Švandovo divadlo přináší mrazivý zážitek

Švandovo divadlo přináší mrazivý zážitek

zahrada perexKdyž slyšíte název Betonová zahrada a nečetli jste novelu Iana McEwana ani neviděli její filmovou verzi, asi máte mnoho představ, co se za trochu sterilním názvem skrývá. Přesně pro takové diváky bude nová inscenace mrazivým zážitkem. V Česku jde o premiéru, kterou pro divadelní prkna upravila Petra Hůlová společně s režisérem přestavení Dodo Gombárem.

 


Za zvuků violoncella se otevírá opona. Ze tří stran je scéna obehnaná betonem, uprostřed jeviště je plno haraburdí. Přicházejí hlavní protagonisté, oděni v černém. Malý chlapec s kamarádem převlečení za děvčata, což se nelíbí jeho staršímu bratru Jackovi. Ale proč? Je to přece nevinná dětská hra. Nebo není?
Rozehrává se spletenec, ve kterém si diváci hledají důležité momenty a informace. Pomalu rozkrývají, co se se čtyřmi osiřelými sourozenci děje. Jak to, že jsou sami doma? Jak to, že se o ně nikdo nestará, když jsou všichni nezletilí?
Pravda je taková, že jsou všichni postiženi chováním svého nedávno zemřelého tyranského otce (Tomáš Pavelka).  Ten však na obecenstvo, když se ve vzpomínkách vrací zpět, působí poměrně milým dojmem. To je u tyranů největší nevýhoda, před cizími se umí bezvadně přetvařovat.
Celá hra je především o tom, jak si s sebou neseme životem bolest a následky ubližování a zastrašování. Chování otce a nemohoucnost matky (Bohdana Pavlíková) vše zastavit děti semkly, a to až dosti nevhodným způsobem. Vztah Jacka a Julie přerostl do sexuální roviny. Přestože se matka ve vzpomínkách vrací a nastavuje Jackovi zrcadlo (doslova), do něhož není schopen na sebe pohlédnout, nedokáže Jack své činy zastavit.
Otec vybudoval betonovou zahradu, aby bylo čisto. Našel v ní místo posledního odpočinku. Matka, dlouhodobě nemocná, je zde také. Děti se rozhodly její smrt ututlat, aby nebyly rozděleny a umístěny do dětského domova.
Zajímavým prvkem jsou postupně se objevující obrysy mrtvých těl v betonové scéně, která připomínají, že rodiče jsou stále v domě. Inscenační tým tak skvěle zakomponoval do hry halucinace a představy. Nenásilně se prolíná přítomnost a minulost. Doprovodná hudba Davida Rottera celou hru vyzdvihuje a i díky ní je tato inscenace opravdu jedinečná (u nástroje přímo na jevišti se střídají Šimo Marek a Vojtěch Urban).

zahrada


Navrhovala bych pouze lehce proškrtat scénář, dostat ze hry více akce. Na dospělých hercích je těžké si představovat, že jde přeci jen o děti. Nejvíce je třeba se soustředit na postavu Jacka, která je patnáctiletému chlapci z předlohy opravdu vzdálená. Možná by role lépe seděla Jacobu Erftemeijerovi, který hrál Dereka.
Závěrečná scéna plná nahých semknutých těl je jakousi apokalyptickou známkou toho, že tato rodina už nikdy nebude fungovat normálně, na to už zašli příliš daleko. Inscenaci bych citlivým duším pro jistotu nedoporučila.

 


Betonová zahrada
Autor: Ian McEwan
Švandovo divadlo, Praha
Úprava: Petra Hůlová
Režie: Dodo Gombár
Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská
Hrají: Marek Pospíchal, Zuzana Onufráková, Andrea Buršová, Tomáš Červinek, Bohdana Pavlíková, Tomáš Pavelka, Jacob Erftemeijer, Jiří Weiner
Premiéra: 30. 1. 2016
Navštívené představení: 1. 3. 2016
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: Michal Hančovský, www.svandovodivadlo.cz


 

Přihlášení



Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Komentovanou výstavu považuji za velmi důležitou součást prezentace, tvrdí malíř Jaroslav Jerry Svoboda

svoboda 200Pražský malíř Jaroslav Jerry Svoboda má za sebou řadu výstav doma i v zahraničí. Jeho díla se nacházejí v soukromých sbírkách v Číně a Holandsku, vystavoval v Kanadě a USA. Tvoří na pomezí neosymbolismu, semifigurativního expressionismu a postmodern...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Čtěte také...

RockOpera Praha zahajuje novou sezónu Trojou s Evou Urbanovou v roli bohyně lovu Artemis

evaurbanova 200Pražská RockOpera zahajuje novou divadelní sezónu, která se ponese na vlně festivalu RockOpera Europe 2022. V jeho rámci přivítá v září hvězdy liverpoolského rádia Bloodstream Conalla Longa a Martina Haryndu.

...

Literatura

Vlast, či morfium, to je oč tu běží

morfiumObdivuhodně temný psychothriller z nacisty obléhaného Polska z pohledu morfiem zhýralého hlavního hrdiny Konstantina, jehož hlavním posláním je vlastenectví. Nebo se k tomu alespoň snaží neustále nutit a přesvědčovat sám sebe. Ono si ho vždy najde. Vždy, ...

Divadlo

Letní shakespearovské slavnosti v Praze, Brně a Bratislavě začínají, Ostrava zatím s otazníkem

shakespearovske slavnosti200V tomto týdnu se měly rozeběhnout Letní shakespearovské slavnosti na všech svých scénách v Česku a na Slovensku. Překotná rozhodnutí v Moravskoslezském kraji však aktuálně ostravskou část zastavily, další vývo...

Film

Přátelský podvod aneb Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století

mys 200Historická sebereflexe českého národa o sobě samém mnohdy vycházela z podvržených podkladů, tvářících se přitom naprosto seriózně a důvěryhodně, ba státotvorně. Tak tomu bylo v případě Hájkovy kroniky, při sporech kolem Rukopisů. A stejná slova lze vztáhno...