Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Den po Velikonocích patřil ve Zlíně Majálesu, který se tak stal prvním Majálesem v České republice. Zda to byl dobrý nebo špatný krok vidí asi každý jinak, ale party to byla skvělá.

Vše začalo krátce po druhé hodině majálesovým průvodem, který odstartoval od budovy Max 32. Akce samotná se konala v 14|15 Baťově institutu, a proto nebylo divu, že se průvod vyhnul středu města a od budovy dnešní pošty se vydal kolem fakulty ekonomie a managmentu kolem Tržnice právě směrem k nádraží a Baťově institutu. V čele relativně skromného průvodu kráčela Miss Academia 2014 Adéla Rezková a za ní šel originální projekt bubeníků Tokhi & the Groove Army, kteří svým hřmotem do nástrojů udávali studentům tempo a postarali se o pořádný a potřebný rámus. Za nimi vesele skotačili žongléři ze skupiny Ardos Virdis a také tanečníci z Dance Studia Starlight. Je jen škoda, že se zřejmě žádné školní třídy nezapojili na plno, jak to bývá zvykem. Ale ani to příliš nevadilo, protože z účastníků průvodu přímo sálalo nadšení a radost.

Po příchodu na platformu Baťova institutu, bubeníci, artisté i tanečníci ještě předvedli své umění a po nějaké chvíli se na pódiu představila skupina Blue tone band, která servírovala pohodový jazzrock, jež se perfektně hodil k rozjezdu Majálesu protkaného balonky jednoho z partnerů. Blue tone band vystoupili jako vítězové zlínského finále soutěže kapel University Band Contest, a i když se pod pódiem nikdo nenašel, potlesk měli velký a bylo na nich znát, že si hraní užívají.

S krátkým zpožděním začali No Distance Paradise, čtyři mladíci z Olomouce. Tato skupina se na hudebním poli pohybuje od roku 2008 a má za sebou několik singlů i plnohodnotnou desku s názvem Challenge Gravity. Ve Zlíně jim hodně nepřálo počasí a pořádně pršelo, přesto měli před sebou početnou skupinu decentně si podupávající nohou s deštníky v ruce. Jejich muzika byla velmi příjemná, jednalo se o jemný rock. Z důvodu volby krále majálesu bylo vystoupení zkráceno s příslibem, že si je fanoušci mohou vychutnat na festivalu Colours of Ostrava.

Moderátorkou Majálesu byla loňská královna Sebastiána Hájková, která měla nelehký úkol v podobě oznamování davu, že přídavky nebudou a podobně. Přesto vše zvládala s úsměvem a charismatem jí vlastním. Komentovala a organizovala i letošní volbu krále Majálesu, ve které se utkali tři kandidáti. Hlavní disciplína byla bitva v želé, jež dodal jeden sexshop, poté bylo potřeba prezentovat výtvor na téma Oslavy krás studentského života, zvládnout kvíz a pronést proslov na téma „proč zrovna já“. Porotu nejvíce zaujal jednadvacetiletý Lukáš Měchura, který si kromě titulu odnesl i nádherné ceny.

Po volbě krále nastalo hluché místo, které v zamračeném a deštivém počasí sice umožňovalo v klidu popíjet pivo a povídat si, ale je škoda, že nebyl puštěn alespoň nějaký hudební podkres nebo tato časová prodleva nebyla vysvětlena moderátory. Avšak kdo si počká, ten se i dočká. Bandaband přinesli náruče pozitivna - hudba sršela energií a dokonce i počasí se umoudřilo. Z mraků prosvítalo sluníčko, najednou se všichni usmívali, vlnili se a nechávali se unášet směsí blues, rocku i funky s originálními texty. Jádrem Bandabandu jsou Martin Rek a Vladislav Georgiev, kteří spolu hrají skoro 25 let. Na perkuse hraje i jeden z organizátorů Majálesu, Adam Rek.

