Klasnová: „Spojilo se nespojitelné, proto vznikly problémy.“
Banner

Klasnová: „Spojilo se nespojitelné, proto vznikly problémy.“

Tisk

klasnova katerinaSloučením Národního divadla a Státní opery Praha došlo, podle slov členky sněmovního podvýboru pro kulturu Kateřiny Klasnové (VV), pouze k technickému spojení dvou operních domů. Je to drahé a logicky z toho podle ní plynou i personální problémy.

 


Dlouhodobě se zabýváte situací kolem sloučení Státní opery Praha a Národního divadla. Jak to začalo?

Jsem členkou sněmovního podvýboru pro kulturu a pamatuji si asi dvě nebo tři sezení s exministrem kultury Besserem, kdy jsme - politici napříč politickým spektrem - proti tomuto sloučení protestovali. Upozorňovali jsme na možné problémy, které z toho mohou vzejít, na to, že sloučení k ničemu dobrému nepovede, protože Státní opera je finančně poměrně  soběstačná. Tehdy dokonce existovala i nabídka ze strany primátora hlavního města Prahy, že by se město na jejím financování podílelo, že by mohla vzniknout metropolitní opera, což byl podle mě dobrý nápad.

Podle Bessera ale zřejmě ne…

Tehdejší ministr Besser razil transformaci hlava nehlava. Věděl, že neobstojí s tím, že to bude umělecky přínosné, a tak jeho jediným argumentem bylo, že opera si ekonomicky polepší. Říkal, že transformací se ušetří obrovské peníze. Dnes je ale už zcela jisté, a potvrdil to i náměstek ministerstva kultury Sankot, že ekonomický zázrak Bessera se nekoná. Ba naopak, že sloučení nikdy nebude znamenat finanční úsporu, ale vždy to bude znamenat moloch, do kterého se bude sypat mnohem víc peněz.
 
Ve slučování Národního divadla a Státní opery Praha ministerstvu kultury hodně pomáhal nedávno odvolaný ředitel ND Ondřej Černý. Co říkáte na jeho nedávné odvolání?

Jelikož se spojilo nespojitelné, logicky to generuje obrovské personální problémy. Třeba takové, že proti současnému pověřenému řediteli Národního divadla Václavu Pelouchovi  protestují odbory Státní opery, předtím byly zase potíže s ředitelem Černým. Důvody pro odvolání Černého nepochybně existovaly, vědělo se, že hospodaření Národního divadla není v pořádku. Paradoxem ale je, že nynější pověřený ředitel byl pravou rukou Černého. Proč byl dosazen, když byly výtky k hospodaření Národního divadla, což ministryně kultury potvrdila?

klasnova katerina

Vy jste s ministryní kultury o situaci ve sloučených subjektech hovořila?

S ministryní jsem hovořila o tom, že nejlepší by bylo od spojení Státní opery a Národního divadla odstoupit. I o tom, že exministr Besser nám nikdy nepředložil ekonomickou analýzu nebo uměleckou vizi. Došlo pouze k technickému spojení dvou operních domů, nic víc. Paní ministryně už ale nechce ustoupit. Škoda, že nemá více odvahy poté, co si ekonomickou analýzu nechala vypracovat. Při jednání s ministryní pro mě bylo novinkou, že se bude dělat rekonstrukce Státní opery, i když exministr Besser od tohoto záměru pomalu ustupoval. Teď je jisté, že se dělat bude. Asi za chodu, první odhad je 360 milionů korun. Přitom podle lidí ze Státní opery je budova v poměrně dobrém stavu a na bohatou rekonstrukci by stačilo pár desítek milionů.  Časem se možná ukáže, v čem bude ta „výhodnost“. Bylo by zajímavé sledovat, jestli v budoucnu náhodou nedojde k rozprodeji budov Národního divadla, protože má některé lukrativní budovy včetně velkého areálu bývalého anenského kláštera. Zakopaný pes je nejspíš v takové „výhodnosti“.

Foto: Archiv Kateřiny Klasnové


 

Přihlášení



I ticho zpívá

Láska, o které sníte v koutku své pubertální duše. Naivní, nekonečná, hluboká, romantická. Překonávající nepřekonatelné, dobré i zlé. Dlouhé dopisy, ještě delší telefonáty a přímo nekonečné rozhovory. O hudbě, o životních snech, o lásce i přátelství. Osudové spojení, které překoná i samotnou smrt.

Uznávaná autorka detektivek exceluje i v románové tvorbě!

Dobrých spisovatelek u nás dnes mnoho není a pokud bych měl být konkrétní, tak pouze tři – Anna Bolavá, Karin Lednická a Michaela Klevisová. Posledně jmenovaná si plným právem vysloužila renomé nejlepší české „detektivkářky", jak však dokazuje román Prokletý kraj, dokáže „zabrousit" i do jiných literárních žánrů. Jde již o druhé vydání této knihy, takže je zřejmé, že se napoprvé setkala s velkým čtenářským ohlasem. Podívejme se, co nás na jejích stránkách čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Tomáš Savka: „Oslavit si umím každý den, když chci“

Savka200Zpěvák Tomáš Savka se proslavil díky účasti v talentové show Česko hledá Superstar a nyní slaví 30 let. U této příležitosti vyráží na swingové turné, o kterém v tomto rozhovoru prozradil více.

...

Pohádka Hrátky s čertem je postavena nejen na rohatých, ale i na kontaktu s publikem

Tak to už jsem dlouho nezažil, když jsem byl ve středu 8. dubna v Městském divadle Zlín na odpolední pohádce Hrátky s čertem. Seděl jsem úplně nahoře v narvaném sále, kde bylo snad šest stovek školáků prvního stupně. Pravda je taková, že jsem si to domluvil s produkcí, neboť jsem chtěl vidět na jevišti mou oblíbenou herečku v roli čerta.

Čtěte také...

Portico Quartet: Praha je úžasné město. Má bohatou historii hudby a kultury a ty holky…:-)


mladi ladi jazz 200Na festivalu Mladí ladí jazz, který započal už v neděli v Praze, se v pátek 4. dubna představí anglická skupina Portico Quartet. Do Prahy se vrací po dvou letech a my jsme je u této příležit...


Výtvarné umění

Fenomén pražských pasáží ve fotografiích Alana Pajera a textech Zdeňka Lukeše

Fen praz pasazi perex
Fenomén pražských pasáží zachytili fotograf Alan Pajer na fotografiích a historik architektury Zdeněk Lukeš v textech. Výstavu bylo možné (v době, kdy to epidemiologická opatření umožňovala) navštívit v sedmém patře...

Divadlo

Osmyčky, totální unférie z dějin národa českého

Osmycky plakatProsím ten název není s hrubkou. Autoři opravdu svůj kabaret nazvali Osmyčky. V brněnském Městském divadle se představili místní autoři, kteří už mají za sebou několik inscenací, většinou uváděných v létě na Biskupském dvoře Moravského zem...

Film

Herecký koncert Jana Wericha v krásné dvojroli

cisaruv-pekar 200Historická komedie Císařův pekař a Pekařův císař (1951) byla už v té době barevná, a přitom natočena tak dokonale, že dějový spád celého filmu nenudí ani dnešní, takzvaně uspěchané době. Režisér Martin Frič