Kultura21.cz

Vyšehradští nelenili a v polovině října vydali dvě knihy, které můžeme považovat za určitou součást ucelenější řady. Jednak Alena a Vlastimil Vondruškovi sepsali další Průvodce českou historií nazvaného ŘEMESLA A VÝROBA - následuje tak po dílech věnovaných městu, vesnici a církvi ( ZDE a ZDE). Jednak se k zájemcům dostává sborník POVAHA ZMĚNY, který zkoumá - jak naznačuje už jeho podtitul Bezpečnost, rizika stav dnešní civilizace - zmatečné dění, rozpoutané novodobým, jen zdánlivě nevyzpytatelným stěhováním národů. Tuto knihu, navazující na dřívější publikace jako Kolaps a regenerace či Civilizace a dějiny (psali jsme o nich ZDE), lze chápat jako důležitou aktualizaci všeho doposud napsaného.

Vondruškových spisek ŘEMESLA A VÝROBA nemá přirozeně ambice objevovat cokoli nového, naopak přehledně a v názorně pojednaných dějinných souvislostech (v průběhu staletí či dokonce tisíciletí) probírá jednotlivé aspekty předprůmyslové výroby. Čtenář tak nahlédne do zákulisí dávných cechů, opráší školní vědomost, že jen příslušníci cechů se směli věnovat té či oné činnosti. V dílnách středověkých řemeslník tak podle cechovního systému pracovali tři stavovsky rozvrstvené kategorie, zastoupené mistrem, tovaryši a učedníky. Dovíme se ledaco o "vandrech" tovaryšů, kteří odcházeli "na zkušenou" stejně jako nynější vysokoškolští studenti.

Mnohé dodnes známé činnosti se vyskytují od pradávna až podnes (hornictví, zpracování kovů i jiných přírodních materiálů, pekařství, řeznictví, pivovarnictví, stavební řemesla), jiné zmínily svou podobu (textilní výroba, knihtisk), mnohé však zcela zanikly - kdo ještě něco tuší o přádláctví, soukenictví, tkalcovství, mydlářství nebo bečvářství? Naši předkové pro potřeby hospodářství vyráběli kdeco: řešeta, kola (od vozu), pletené koše, stavěla se kachlová kamna, ševců se vyskytovalo několik druhů - podle toho, nač se specializovali: jedni šili novou obuv, druzí ji jen opravovali. Pokud si dobře pamatujete klasickou filmovou pohádku Pyšná princezna, určitě si vybavíte, že se tam vyskytuje v groteskní nadsázce zpodobněný švec prťavec. Jeho označení nepochází od toho, že by byl prťavý (tedy malý), nýbrž že prtal...

Kniha POVAHA ZMĚNY obsahuje na dvě desítky příspěvků, sepsaných odborníky na nejrůznější vědní obory. Třeba historik Miroslav Bárta rozvíjí téma svých oblíbených kolapsů, jak je vypozoroval při zkoumání starověkých civilizací (z východu táhnoucí "mořské národy" před třemi tisíciletími zničily třeba chetitskou říši a existenčně ohrozily další velmoci té doby, pověstné stěhování národů v 5. století dorazilo již dlouho chřadnoucí říši římskou), aby je vztáhl na nynější situaci, jejíž krizové jevy přesně pojmenovává. Své zamyšlení uzavírá těmito slovy: "Možná je opravdu nejvyšší čas procitnout a uvědomit si, že zřejmě vzniká nový svět vyžadující nové chápání problémů." Otázky, jakýže to nový svět bude a jaké nastanou problémy, pak řeší další stati.

Roman Fiala ve svém právním zamyšlení osvětluje názor, že každá společnost je natolik stabilní a věrohodná, nakolik jsou hodnoty, na jichž je postavena, opravdově a vážně sdíleny většinou jejích členů. A zakončuje je středověkým příměrem: "Každý hrad býval natolik nedobytný, nakolik pevné byly jeho hradby a nakolik byla jednotná a odhodlaná posádka, která jej hájila." Místopředseda poslanecké sněmovny Petr Gazdík se v článku Krize (a) politické elity zabývá odpovědností těch, které jsme si zvolili, aby v náš prospěch vládli.

Napadá mě v knize rovněž zmíněný aforismus, že jen hlupáci se učí z vlastních chyb. Ti moudří se učí z omylů, jakých se dopustili jiní. A námětů na přemýšlení se vynoří dlouhá řada: sucho, energetika, příčiny odvěkého válčení, nyní i takového, jaké jsme si ani nedokázali představit, zkušenosti z obléhání Sarajeva, postavení a úloha (české) armády.

K nejzávažnějším příspěvkům patří studie Luboše Kropáčka o stagnujícím světě islámu, jak je nahlížen zvenčí a jak vnímá sám sebe. Bylo mentální i náboženské "zamrznutí" islámského prostoru zaviněno despotickým charakterem vlády, vzdalujícím se tak hodnotovému systému demokratických společností Západu? Jenže s jejich pádem či rozpadem, jak můžeme bezprostředně pozorovat, unikly běsy ještě děsivější, ničivější, využívající přitom nejmodernější výdobytky západní civilizace. Jenže zdánlivé pravdy a jistoty jsou relativní, někdejší Sovětský svaz a nedávno Írán také bývaly označovány za říše zla, a přece se s nimi hledalo mírové soužití, protože se udržely při životě...

Alena a Vlastimil Vondruškovi: Řemesla a výroba. Průvodce českou minulostí, svazek 4
www.ivysehrad.cz/kniha/remesla-a-vyroba/
Vydal Vyšehrad roku 2015, 200 s.
Hodnocení: 100%

Miroslav Bárta, Martin Kovář, Otakar Foltýn (eds.): Povaha změny. Bezpečnost, rizika a stav dnešní civilizace
www.ivysehrad.cz/kniha/povaha-zmeny/
Vydal Vyšehrad roku 2015, 320 s.
Hodnocení: 80%

Foto: Vyšehrad