Ztráty a bolesti v době španělské chřipky

Úterý, 18 Květen 2021 08:00 Lukáš Loužecký

Sběratelka 200x200 Americká autorka se rozhodla svůj román Sběratelka sirotků zasadit do atmosféry, která je pro současnou dobu až nepříjemně aktuální. Navíc do ní vložila opravdu emotivní zápletku, která může rozplakat nejednoho citlivějšího člověka. Týká se totiž především nevinných dětí.

Téměř přesně před sto lety proběhla v celém světě pandemie španělské chřipky, která znamenala další katastrofu po zrovna ukončené první světové válce. Lidé se ještě nestačili vzpamatovat ze ztrát bojů a mnozí museli pohřbívat další příbuzné a blízké. Děj tohoto románu se začíná odehrávat právě na začátku této pandemie v americké Filadelfii, v níž žije i třináctiletá německá imigrantka Pia. Její otec odešel do války, a ještě se nevrátil. Velmi brzy i mladá dívka zakusuje krutost rychle se šířící nemoci a musí bojovat nejen o život svůj, ale i malých bratříčků. Situace se však hodně nečekaně zkomplikuje.

To je však jen jedna linie vyprávění. V té druhé se seznámíte s Bernice Grovesovou, které chřipka vzala malého syna. Utrápená žalem se rozhodne dělat věci, jenž navždy změní osudy mnoha jiných rodičů. Hned v úvodu navíc výrazně zasáhne i do života Pii, ač to dívka zjistí až o mnoho let později.

Tak tohle je opravdu hodně silný a emotivní příběh. Už samotná obálka vám trochu napovídá, že obsah se bude velkou měrou týkat dětí a nebude zrovna lehký na čtení. Navíc autorka přichází s děním a tématem, které vlastně momentálně prožíváme na vlastní kůži.

Pandemie Covidu-19 patří mezi nejhorší záležitosti několika posledních desítek let. Rozhodne se však nejedná o první podobné rozšíření velice nakažlivé nemoci. A je vlastně pozoruhodné, že tzv. španělská chřipka zde řádila téměř přesně před sto lety. Tvůrkyně tohoto díla možná i díky momentálním zkušenostem (v originále vyšla kniha roku 2020) dokázala velice živě a realisticky vystihnout atmosféru pandemie odehrávající se krátce po první světové válce.

Od začátku vás posílá do prostředí, které některým může být až nepříjemné. A jako rukojmí se bere především děti. Je jasné, že právě události týkající se menších jedinců jsou nejvíce emotivní a autoři knih to moc dobře vědí. V tomto příběhu sice umírají i dospělí, ale často má jejich skon velký vliv právě na jejich potomky. Ellen Marie Wiseman přitom popisuje tragické úmrtí do poměrně velkých detailů a příliš se se s tím nepáře.

Rozhodně však celý děj není pouze o jmenované pandemii. Ta vytváří jen kulisy konfliktu, který ovšem neméně působí na lidské city. Nabídne totiž velkou porci odloučení a ztrát, zlomených srdcí a bolesti. Vedle sympatické a nevinné třináctileté dívky potom jako protiklad nabízí ženu jménem Bernice Grovesová, jenž se právě díky obrovské ztrátě změní, nebojím se říct, v monstrum. Navenek se sice tváří jako spasitelka, ale její činy jsou daleko temnější.

Velice zajímavě je zde ztvárněno i prostředí sirotčince, kam se Pia dostane. V době, kdy tisíce dětí přišli díky nemoci o rodiče, byla tato zařízení opravdu narvaná. V této knize se navíc ocitají opuštění v poměrně krutém prostředí, které jim rozhodně nenahrazuje rodinu plnou lásky.

Zatímco samotná pandemie vychází z té reálné, linie okolo Bernice Grovesové je smyšlená, stejně jako všechny ostatní postavy. Nic to však nemění na tom, že se do nich čtenář dokáže maximálně vcítit, je mu jich líto a přemýšlí nad jejich strašnou situací.

Sběratel sirotků opravdu není lehká literatura. Klidně bych ji její emotivností přirovnal ke knihám o holocaustu, přestože se nacházíme úplně v jiné době a nevraždí zde lidé, ale příroda. Nic to ovšem nemění na tom, že pro miliony lidí po celém světě se jednalo o kruté momenty, které ovlivnily jejich životy.

Jestliže po celou dobu čtení vydržíte neuronit slzu, možná vás dostane závěr. V něm se dočkáte konečného vyvrcholení dramatu, odehrávajícího se v hlavním příběhu. Jak to skončí vám neřeknu, ale i já už jsem měl na krajíčku a nebojím se to přiznat.

Sběratelka 450