Kultura21.cz

V posledních listopadových dnech (28. 11. 2012), v předvánočním čase, jsme se zúčastnili netradiční vernisáže výstavy Vnitřní svět, včetně koncertu a přítomných představitelů Provincie bratří františkánů. V návaznosti na mimořádnou událost blahořečení 14 pražských mučedníků – františkánů (dne 13. října 2012) v pražské katedrále sv. Víta, kdy jsme si kladli naléhavou otázku, proč těch 14 františkánů bylo ochotno vědomě a pokojně přijmout smrt z rukou násilníků, připravila Provincie bratří františkánů intimní výstavu v prostorách Galerie Rakouského kulturního fóra v Praze, která se snaží svým christologickým zaměřením poukázat na živé ohnisko vnitřního života, k němuž se již po staletí vztahují nejen následovníci sv. Františka z Assisi, ale i všichni křesťané.

Tímto ohniskem je osoba Ježíše Krista a jeho nevyčerpatelné tajemství. Na výstavě jsou prezentovány v několika aspektech, které jsou františkánské spiritualitě obzvlášť blízké. Jednak skrze vzácné historické liturgické předměty z vlastnictví Provincie, které ponejvíce spojujeme s eucharistickou úctou (eucharistie = svátost oltářní) a současně také prostřednictvím moderní duchovní tvorby, představované výběrem z díla Radka Brože (1967 až 1996). Pomocí vizuálních a prostorových vztahů, které jsme navodili mezi starými a novými díly, se snažíme umožnit rezonanci a dialog nejen mezi nimi samými, ale i mezi prostorem expozice a vnitřním světem člověka. Navíc nás jistě nás zaujmou kromě monstrancí a jiných liturgických předmětů zde v galerii rovněž vystavené mystické obrazy zesnulého malíře Radka Brože.

„Vzpomínám-li zde na začátku na osud Radka Brože, je to snad hlavně proto, že ten - až příliš brzo uzavřený - život nás svými stopami nenechává na pochybách, že se jednalo o život plný a přes svou limitovanost umělecky naplněný. Odpověď na otázku, proč byla jeho příkladná cesta tak brzo uzavřena, nenáleží již nám. My můžeme a měli bychom jen opatrně, s úctou a porozuměním odkrývat stopy, které po sobě jako člověk i jako umělec zanechal.“
Adriena Šimotová

Z přervaného života malíře Radka Brože

Předčasně zesnulý výtvarník Radek Brož byl známý jako sochař, grafik a malíř. Ve 2. polovině 80. let maloval fantazijní a groteskní obrazy. Po seznámení s křesťanstvím si velmi oblíbil náboženské motivy. Při práci používal válečky na malování pokojů, zajímal ho rastr, rytmus, který vytvářel opakováním stejného prvku, rostlinným či geometrickým vzorem, a tak v konečném důsledku nahradil barevnou strukturu obrazu. Do středu svých obrazů umisťoval svatý obrázek, ze kterého pak Brož odvíjel děj malby.

Nekonečno nekončí nikde

Nekonečný vzor myšlenkově nikde nekončí. Malíř nepoužíval váleček samoúčelně, naopak tímto způsobem dotvářel atmosféru svého díla, na středový motiv navazoval používáním ornamentu. Plátna nerámoval, protože chtěl, aby se jeho malba pocitově rozprostírala do nekonečna. Koncem roku 1989 však pocítil, že ho váleček svazuje, a proto se vrátil k volnému malování. Jako předlohy používal různě zvětšené xeroxové kopie tváře Panny Marie. Při pohledu na jeho černobílé obrazy si často nevědomky připomeneme strukturu staré zdi, na které se mohou zhmotnit skryté představy. Kromě figurálních obrazů vytvářel Brož i monotypy.

