Marek Dusil: „Nic bych neměnil, všechno nějak plyne…“

Marek Dusil: „Nic bych neměnil, všechno nějak plyne…“

Tisk

dusil marek200Cítí se spíše folkařem, ale zároveň v sobě nechává probublávat spodní rockový proud. S formací Marek Dusil Blend chystá nové album a své písně nejraději předkládá v prostém akustickém hávu. Rád hraje pro vnímavé publikum. Bratr slavné sestry, který ve své hudební kariéře netrpí přehnanými ambicemi.



Kdo vás před lety inspiroval k tomu, abyste se zkusil vyjádřit písní?

Tak to vím naprosto přesně - Jarda Ježek a jeho Čp.8., karlovarská fenomenální kapela, která s mými tehdejšími názory absolutně rezonovala. Tehdy jsem si říkal, že bych chtěl dokázat něco podobného, ale nešlo to, bylo mi teprve šestnáct let.

Které momenty vaší dosavadní umělecké cesty považujete za důležité, řekněme i zlomové?

Nemám pocit, že by docházelo ke zlomům. Zkrátka - všechno nějak plyne...

Co byste ze svého muzikantského života s chutí škrtnul?

Jak jsem nastínil výše, vše bylo, podle mého, tak jak mělo být. Nic bych neměnil, všechno mělo svůj smysl.

Jak vlastně vzniklo seskupení Marek Dusil Blend?

Název vznikl někdy kolem roku 2008. Často jsem hrával i sám, Blend je označení větší sestavy. Momentálně funguje druhá sestava Blendu. S prvním Blendem jsme hráli bezmála sedm let a vydali album COSI. Nyní jsem se postupně seznámil a začal hrát s jinými muzikanty, konkrétně: Jáchym Štětka na kytaru, Vratislav Hubička na kontrabas a Marcel Jakubovie na cajón a další rytmické nástroje.

Co vás baví víc – hrát v „akustické“ či „elektrické“ formaci?

Přiznám se, že teď poslední dobou mě víc baví ta akustická. Možná je to z mé strany snaha o upřímnější projev. Elektrickou formaci jsem měl samozřejmě taky rád, ale v určité době se na mě projevila únava z hlasitého hraní.

Na konci roku 2010 jste vydal album s názvem Cosi. Jaký mělo ohlas?

No, ohlas... Co se týká několika recenzí, které se tou deskou zabývaly, tak ty byly - kromě jediné - opravdu velmi příjemné. Pokud jde o zájem médií, tak pro ně bylo naše album asi většinou „nezajímavé“. Naštěstí zareagovalo několik rádií – díky tomu se podařilo pár rozhovorů a pouštěly se ukázky z alba. Co se týče ohlasů od lidí-posluchačů, ke kterým se to dostalo, tak ty byly velmi potěšující a povzbudivé.

dusil marek1

Patříte k písničkářům, o nichž se píše, že jsou ovlivněni folkem, rockem i blues. Co vy na to – jste víc rocker, folkař nebo bluesman?

Jak se zdá, tak asi folkař, ale ten rockovej tah tam někde stejně probublává. :-) Blues jsem kdysi hodně miloval, ale už jsem se toho jeho základního modelu asi přesytil.

Můžete prozradit inspirační zdroje, koho nejradši posloucháte, kdo vás svou tvorbou svádí k tomu, abyste se pokoušel o něco podobného?

Nejsem si jistý, jestli mám přesné inspirační zdroje. Hodně jsem ležel v tvorbě Pink Floyd nebo Jethro Tull. Oslovovala mě i domácí tvorba: Vladimír Merta, Jakub Noha, Marsyas či Vladimír Mišík. Jenže - byl jsem líný se ty věci nějak učit nebo napodobovat. Je možné, že to u mě zafungovalo nějak podvědomě…

Můžete prozradit, v jaké fázi je příprava vašeho nového alba?

Z dvanácti písní jich máme plně nahraných šest, jsou už připravené k mixu. U ostatních kousků zbývá víceméně jen dohrát kytary, kontrabas a jednu píseň máme zatím nahranou na demosnímku. Jinak díky spolupráci s anglickou výtvarnicí Sarah Jarrett je předpřipraven booklet, nejspíš bude vyzdoben jejími pracemi, které korespondují s mým vnímáním. Udělalo mi radost, že vstřícně zareagovala na moji nabídku.

A co hudební styl nových písní – folkrock ovlivněný blues?

Toho blues tam asi moc nebude. Je to daleko křehčí deska, než byla ta předchozí s názvem Cosi. Vlastně je to akustické album, kde lze možná díky použité steel kytaře v některých místech zaslechnout i názvuky country. Ale „Michala Tučného“ nečekejte.

Jaká témata se vám objevují v nových písních?

Osm písní je v češtině. Mají spíše zasněnou atmosféru. Objevují se v nich minipříběhy o ztracencích, kteří jsou konfrontováni s tím hezkým, co je obklopuje, ale oni to nejsou schopni vidět… V některých textech se mihnou i partnerská témata a jedna píseň je věnovaná mému dětství v Karlových Varech. Nevím, jestli jsou texty na první poslech hned srozumitelné. S tím se holt bude muset posluchač nějak poprat.

dusil marek2

Láká vás být „dnešní“, psát písně o naštvanosti, krizi, blbé náladě…?

