Marek Dusil: „Nic bych neměnil, všechno nějak plyne…“

Marek Dusil: „Nic bych neměnil, všechno nějak plyne…“

Tisk

dusil marek200Cítí se spíše folkařem, ale zároveň v sobě nechává probublávat spodní rockový proud. S formací Marek Dusil Blend chystá nové album a své písně nejraději předkládá v prostém akustickém hávu. Rád hraje pro vnímavé publikum. Bratr slavné sestry, který ve své hudební kariéře netrpí přehnanými ambicemi.



Kdo vás před lety inspiroval k tomu, abyste se zkusil vyjádřit písní?

Tak to vím naprosto přesně - Jarda Ježek a jeho Čp.8., karlovarská fenomenální kapela, která s mými tehdejšími názory absolutně rezonovala. Tehdy jsem si říkal, že bych chtěl dokázat něco podobného, ale nešlo to, bylo mi teprve šestnáct let.

Které momenty vaší dosavadní umělecké cesty považujete za důležité, řekněme i zlomové?

Nemám pocit, že by docházelo ke zlomům. Zkrátka - všechno nějak plyne...

Co byste ze svého muzikantského života s chutí škrtnul?

Jak jsem nastínil výše, vše bylo, podle mého, tak jak mělo být. Nic bych neměnil, všechno mělo svůj smysl.

Jak vlastně vzniklo seskupení Marek Dusil Blend?

Název vznikl někdy kolem roku 2008. Často jsem hrával i sám, Blend je označení větší sestavy. Momentálně funguje druhá sestava Blendu. S prvním Blendem jsme hráli bezmála sedm let a vydali album COSI. Nyní jsem se postupně seznámil a začal hrát s jinými muzikanty, konkrétně: Jáchym Štětka na kytaru, Vratislav Hubička na kontrabas a Marcel Jakubovie na cajón a další rytmické nástroje.

Co vás baví víc – hrát v „akustické“ či „elektrické“ formaci?

Přiznám se, že teď poslední dobou mě víc baví ta akustická. Možná je to z mé strany snaha o upřímnější projev. Elektrickou formaci jsem měl samozřejmě taky rád, ale v určité době se na mě projevila únava z hlasitého hraní.

Na konci roku 2010 jste vydal album s názvem Cosi. Jaký mělo ohlas?

No, ohlas... Co se týká několika recenzí, které se tou deskou zabývaly, tak ty byly - kromě jediné - opravdu velmi příjemné. Pokud jde o zájem médií, tak pro ně bylo naše album asi většinou „nezajímavé“. Naštěstí zareagovalo několik rádií – díky tomu se podařilo pár rozhovorů a pouštěly se ukázky z alba. Co se týče ohlasů od lidí-posluchačů, ke kterým se to dostalo, tak ty byly velmi potěšující a povzbudivé.

dusil marek1

Patříte k písničkářům, o nichž se píše, že jsou ovlivněni folkem, rockem i blues. Co vy na to – jste víc rocker, folkař nebo bluesman?

Jak se zdá, tak asi folkař, ale ten rockovej tah tam někde stejně probublává. :-) Blues jsem kdysi hodně miloval, ale už jsem se toho jeho základního modelu asi přesytil.

Můžete prozradit inspirační zdroje, koho nejradši posloucháte, kdo vás svou tvorbou svádí k tomu, abyste se pokoušel o něco podobného?

Nejsem si jistý, jestli mám přesné inspirační zdroje. Hodně jsem ležel v tvorbě Pink Floyd nebo Jethro Tull. Oslovovala mě i domácí tvorba: Vladimír Merta, Jakub Noha, Marsyas či Vladimír Mišík. Jenže - byl jsem líný se ty věci nějak učit nebo napodobovat. Je možné, že to u mě zafungovalo nějak podvědomě…

Můžete prozradit, v jaké fázi je příprava vašeho nového alba?

Z dvanácti písní jich máme plně nahraných šest, jsou už připravené k mixu. U ostatních kousků zbývá víceméně jen dohrát kytary, kontrabas a jednu píseň máme zatím nahranou na demosnímku. Jinak díky spolupráci s anglickou výtvarnicí Sarah Jarrett je předpřipraven booklet, nejspíš bude vyzdoben jejími pracemi, které korespondují s mým vnímáním. Udělalo mi radost, že vstřícně zareagovala na moji nabídku.

A co hudební styl nových písní – folkrock ovlivněný blues?

Toho blues tam asi moc nebude. Je to daleko křehčí deska, než byla ta předchozí s názvem Cosi. Vlastně je to akustické album, kde lze možná díky použité steel kytaře v některých místech zaslechnout i názvuky country. Ale „Michala Tučného“ nečekejte.

Jaká témata se vám objevují v nových písních?

Osm písní je v češtině. Mají spíše zasněnou atmosféru. Objevují se v nich minipříběhy o ztracencích, kteří jsou konfrontováni s tím hezkým, co je obklopuje, ale oni to nejsou schopni vidět… V některých textech se mihnou i partnerská témata a jedna píseň je věnovaná mému dětství v Karlových Varech. Nevím, jestli jsou texty na první poslech hned srozumitelné. S tím se holt bude muset posluchač nějak poprat.

dusil marek2

Láká vás být „dnešní“, psát písně o naštvanosti, krizi, blbé náladě…?

