Alešem Cibulkou své desetiletí? I na to jsme se paní režisérky zeptali.

...

Chinaski ohlašují největší koncert kariéry. V červnu zahrají open-air pod „lízátky“ v Hradci Králové a na brněnském Velodromu

V prosinci letošního roku uběhne přesně 30 let od chvíle, kdy vyšlo první album skupiny Chinaski. Oslavu 30 let Chinaski oficiálně odstartují prosincovými koncerty v pražské O2 areně. Souběžně s nimi se fanoušci dočkají také speciální narozeni-nové desky nahrané v Rockfieldu. Oslavy tímto ale teprve začnou! Vše totiž vyvr-cholí v roce 2025, kdy se uskuteční vůbec největší koncert v historii kapely.

Čtěte také...

Tanečník Štěpán Pechar: „Nežli sen tančit určité role, je mým větším snem je vymýšlet.“

pechar stepan 200Čas na odpovědi pro náš web magazín si v denním shonu našel mladý Štěpan Pechar, stálý člen souboru Laterny Magiky. Momentálně tancuje hlavně v nastudování Havlových kreslených básní Antikódy<...


Divadlo

Městská strašidla: Cyklus tří minioper pro dětského diváka

mestska strasidla 200Městská strašidla jsou cyklem tří minioper v režii Lukáše Kopeckého, který je určený převážně dětským divákům. V humoristicky laděných libretech Martina Kyšperského se setkáváme se strašidly, která žijí v dopravních prostředc...

Film

Jak buřiči a rozvratníci zachránili Hollywood

bezstarostni jezdci zurici byciŠedesátá léta narušila snad všude na světě zavedené pořádky, které v kinematografii dosud panovaly. Zejména režiséři se chtěli vymanit z područí služebnosti - ať již ji zosobňovaly ideologické tlaky, jak...