Já si témata nevybírám, sama ke mně přicházejí…

Tušíte, pro koho vlastně hrajete, kdo převážně tvoří vaše publikum? 

Vím, že v Praze často hraju hlavně pro lidi, které znám. Díky nim jsem se na to ještě nevykašlal, jejich zájem mě postrkuje. Pokud jde o hraní mimo pražská pódia, tak je to tak různorodé publikum, že se to nedá paušalizovat. Většinou mě ale chodí poslouchat vnímaví lidé.

Kde vás mohou posluchači vidět a slyšet naživo?

Tak například každý měsíc v Praze na akci, která se jmenuje AKUSTICKÝ ŘEZ, koná se pokaždé v jiném klubu, je tedy nutné sledovat www.facebook.com/akustickyrez. Co se týká mimopražských vystoupení, tak nejbližší koncert je 10. dubna v olomoucké Hoblině, dále pak 26. dubna v plzeňské Jabloni. Stačí sledovat profil na www.bandzone.cz, kde je soupis koncertů pravidelně aktualizován.

Dá se očekávat, že se letos potkáte na jednom pódiu s vaší sestrou Lenkou?

Vzhledem k tomu, že na chystaném albu je jedna věc ještě z éry naší rodinné kapely z 80. let, kde zpívá i s mamkou, tak pokud bude mít čas, na křtu by k něčemu mohlo dojít. Jinak vzhledem k její vytíženosti to není moc pravděpodobné. Když to občas společně klapne, tak je to samozřejmě příjemné.

{youtube}VIArl-3Of54{/youtube}

DOTAZNÍK K21

Marek Dusil, muzikant a písničkář
Narozen: 1966
Vzdělání: střední odborné železniční
Kořeny/současné bydliště: Karlovy Vary / Praha - Čerčany
Vydaná alba: COSI (2010)
Oblíbená kapela: Pink Floyd
Oblíbení písničkáři: Jakub Noha, Nick Drake, Sun Kill Moon
Oblíbený film: Tajuplný ostrov
Oblíbené knihy: Jsou jich stovky…
Oblíbený člověk: Karel Hynek Mácha

Autor použitých fotografií: Lucas Ross


 

Přihlášení



Sesterské domino Veroniky Valíkové

Povídky, které mrazí i zahřejí na duši; a vaše starosti se najednou zdají malicherné. A rozhovor s autorkou.

Dovolená podle předlohy pro nenáročné čtenářky

Nový román britské autorky Hedi Swain vydaný pod nakladatelstvím Cosmopolis slibuje báječně strávenou dovolenou. Kniha už nyní navnadí čtenářky na léto a chvíle pohody. Zkuste si představit, že se rozhodnete strávit dovolenou na místě, kde se natáčela filmová adaptace vaší oblíbené knížky a vezmete s sebou své nejlepší dvě kamarádky. Útulný romantický domek na překrásném místě opravdu slibuje netradiční chvíle s blízkými lidmi, kniha odhaluje jejích osobní příběhy a nabízí nové příležitosti.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

LukeUp: “Nabídnutou příležitost si chci prostě užít a budu rád, když v tom nebudu sám”

lukas 200Dalším, kdo si 15. srpna odbude na parníku Tyrš svou hudební premiéru, bude mladý DJ jménem LukeUp, jehož charakterizují dobrý vkus, přehnaná skromnost a absolutní oddanost poctivé trancové muzice. O tom všem se ostatně můžete přesvědčit v rozhovoru, ...

Mnichův průvodce k čistému domu i mysli

Pokud jste milující matkou vymodleného dítěte, která by pro své děti udělala cokoliv na světě, včetně obětování vlastního života, pak raději knížku Křehká příměří od Michaely Štěchové nečtěte. Zřejmě vás bude poněkud rozčilovat. Autorka bourá mýty o rodičovství, namísto radostí popisuje spíše strasti a poukazuje na odvrácenou stránku mateřství, o níž se doposud jen mlčelo.

Čtěte také...

Lou Fanánek Hagen: „Kostým Ringo Starra ve mně nevyvolává žádný nadšení, protože nemám rád Beatles“

altSkupina Tři sestry má nové kostýmy, své vlastní pivo a léto plné koncertů před sebou. Jak se ke všemu staví jejich zpěvák Lou Fanánek Hagen si můžete přečíst v tomto rozhovoru.  

 

...

Divadlo

Listování v září začne kriminální komedií Vraždi všímavě

listovani vrazdi vsimave200Lukáš Hejlík a jeho tým v projektu Listování převedli na jevištní čtení kriminální komedii Vraždi všímavě od Karstena Dusse. Premiéru měla už v březnu, ale po prázdninách se představí na mnoha dalších místech. Jako pr...

Film

Vstup do Zóny jen na vlastní nebezpečí

Zona 200Když příznivec ruského režiséra Andreje Tarkovského uslyší nebo uzří slovo Zóna, okamžitě zastříhá ušima, zbystří pozornost a hledí zjistit, zda se tenhle výraz neváže k filmu Stalker (1979). V případě knihy Zóna, vydané nakladatelstvím Paseka, se sk...