Lidé s uprchlickou zkušeností zažívají traumata

Lidé s uprchlickou zkušeností zažívají traumata

Tisk

migranti 200Rovnost nezná hranice. Takový název nesl seminář uskutečněný v Praze u příležitosti Mezinárodního dne rovnosti žen (19. června) a mužů a Mezinárodního dne uprchlíků (20. června).

 

 

Nejtěžší bylo odejít, ale my jsme věděly, že musíme! – na tom se shodly ženy, které utíkaly před válkou. Bylo pro ně emocionálně náročné odejít od svých blízkých. Většinou hovořily o tom, že chtějí zajistit bezpečný život svým rodinám, dětem, o sobě moc nemluvily.

Mnohokrát riskovaly vlastní bezpečí. To vše Petra Ezzeddine (FHS UK Praha) citovala ze zpovědí žen s uprchlickou zkušeností z bývalé Jugoslávie. Jedná se o ženy mezi 53 a 83 lety, rozhovorů bylo v rámci výzkumu provedeno sedmatřicet.

V Česku je braly jako cizinky…

Zklamáním pro ně bylo, že v Česku byly považované za cizinky – Čechy a Češky znaly z dovolených na jugoslávském pobřeží. Do utečeneckých zařízení v ČR za nimi ale místní nepřicházeli, nenabízeli jim pomoc, nezajímali se o jejich situaci. Nepřišli ani zástupci samospráv.

Ženy se cítily izolované, oceňovaly ale práci humanitárních pracovnic a pracovníků. Socioložka Zuzana Uhde uvedla, že dané zkušenosti je nutné vzít v potaz i v pohledu na stávající uprchlíky a uprchlice ze Sýrie a dalších zemí.

V imigraci jí zemřel syn na leukémii

Michal Šípoš (Goldsmith, University of London), který hovořil o těžkých traumatických zkušenostech čečenských utečenců v Polsku, dodal, že uvědomit si tento rozměr je velmi důležité – to, co lidé utíkající před válkou a bídou zažívají, je mnohdy odlišné od představ kupříkladu českých institucí.

Osudy jsou to mnohdy velmi těžké – jedné ženě třeba v imigraci zemřel syn na leukémii, což je tragédie vždy, navíc daleko od domova a svých blízkých. Pro ženy s uprchlickou zkušeností byl zřízen i blog, kde mohou své zkušenosti sdílet.

migranti

Krize empatie

Fatima Rahimi, která pochází z Afghánistánu, má uprchlickou minulost a v současné době je redaktorkou Deníku Referendum. V ČR žije 15 let. „Tehdy byly uprchlické tábory plné, nikde se o tom ale nepsalo, lidé mě brali jako Fatimu, člověka, který pochází z Afghánistánu. Dnes, když někdo pochází z Afghánistánu, mají na něj jako na muslima názor předem, nechtějí ho poznat. Měla jsem to jednodušší,“ řekla. Dnes je podle ní krize empatie.

Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti řekl, že kupříkladu lidé, kteří brojí proti tomu, aby muslimská dívka Eman Ghaleb studovala v Teplicích, se ve fundamentu shodují s islamistickými radikály, kteří také zavrhují ženám studium.

Válcují nás emoce

Eva Čech Valentová ze Sdružení pro integraci a migraci řekla, že v ČR už nás válcují emoce, které jsou na každém kroku. Na organizaci, v které působí, se už dokonce obracejí i větší média, která žádají o informace. „Říkají, že jsou si vědoma, že k té hysterii proti uprchlíkům přispěla,“ řekla.

Podle Pavlase je strach – po atentátech v Evropě – pochopitelný, problém ale je, jak ho někteří politici uchopili a jak s ním pracují. Potíž je podle něj v tom, jak se o uprchlících ve veřejném prostoru často mluví – jako o objektech, nikoli jako o lidech.

Seminář o sociálních a genderových nerovnostech a migraci zorganizoval ve spolupráci s Českou ženskou lobby Sociologický ústav Akademie věd ČR.

(Foto: Facebook Chci pomoci uprchlíkům na Hlavním nádraží v Praze)


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Z Nebe spadne nová deska. Frontman komentuje začátky a úspěchy mladé kapely

200 nebeSkupina Nebe: "Doufáme, že to za nějaký čas budeme moci Richardovi všechno vrátit"

...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Bratislavský majáles 2018

majales 1Na Tyršovom nábreží v Bratislave sa po už jedenásty raz uskutočnil  viac žánrový a open air festival Bratislavský majáles. Organizuje ho Občianske združenie Bratislavský majáles v spolupráci s hlavným mestom, zastúpením Európskej komisie na Slo...


Literatura

Nora Robertsová se závanem historie: Ohnivé pouto

ohnive pouto 200Vydavatelství Alpress vydalo v listopadu další novinku světoznámé a v České republice milované autorky Nory Robertsové. Tentokráte se jedná závěr trilogie O'Dwyer , o fantasy román, ve kterém se přítomnost mísí s historií. Necháte se uc...

Divadlo

Asanace neví, co chce svým divákům říct
ImageAsanace v pražském Divadle Na zábradlí je prvním jevištním ztvárněním jedné z her Václava Havla, kterého se autor nedožil. S inscenačním týmem ale i přes svůj vážný zdravotní stav spoluprac...

Film

Zlobili by se řečtí bohové na film Hněv Titánů?

 Zlaté pravidlo Hollywoodu říká "Pokud byl film komerčně úspěšný, co nejdříve natočit jeho pokračování, bez ohledu na jeho kvality." A proto po dvou letech do našich kin dorazilo pokračování průměrného Souboje Titánů. První díl byl přijat značně kriticky, což producenty ve...