Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

U příležitosti jarního turné velkolepého projektu Popelka na ledě jsme oslovili optimistickou zpěvačku Hanu Křížkovou. Dozvíte se nejen spoustu zajímavostí o Popelce na ledě, ale také na vás zajisté dýchne ta vášeň a láska k hudbě.

S Popelkou na ledě jste se nyní vrátili z Ukrajiny. Jak vás místní publikum přijalo a do jaké míry bylo náročné hrát v jiném jazyce?

Koncem roku 2013 jsme opravdu byli s Popelkou v Kyjevě. Abych pravdu řekla, moc jsem se tam, kvůli politické situaci netěšila, ale místní publikum nás přijalo přímo úžasně. Oni jsou velmi spontální. Měli jsme 8 představeních a bylo stále vyprodáno. A velké, velké ovace. Měli jsme opravdu obrovskou radost. Hrát muzikál v jiném jazyce tak strašné nebylo. Z ruštiny jsem maturovala, tak jsem ji jen oprášila a pochopitelně se zkoušelo a zkoušelo.

Muzikál na ledě je specifickou českou inscenační formou, kde se muzikálový příběh odehrává současně na jevišti i ledové ploše. Musí tam tak být přítomno hodně lidí, nevznikají tam velké zmatky? A můžete nám prozradit, jak je to s nacvičováním?

Tuto formu muzikálu vymyslel režisér Jindřich Šimek. Přijdou si zde na své jak milovníci divadla a hudby, tak vyznavači krasobruslení. Nacvičování je pochopitelně složité, proto musíme všichni přesně vědět, co máme každou vteřinu dělat. Bruslaři musí mít dost velkou rychlost, aby mohli skákat a dělat salta a my herci, zpěváci jim za scénou nesmíme překážet. Naopak oni nám nesmí překážet, když seskakujeme z točícího se jeviště. Zmatek být nesmí !!! Je nás dohromady 90 lidí. 50 účinkujících a 40 ostatních, bez kterých by to nešlo – maskéři, kostymérky, zvukaři, stavba, osvětlovači, rekvizitáři, šoféři ...

Nemáte v záloze nějakou kuriózní příhodu, která se stala při zkoušení nebo hraní Popelky na ledě?

No pochopitelně !!! Třeba – na scéně je komoří Martin Dejdar a k němu přichází král Milan Drobný, ten ovšem nevešel, neboť se zapovídal v zákulisí. Martin, jako profík, byl velmi pohotový a zahrál obě role najednou. Sklidil velký aplaus od diváků a Milan pokutu od režiséra. Ale legrace byla.

Hanko, vy v Popelce na ledě hrajete nepopulární postavu Macechy. Jak vám tato role vyhovuje? Neříkáte si někdy „kéž bych hrála někoho jiného“?

Nene, každý herec vám řekne, že hrát negativní postavy je super. Zaplať pánbůh v civilu taková nejsem, takže si své role jak se patří užívám.

Příběh je zasazen do období baroka, jak se vám líbí dobové kostýmy? A jak se díváte na bruslařské umění účinkujících? Umíte sama bruslit?

Miluji kostýmy – i když někdy... Například v Popelce mám jeden velmi těžký kostým – asi 12 kg, je sice efektní a krásný, ale nesnáším ho já ani moje kostymérka. Mám ho na sobě celou druhou půlku a vždy jsem moc ráda, když ho konečně sundám. Je únavné v něm tančit, ale co by člověk pro úspěch díla neudělal, že ?
Bruslaře obdivuji, jejich umění je velká dřina . Ráda je při nácviku pozoruji. Já sama bruslit neumím.

Pohádka o Popelce je celosvětově oblíbená, máte ji ráda i vy? Co si myslíte, že na ni lidi fascinuje?

Samozřejmě, že Popelku mám ráda, ani já si bez ní nedovedu představit Vánoce. A proto jsem byla velmi nadšená, když Jindra Šimek přišel s nápadem jí ztvárnit na ledě. A dobře udělal!!! Povedla se!!!
Pohádky miluji, protože tam vždy zvítězí dobro nad zlem. Alespoň tam.