Když se pomalu začínalo stmívat, chystali se na scéně muži z Lake Malawi a plocha pod pódiem se plnila slečnami plnými očekávání. Vyhlížely Alberta Černého, bývalého frontmana skupiny Charlie Straight. Lake Malawi je jeho další projekt, kde jej doplňují Patrick Karpentski, Pavel Pilch a Jeroným Šubrt. Spousta lidí zná píseň a hlavně klip Always June, který byl natáčen přímo na místě činu Majálesu – na platformě Baťova institutu. Albert k tomu dodal: „Vždy jsem chtěl ve Zlíně natočit klip, tak to bylo ideální pro náš první.“ V pauzách mezi jejich řízným a ne příliš originálním popem to hodně často zdůrazňoval, až se zdálo, že je to i na Zlín málo. Publikum písničky neznalo a bylo tak pro něj obtížně se chytit a naladit se na tu správnou vlnu. Ovace i potlesky však byly velké, ale celková atmosféra nebyla tak rázná, jak by mohla být. Z hudebního setu vynikaly písně, kde se projevil Albertův krásně čistý hlas, například akustická Barcelona.

Po Lake Malawi byli studenti i ostatní návštěvníci spokojeni, avšak panovala zde jakási nostalgie spojená s únavou. Vše však velmi rychle dokázali protnout slovenští skáčkaři Polemic, který valili jeden hit za druhým. Takticky hráli spíše starší kousky (Mezi nebem a zemou, Já som to vedel, Slnko v sieti, Baba ryba), z posledního alba Hey! Ba-Ba-Re-Bop zahráli skotačivou píseň Sheriff z River Cross a Mliečnou dráhu. Velmi si užívali pohled na bavící se dav vlnící se z jedné strany na druhou. „Po prdeli Zlín,“ smáli se. Polemic byli také v plné síle a roztančili i svou předělávkou We no speak Americano a především normálně přídavkovou („Nesmíme odejít, přídavek by nám nedovolili“) Komplikovanou. Člověk ani nemusel znát všechna slova, jen si užíval tu veselost a hravost této hudby, která byla skvělým odrazovým můstkem pro Vypsanou fixu.

Mezi Polemic a fixou se ještě představil Ardos Virdis se svou ohnivou show. Plival se oheň, žonglovalo se a dech přihlížejících se jen tajil. Tato vsuvka byla rozhodně příjemná. Vypsaná fixa začala o něco později a rozhodně nechtěla nějak lenit. Márdi i uvedl, že nebude příliš mluvit, ať mohou hrát jednu pecku za druhou. To se rozhodně splnilo. Vše odstartovalo písní Kdo se s náma odpoutá z poslední desky Krásný smutný den a pokračovalo další novinkou Zapadá hipík. Novinky dav příliš neznal, ale vůbec mu to nevadilo. Řad bylo hodně a těch akčních taky – pogovalo a skákalo se o sto šest. Co se týče repertoáru, fixa vybídla fanoušky na Facebooku, aby si napsali, co by chtěli slyšet. Zahráli tak třeba starý Stereoid, Čtyři slunce, Dezoláta nebo Antidepresivní rybičku. Hlasivky dostaly pořádně zabrat například u písně Kostel Biohazard McD, kdy nadšený upocený dav skandoval: „my máme všechno co chcem“. Měli, až na jednoho, který odhodil svou botu v dál do nastavených rukou davu. Bota tak létala sem a tam, stejně jako energie z pódia. Nové písničky se střídaly se staršíma a vše dokonale fungovalo. Pěknou melu přinesla legendární hitovka 1982, ale i po ní bylo pořádně horko, ať už na Drogovém večírku, Trampolíně nebo díky úplně poslední klipovce s názvem Šúrka.

Vypsaná fixa byla opravdu důstojným koncem skvělého, i když zamračeného dne, který se Studentské unii doopravdy povedl. Oslavit to mohli na elektro stagi v kavárně Šach mat, kde to jistě žilo do ranních hodin.

Majáles UTB 2014
Interpreti: Blue tone band, No Distance Paradise, Bandaband, Lake Malawi, Polemic, Vypsaná fixa
Pořadatelé: Studentská unie
Datum a místo konání: 22. 4. 2014, 14|15 Baťův institut, Zlín
Hodnocení: 90 %