M, A, R, I, A

Padesát dva (52) variací z písmen M, A, R, I, A chápe jako geometrická zobecnění Mariina portrétu. S kaligrafickými symboly Mariina jména se setkal na barokních oltářích, později je objevil při dokumentaci šablonových vzorů na stropě broumovského kostela Panny Marie. O monotypu napsal v roce 1991 obsáhlou diplomovou práci, originální techniku chápe jako podobenství života. Během náhradní vojenské služby v Domově důchodců v Dejvicích vznikaly začátkem 90. let první objekty ze dřeva a z nalezených předmětů. Inspiroval se přenosnými oltáři a relikviáři, konečný tvar se snažil co nejvíce zjednodušit. V odložených věcech nacházel jedinečné příběhy, doteky rukou, stopy času. Často zdůrazňoval, že objekt k němu „přichází po částech - a vlastně sám“. Vybrané objekty doprovázel krátkými poetickými texty. Když se v lednu 1993 poprvé v Českém Dubu setkal s gotickou, přes šablony zdobenou dřevěnou skříní, prožil cosi, co nazval „zážitkem zjevení“. Velkoformátové šablony později použil na některá díla, např. na Ornát v nadživotní velikosti a na Relikviář. Poslední velkou prací Radka Brože byl průzkum a dokumentace pozdně gotické šablonové malby v Čechách a Německu, příprava výstavy Neznámý středověk (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 13. 2. - 15. 4. 1997), dva snové prostory navozující představu barevné gotické světnice.

„…kolem probíhá jelínek. A ač prošel, cítíme, že zde zůstává, čeká s námi a trpělivě bere na sebe vše. Na chvíli znejistíme, zdá se, nebyl to spíš než jelínek beránek? Ale pak jej zahlédneme z houští, jak žíznivý pije z čistého pramene. Vlastně si uvědomíme, že máme také žízeň, která bude uhašena pouze z tohoto pramene. Jsme však uvězněni v houští, ostny a šlahouny nás zadržují, nemůžeme ven z tohoto šerého světa, když už si myslíme, že víc nevydržíme, zahlédáme světlo průzorem, dveřmi do jiného prostoru. A tam je to, co nám dává spočinutí, klid, krásu chvíle i věčnosti.“ Radek Brož, 1994

Z krátkého života Radka Brože (1967–1996)

Vystudoval obor český jazyk a výtvarná výchova na pedagogické fakultě UK, kde poté působil jako odborný asistent na katedře výtvarné výchovy. Od konce 80. let se zabýval kresbou, malbou, vytvářením objektů a také grafickými technikami. Od 90. let vystavoval samostatně (např. v Praze, Olomouci, Římě), ale i v rámci skupinových výstav (např. Starozákonní motivy v českém výtvarném umění, Novozákonní motivy v českém výtvarném umění, mariánská výstava Žena sluncem oděná). Zařadil se zde mezi autory, kteří zobrazují křesťanská témata. Pracoval také na projektu dokumentace gotických šablon a rekonstrukce středověkého nábytku.

Výstavní síň CRUX dva roky nepřežila

V roce 1991 zakládá při kostele P. M. Sněžné výstavní síň CRUX, která se v prostorách nynější kaple P. M. Pasovské snaží jako první u nás zmapovat oblast za komunismu „zakázanou“, tedy umění zabývající se křesťanskou tématikou. V rámci CRUXu se například představují poprvé po revoluci díla mladých umělců, ale i třeba soubor „svatých obrázků“, od barokních po současné, zasazený do kunsthistorického kontextu. Výstavní síň je po necelých dvou letech činnosti zrušena a nahrazena farní kanceláří.

Brožovo dílo žije dál…v nekonečnu?

Radek Brož zemřel v roce 1996. Od té doby proběhlo několik výstav (Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie Šternberk, Ambit kláštera P. M. Sněžné v Praze, Arcidiecézní muzeum v Regensburgu - spolu s Adrienou Šimotovou a Otmarem Olivou, Galerie České pojišťovny v Praze, Galerie CRUX v Brandýse nad Labem), které mapují jeho tvorbu a snaží se ji představit lidem jako výpověď o hledání a nacházení Boha.

Rakouské kulturní fórum v Praze
Jungmannovo náměstí 18
110 00 Praha 1
Tel.: 221 181 777
Galerie RKF
Otevřeno: pondělí – pátek od 10:00 do 17:00 hodin
kromě rakouských a českých svátků
Vstup volný: do vyčerpání kapacity míst v sále
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www.rkfpraha.cz (česká jazyková verze)
www.oekfprag.at (německá jazyková verze)

Zdroj foto: internet