Od pohádkového světa přejděme do toho vašeho. Jak se vůbec máte? Jaký byl váš vstup do roku 2014?

Děkuji za optání. Jsem docela spokojený člověk, asi proto, že jsem chronický optimista. Všude se snažím vidět alespoň kousíček sluníčka.
Začátek roku mám vždy trochu oddychový. Po 2-3 vždy hektických měsících koncem roku je vždy příjemné se zastavit, nic se neučit, setkat se s kamarády, mít čas na knížku, jít do kina a tak trochu i bilancovat.

Dala jste si i nějaké předsevzetí? A pokud ne, jaké máte plány na tento rok?

Předsevzatí si nedávám, ale plány mám – pochopitelně pokračovat s Popelkou /Jarní turné 2014/ a třeba s ní vyjet i do zahraničí, koncertovat, pořádat různá talk show, chystat písně na novou desku atd atd. Dále jako patronka OS Sluneční paprsek pomáhat při organizaci ozdravných pobytů pro děti s onkologickým onemocněním, věnovat se další charitativní činnosti - ať dětem z DD, nebo navštěvovat babičky a dědečky v DD, zkrátka co bude potřeba.

Velkou část vašeho života tvoří muzikály a mě by zajímalo, zda máte nějakou roli, kterou byste si chtěla zahrát? Nějaký nesplněný sen?

Musím říci, že prozatím jsem všechny své muzikálové role milovala, měla jsem na ně štěstí. A kterou roli bych si ráda zahrála ? Asi konkrétní nemám, možná bych si chtěla splnit sen a vytvořit One women show , ale s příběhem a se svými šansony.

A co je naopak vaším splněným snem, tím číslem jedna, věcí, na kterou jste na sebe opravdu hrdá?

Jsem hrdá na sebe, že bez managera, bez známostí, „tlačenky“ a s čistým štítem se mohu věnovat tomu, co tak miluji. Muzice!!! A doufám, že ještě dlouho budu!!!

Kromě muzikálů žijete hudbou také skrze swing, šanson a blues, máte svou devítičlennou kapelu pod vedením Martina Kumžáka. Zbývá vám na to vůbec čas?

No tak to je moje hlavní srdeční záležitost. Teď už se stále více a více věnuji šansonu a vždy se velmi těšíme / a to klidně mohu mluvit za všechny muzikanty/ na každý koncert. Se stále stejným bandem hraji už cca 15 let. Martin Kumžák band vede, všechny skladby aranžuje a můj dlouholetý přítel Rudolf Kubík na všechny píše texty. Jsme již sehraná parta. A já jsem zato moc ráda.

Pouštíte si nějakou hudbu i doma nebo si raději užíváte ticho? Pokud preferujete hudbu, jací jsou vaši oblíbení interpreti?

Pokud si doma pouštím muziku, tak většinou pracovně. Buď se něco učím, nebo hledám nové písně či nápady, nebo si chci někoho poslechnou ze zvědavosti a nebo mne někdo někoho doporučil.
Pro relax mám ráda muziku barokní, nejraději varhany.

V loňském roce vám také vyšla kuchařka s názvem U stolu s Hankou Křížkovou. Prozraďte nám, jaké recepty v ní čtenáři naleznou? A co je vaše nejoblíbenější jídlo?

Tato kniha je takový miš maš receptů. Ale všechny jsem buď vařila nebo chutnala u svých přátel a kolegů. Recepty jsou „prošpikované“ různými fotkami ze soukromí mého či mých kolegů a z přestaveních nebo krásnými fotkami uvařených jídel či úžasného nádobí. Mám z knihy radost, neboť díky práci na ní jsem mnohem lépe zvládala rekonvalescenci po operaci kolene. Takže mám novou knihu i nové koleno !!!

Na závěr se zeptám, co byste vzkázala našim čtenářům.

Přeji všem čtenářům, aby měli často úsměv na tváři, aby se měli rádi a hlavně všem přeji hodně zdraví !!!

Děkuji za rozhovor!

Zdroj foto: Produkce Popelka na ledě

  

    

    
1
    
2
    
3
    
4
    
5
  

  ( 0 hlasů )