Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V roce 1988 spatřil světlo světa druhý díl Qatsi trilogie, který jeho autor Godfrey Reggio nazval Powaqqatsi. Překlad znamená „život na úkor někoho jiného“ a vystihuje, že dokument se tentokrát točí okolo člověka a jeho vztahu k jiným lidem, případně k lidské společnosti jako k celku.

Pokud by mohl podtitulek prvního dílu Qatsi trilogie znít příroda versus civilizace, tak podtitulek Powaqqatsi by mohl být zformulován přibližně jako člověk a lidská společnost. Jedním ze znaků, jímž se člověk vymezuje proti zvířatům, je práce. A právě práce, ta nejprostší a nejtvrdší dřina, tvoří leitmotiv první části dokumentu. Z jiného úhlu pohledu se nabízí nazvat první část dokumentu jako profánní. Druhá část či výrazněji vymezený celek pak představuje posvátné, konkrétně zobrazuje náboženské rituály různých etnik z blízkých i vzdálených koutů země. A konečně třetí díl by se dal otitulovat jako člověk a civilizace, případně lidský jedinec v zajetí civilizace.

Největší kus práce na fascinujícím dokumentu odvedli opět kameraman a střihači. I když při docela velkém množství statických záběrů, kdy největší kus práce (a to doslova) odvádí natáčení dělníci, rolníci či jiní pracující, se může jevit, že práce kameramana nebyla zas tak náročná. Stejně tak považuji za nutné vyseknout poklonu střihačům, kteří se nemalou měrou podepsali na úspěchu díla. Ač jsou přechody mezi jednotlivými záběry často plynulé, navazující, obsahují spojující prvek, tak jejich naroubování na sebe navzájem vzniklo díky vynikajícímu citu pro detail. Pánové střihači nevládnou jen dokonale nůžkám, ale mají neuvěřitelnou schopnost lepit záběry tak, aby spoj nebyl kostrbatý. Pouze dva okamžiky, dvakrát na několik okamžiků černá obrazovka dává tušit, že zde došlo k radikálnímu šmiknutí nůžek. Tyto mezníky dodávají dokumentu na dramatičnosti, dovolují divákovi na kratičký okamžik oddechnout a vzbuzují v něm očekávání další pastvy pro oči.

Autor si neodpustil některá filmová a dokumentární klišé, která přímo souvisí s problémy civilizace. Konkrétně je to zobrazování dřiny a mizérie dělníků třetího světa, přelidněné megalopole a podobně. Na druhou stranu si je však nutné uvědomit datum vzniku snímku, v té době s největší pravděpodobností nebylo natočeno tolik dokumentů na téma palčivé problémy civilizace, takže pocit „zase to klišé“ můžou mít diváci, kteří vidí poprvé Powaqqatsi, až nyní.

Tvůrce hudby opět prokázal neuvěřitelný cit vytvořit hudbu, která na záběry sedí jak příslovečná zadnice na hrnci. Kde je potřeba zdůraznit viděné, tam tóny zdůrazňují, kde je třeba odlehčit a rozveselit, tam tak melodie činí. Melodie nepůsobí tak tíživě jako v prvním díle trilogie, v Koyaanisqatsi, přestože záběry mnohdy nemají ke sklíčenosti daleko.

Co nejspíše bude diváka na dokumentu bavit, bude skutečnost, že jednotlivé záběry jsou bez hodnotících konotací, bez pozitivních nebo negativních emocí, divák má možnost si viděné přebrat podle sebe, podle svého momentálního rozpoložení, jednotlivé scény poskytují nepřeberné množství podnětů k přemýšlení. Autor díla přistupoval k jeho tvorbě stylem „vidím, zachycuji, nehodnotím, posílám dál“.

Souboj člověk versus příroda nabízí (vizuálně) zajímavější třecí plochy nebo někdy i bitevní pole než vztahy mezi lidmi navzájem a ukotvení člověka v lidské společnosti. Proto možná Powaqqatsi disponuje slabším magnetickým polem, které oči diváka přitáhne a drží na obrazovce či monitoru, než jeho starší bráška Koyaanisqatsi. Rozhodně však nedochází během hodiny a půl trvání dokumentu k přepólování, kdy divák zrak odvrací.

Název filmu/název filmu v originále: Powaqqatsi/Powaqqatsi
Žánr: dokument
Původ: USA
Rok výroby: 1988
Režie: Godfrey Reggio
Hudba: Philip Glass
Střih: Miroslav Janek, Iris Cahn, Alton Walpole
Stopáž: 96 minut
Formát: 16:9
Zvukový formát: DD 5.1
Distributor: Magic box
Hodnocení: 60 %

Zdroj foto: www.pomegranatearts.com