Já si témata nevybírám, sama ke mně přicházejí…

Tušíte, pro koho vlastně hrajete, kdo převážně tvoří vaše publikum? 

Vím, že v Praze často hraju hlavně pro lidi, které znám. Díky nim jsem se na to ještě nevykašlal, jejich zájem mě postrkuje. Pokud jde o hraní mimo pražská pódia, tak je to tak různorodé publikum, že se to nedá paušalizovat. Většinou mě ale chodí poslouchat vnímaví lidé.

Kde vás mohou posluchači vidět a slyšet naživo?

Tak například každý měsíc v Praze na akci, která se jmenuje AKUSTICKÝ ŘEZ, koná se pokaždé v jiném klubu, je tedy nutné sledovat www.facebook.com/akustickyrez. Co se týká mimopražských vystoupení, tak nejbližší koncert je 10. dubna v olomoucké Hoblině, dále pak 26. dubna v plzeňské Jabloni. Stačí sledovat profil na www.bandzone.cz, kde je soupis koncertů pravidelně aktualizován.

Dá se očekávat, že se letos potkáte na jednom pódiu s vaší sestrou Lenkou?

Vzhledem k tomu, že na chystaném albu je jedna věc ještě z éry naší rodinné kapely z 80. let, kde zpívá i s mamkou, tak pokud bude mít čas, na křtu by k něčemu mohlo dojít. Jinak vzhledem k její vytíženosti to není moc pravděpodobné. Když to občas společně klapne, tak je to samozřejmě příjemné.

{youtube}VIArl-3Of54{/youtube}

DOTAZNÍK K21

Marek Dusil, muzikant a písničkář
Narozen: 1966
Vzdělání: střední odborné železniční
Kořeny/současné bydliště: Karlovy Vary / Praha - Čerčany
Vydaná alba: COSI (2010)
Oblíbená kapela: Pink Floyd
Oblíbení písničkáři: Jakub Noha, Nick Drake, Sun Kill Moon
Oblíbený film: Tajuplný ostrov
Oblíbené knihy: Jsou jich stovky…
Oblíbený člověk: Karel Hynek Mácha

Autor použitých fotografií: Lucas Ross


 

Přihlášení



Banner

Roky od nobelistky Annie Ernaux jsou výjimečnou mnohogenerační zpovědí

Spisovatelka Annie Ernaux získala v roce 2022 Nobelovu cenu za literaturu za to – podle vyjádření švédské akademie – „s jakou odvahou a klinickou ostrostí odhaluje ve svých literárních textech odcizení a kolektivní omezení osobní paměti“. Právě tento motiv figuruje i v jejím starším díle zvaném Roky, které teď konečně po 15 letech vyšlo i v českém překladu.

Host

Já, smrt = zdařilá česká young adult

V nakladatelství Cosmopolis vyšla další kniha mladého autora Aleše Novotného, young adult thriller Já, smrt.

Cosmopolis

Banner

Hledat

Rozhovor

Učit děti tvořit se pro mě stalo posláním

rozhov2Její práce nalezly místo v mnoha soukromých sbírkách po celém světě, její socha Lidická madona je součástí sbírky památníku v Lidicích. Dosud uspořádala přes padesát samostatných výstav. Pravidelně se zúčastňuje kolektivních výstav n...

Videorecenze knih

Anketa

Červen, Mezinárodní den dětí, Světový den hudby. Co pro vás hudba znamená, vnímáte ji od dětství?
 
Banner

Fifty aneb Když je trojka životním snem

Představení Fifty Dejvického divadla bylo vrcholem čtvrtého dne zlínského divadelního festivalu Setkání Stretnutie, jehož cílem je upozornit na aktivní vztahy českých a slovenských divadel a divadelníků a ukázat výsledky jejich spolupráce.

Městské divadlo Zlín

Čtěte také...

Festivalové otázky pro: Jirku Sýkoru (Tleskač)

200rozPřinášíme vám další rozhovor ze série festivalového ‚popovídání‘. Po koncertě partičky Tleskač na Benátské noci jsme se sešli s frontmanem Jirkou Sýkorou!

...

Literatura

Ztracená brána Arnošta Vašíčka

altKdo by to byl řekl. V pražském podzemí se nachází brána, která nás může zavést do jiného, alternativního světa. Nikdo to netuší, strážci ji bedlivě hlídají. A pak se to stane. Tajemný zasvěcovací rituál cosi změnil. Kdesi v podzemí se cosi změnilo...

Divadlo

Láska ke třem pomerančům: komedie plná vitamínů

laska ke trem pomerancumDivadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten uvede zcela novou kouzelnou pohádku plnou vitamínů na Malé scéně ABC. Hru podle nového překladu scénáře Carla Gozziho zrežír...

Film

Nejoblíbenější ruská pohádka Mrazík baví už několik generací

altRuská filmová pohádka Mrazík (1964) je asi jediná klasika z bývalého Sovětského svazu, na kterou se dá dívat. Možná dnešní doba poněkud svádí ke zjednodušování, ale na rozdíl od ostatních filmů nebo knih se tohle neopírá jen o chudobu a tragédii, al...