Bydlení chudých, slaďování pracovního a osobního života žen… Osobnosti české političky, novinářky a ženské aktivistky Františky Plamínkové, popravené nacisty, se věnovala přednáška spolupracovnice sekce regionálních dějin Klubu společenských věd Evy Bartůnkové.
Františka Plamínková se narodila v Praze 5. února 1875, dětství prožila u Karlova náměstí. V dospělosti psala, učila, byla aktivní političkou, členkou České strany národně sociální. Coby pražská zastupitelka a senátorka zvedala sociální témata, vyznačovala se silným sociálním cítěním.
V roce 1919 a 1923 byla zvolena do pražského zastupitelstva. V letech 1925 až 1939 byla senátorkou. Usilovala o slaďování pracovního a rodinného života žen, přispěla ke zrušení celibátu učitelek. Byla členkou Spolku českých učitelek a zakladatelkou Ženského klubu českého a Výboru pro volební právo žen. Pracovala v sociálních a humanitárních spolcích.
Zabývala se mimo jiné těmito tématy: bydlení chudých, stejné pracovní podmínky mužů a žen, Ženské domovy na Smíchově, pomoc zaměstnaným matkám, důstojné podmínky pro porodní asistentky. Za nacismu byla dvakrát zatčena, poprvé 1. září 1939 (propuštěna 9. října 1939), druhé zatčení ji stálo život. Nacisté ji popravili 30. června 1942 na pražské Kobyliské střelnici.
Osud obdobný s Jožkou Jabůrkovou
Stihl ji podobný osud jako Jožku Jabůrkovou, komunistickou novinářku a političku. Obě byly aktivní političky, obě se postavily proti nacismu a obě to zaplatily životem (život Jabůrkové vyhasl 31. července 1942 v koncentračním táboře Ravensbrück).
Bartůnková zmínila rozdíly mezi oběma političkami: Jabůrková byla pro systémovou změnu, Plamínková dávala přednost charitě. Na skutečnost, že na 14 lidí připadal jeden chudý, reagovala Plamínková tak, že „to by bylo, aby 14 lidí neuživilo jednoho chudého“. Jabůrková kontrovala, že nejde házet různé lidi do stejného pytle. Kdysi řekla: „Nechceme milodary pro naše děti, chceme práci pro jejich rodiče.“
Obě ženy měly svoji úlohu v historii, uvedla Bartůňková v rámci přednášky zorganizované Komisí žen KSČM. Poslankyně Soňa Marková (KSČM) řekla, že zvedat témata rovnoprávnosti žen a mužů bylo v té době avantgardou. O rovnost se usiluje dodnes.
Jméno Plamínkové dodnes nese ulice Plamínkové na Pankráci v Praze 4 a Základní škola Františky Plamínkové s rozšířenou výukou jazyků (Plamínková měla mezinárodní rozměr, měla talent na jazyky, bravurně ovládala třeba francouzštinu) v ulici Františka Křižíka (kdysi Františky Plamínkové) v Praze 7. Pamětní desky s jejím jménem jsou na Senátu a na Staroměstském náměstí.
Foto: Zákupák / Wikipedia
| < Předchozí | Další > |
|---|
Móda, vytříbený vkus a originální nápady. To jsou atributy, které sedí pro módní návrhářku Ivetu Ilkov. I když má atraktivní černovláska krásnou a náročnou profesi, manžela a téměř dospělého syna, přesto nesedí jen doma při vymýšlení módy či u šicího stro...
Marie Majerová vládla krásnou češtinou, z mužů si dokázala vzít to nejlepší – třeba impresionismus Fráni Šrámka. Rozuměla si i s ženami – například s feministkou a senátorkou Františkou Plamínkovou. Zmapování stop Marie Majerové (1. 2. 1882 ...
Zatímco výstava Tres Olomucensis, která přinesla díla tří olomouckých výtvarníků, koncem června v Domě kultury v Kroměříži končí, další výstava bude od 2. července patřit prezentaci prostějovské fotografky Jany Zaorálkové. Její výstava naz...
V malírně zlínského divadla vzniká jeden z největších bubnů v republice! Pro nesmrtelnou Shakespearovu komedii o zběsilé touze po lásce a milování Sen noci svatojánské, která bude mít pre...
Rok konopí je vyčerpávající český dokumentární film, který se snaží dobrat odpovědi, zda je marihuana skutečně tak zázračným lékem, jak mnozí tvrdí, a proč je tak těžké její využití legalizovat. Tvůrci filmu sbírali víc n...