Kultura21.cz

Kdo nezná svou minulost, nemůže pochopit přítomnost, říká se. Také se vás někdy zmocnila touha prozkoumat svou minulost a zjistit, odkud pocházíte? Zatajuje se vám dech nad zažloutlými snímky z rodinného alba? Chcete vědět o svých předcích víc? Pokud jste na předchozí otázky odpověděli ano, vydejte se se mnou na cestu po stopách rodinných kořenů.  

“Po kom to naše dítě vlastně je?“ nejednou zakroutila hlavou, určitě i nad vámi, máma, když jste zrovna vyvedli nějakou vylomeninu. Možná vám její otázka uvízla v paměti a dostali jste chuť najít na ni odpověď. “Po kom mi narostly ty kudrnaté vlasy, které se nedají narovnat? Kdo z naší rodiny má tak obrovský nos jako já?“ vrtalo vám nejspíš hlavou.

S tlukoucím srdcem jste potom opatrně vytáhli ze skříně staré album fotografií po babičce a položili si je na kolena. Popustili jste uzdu fantazii a z nahnědlých snímků jste si před očima promítali jejich příběh. “Odkud přišli a jací byli moji předkové? Co dělali ve volném čase? Drželo se v jejich rodě nějaké tradiční povolání? Co je trápilo? Na co stonali a jak umírali?“ napadaly vás nejrůznější otázky. A tak jste se rozhodli, přijít jim na kloub.

Můžete zkusit profesionála

Pokud i vy chcete znát tajemství svého původu, vítám vás do klubu rodopisců – nadšenců. Nejjednodušší cestou, jak získat informace o svých předcích, je oslovit profesionálního genealoga, tedy rodopisce. Strom života, nebo-li rodokmen, vám po dohodě udělá na zakázku. Cena se pak pohybuje asi v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč a zachycuje většinou 9 – 13 generací zpátky, které se mu podaří vypátrat. I jeho cesta do minulosti ale jednoho dne skončí, protože nastane okamžik, kdy prameny v podobě matrik vyschnou. Většinou se to stane v období třicetileté války (léta 1618 – 1648). Když si uvědomíme, jak vydrancovaná tehdy byla Evropa po nekonečných bojích, nepřekvapí nás, že písemné prameny o těch nejprostších obyvatelích zmizely.

Panovníci udělali pořádek

Nejcennějším zdrojem pro pátrání po předcích v dávné minulosti jsou pro nás matriky. Z období před bitvou na Bílé hoře se jich u nás dochovalo jenom málo, tou nejstarší je jáchymovská oddací kniha z roku 1531. Tenkrát také ještě nepatřilo mezi povinnosti faráře matriky vést, k tomu církev vyzývala až v roce 1591 (na Moravě). V Čechách k tomu došlo dokonce ještě později, od roku 1605. Pravidelně se ovšem do katolických matrik (většina obyvatel  vyznávala katolickou víru) zapisuje teprve od 40. – 60. let 17. století. Pro nás, rodopisce, má obrovský význam dekret císařovny Marie Terezie (1717 – 1780) z července roku 1770, který nařídil bezplatné zápisy do matričních knih a v letech 1770 – 1771 navíc z jejího příkazu vznikl soupis obyvatel a první číslování domů. Mariin syn Josef II. (1741 – 1790) zase v roce 1784 ustanovil, že matrika je veřejnou listinou, do které je možné nahlédnout. Rozdělil matriky na křestní, oddací a úmrtní a nařídil, jakým způsobem se do nich bude zapisovat. Oba panovníci zkrátka udělali v zápisech pořádek, pro hledající rodopisce neocenitelný.

Pátrání přímo detektivní

Využijete-li služeb profesionálního genealoga, úplně se tím ochudíte o to nejkrásnější – téměř hmatatelné detektivní napětí, které zažijete při hledání a ohromnou radost z každého nového objevu, jenž jako kamínek zapadne do budované mozaiky vašeho rodu. Bádání je v poslední době o to snazší, že české archivy nyní matriky digitalizují. Pátrat tak můžete v klidu domova  a stačí vám jenom počítač s připojením k internetu. Ten je dnes ve většině rodin už téměř samozřejmostí. Jednoduše se připojíte na stránky archivu a nejste vázáni žádnou otevírací dobou. Sama se obvykle do bádání ponořím hlavně během víkendu a pozdě v noci.

Když strom roste

Máte-li tedy chuť otočit knoflíkem stroje času a obětovat i svoje volno, vzhůru do pátrání! Začněte tím, že si shromáždíte všechny rodinné osobní dokumenty – rodné, oddací a úmrtní listy, fotoalba, dopisy. Pokud máte ještě nějaké žijící prapředky, třeba babičku s dědečkem, vyzpovídejte je. Určitě si s vámi o minulých časech rádi pohovoří, tak toho využijte. Získáte spoustu cenných údajů, na které za pár let už nebude koho se zeptat.

Zkuste si pak, podle vyčtených údajů, nakreslit první strom – začněte u sebe, přidejte své rodiče, pak i jejich rodiče (tedy vaše prarodiče) a následně rodiče vašich prarodičů – praprarodiče. Vidíte, jak nám ten stromek hezky roste? Už obsahuje 15 lidí. Rodopisci mu říkají vývod a obsahuje všechny mužské i ženské předky jednoho člověka. Pokuste se u nich zapsat, kromě jména a příjmení, i datum a místo narození, sňatku a úmrtí. Pokud některé údaje nevíte, nevadí. Mějte trpělivost. Jsme teprve na samotném začátku a časem se nám je určitě podaří doplnit.

Čas vyrazit na matriku

Teď, když máte základ připravený, nastal čas vyrazit do světa. Chybí-li vám nějaké údaje u prarodičů (rodiče jste, jak předpokládám, se ctí zvládli), čeká vás návštěva matričních úřadů. Ze zákona máte právo nahlížet do matrik jenom na tři generace přímé linie svých předků, tedy údaje o sobě, svých rodičích a prarodičích. Na širší příbuzenstvo nemáte právo, takže pokud by vás zajímali i dědečkovi sourozenci, máte smůlu. Hledat budete v takzvaných živých matrikách, těch, které se dosud používají. Jde o ty, u nichž od narození zaznamenaných osob ještě neuplynulo sto let, od sňatku a úmrtí sedmdesát pět let. V praxi to ale chodí tak, že třeba v malé vesničce může být "živá" matrika ještě mnohem starší, třeba za posledních stočtyřicet let.

Na úřadě by tedy měli mít matriky s daty narození cca od roku 1910 dál, oddací a úmrtní od roku 1935, starší už najdete ve státních archivech. Nenechte se odbýt matričními úředníky, kteří někdy bývají neochotní, máte právo znát potřebné údaje. Až vyhledáte všechno potřebné, vyrazíme příště ještě dál do minulosti. Pokusíme se, zvládnout všechna úskalí práce v archivu a pustíme se do luštění dávných zápisů.