Lužanská mše Valji Stýblové

Luzanska mse 200 Ty čtyři svazky mi ležely na nočním stolku mnohem déle, než tomu bývá u jiných knížek. Ne snad proto, že bych se bála kvality, naopak. Autorka Valja Stýblová byla jasnou zárukou příjemného čtení. Šlo o čas a pohodu. Cítila jsem při prvním listování, že potřebují k prožití (a já knížky ráda prožívám) klid a soustředění – nemýlila jsem se. Tetralogie Lužanská mše o architektu Josefu Hlávkovi je hodna poklidného tempa. Nepatří k těm románům, co se zhltnou a šup s nimi do police knihovny a v hlavě do komůrky zapomnění, aby „nezacláněly“ dalším trhákům. Tady se vzpomíná na doby minulé, které také určitě ubíhaly v pomalejším tempu.

Valja Stýblová nás zavede do druhé poloviny devatenáctého století. Českému architektovi, zakladateli a prvnímu prezidentovi České akademie věd Josefu Hlávkovi se věnuje od jeho zrození. Jde o dokonalý portrét, jenž přibližuje doby minulé nejen výtečně vyobrazeným prostředím, ale i jazykem. Od samého počátku všemi díly prolíná láska k vlasti, národu, úcta ke starším a hrdost k vlastní práci. Je naplněn popisem hodnot, které se v současnosti stávají poněkud prázdnými pojmy. Málokdo je dneska hrdý na svou práci, málokdo si uvědomuje obsah slaova vlast. Tedy kromě dnů, kdy po vítězství v hokeji či fotbale všichni hrdě poskakujeme na náměstích a vykřikujeme již známé: Kdo neskáče, není Čech! Ale to sem nepleťme.

Lužanská mže začíná svazkem Vita brevis, který nás provede dětstvím Josefa Hlávky, jeho sny a vůlí, stavět jednou kostely. Od chvíle, kdy bravurně coby předškolák vykroužil znak jednoho z cechů on (a hlavně jeho matka) ví, co chce dělat. Za tímto cílem šel bez ohledu na okolí. Matka mu bezmezně věří, otec občas popíchne. Ovšem právě toto popichování nenechává Josefa usnout na vavřínech. Ač v počátku studií není tak dobrý, jak by chtěl, brzy se stává premiantem. Pro svůj cíl nehledí na lásku, přesto jeho milá na něho čeká – a dočká se. Je krásná, milá a hlavně oddaná svému Josefovi, věří mu stejně jako jeho matka. Po celý společný život mu pak bude pevnou oporou.

Luzanska mse 1

V druhém svazku Ars longa se ocitneme v období, kdy Josef se ponoří do praxe a jeho rozmach je neuvěřitelný. Dostává zakázky a plní své sny na sto procent. Jeho podnik během deseti let přijal neuvěřitelných sto čtyřicet zakázek a všechny dotáhl do zdárného dokončení. Se svou zcela oddanou ženou Márinkou teď žije ve Vídni. Ale ona se tam dusí, chtěla by domů, jen to svému muži nehodlá říct, aby se tím netrápil. Když padne rozhodnutí: vracíme se do Čech, nebylo asi šťastnější ženy v Evropě.

Třetím svazkem Music amicus se dostáváme do další etapy Hlávkova života. Protože nikdy nehleděl na vlastní zdraví, jeho tělesná schránka jej zradila, selžou mu nohy a on se ocitá na pojízdném křesle. I tak se snaží dostát svým závazkům. Léčí se, i když je netrpělivý, přece jen se po devíti letech z choroby vylíže a znovu se na nohy postaví, i když se může pohybovat už jenom o holi. Se svou ženou založí nadaci na podporu české vědy a kultury a zdá se, že všechny rány jsou překonány. Ta největší přijde znenadání – milovaná Márinka umírá na tuberkulózu. Hlávka se domnívá, že je u konce svých sil, že jeho život skončil, ale znovu pozvedne hlavu a začne s přestavbou zámku v Lužanech, aby sem mohl zvát umělce, kteří by v jeho zdech tvořili svá díla.

Luzanska mse 2
Poslední svazek Mecenáš v obnošené vestě začíná okamžikem, kdy architekt Hlávka dokončil rekonstrukci zámku a jeho cílem je jediné – podpora české vědy a kultury. Z tohoto důvodu zřídil Josef Hlávka nadaci a věnoval jí celé své jmění. Jako velmi dobrý obchodník a stratég ji zajistil tak, že funguje dodnes, sto let po jeho smrti
Nádherný, silný příběh o člověku, který šel za svým cílem, který dosáhl vlastního vrcholu a pak pomáhal dalším v uskutečňování jejich snů. Díky Valje Stýblové se dokonale přeneseme do světa hrdých stavitelů krásných budov, do světa, kdy morálka, čest a plnění závazků patřilo k věci. Tedy alespoň mně to tak vychází. Tento silný příběh opravdu stojí za přečtení, ale je třeba si na něj udělat čas i náladu. Bez nich se učíst nedá, respektive dá, ale čtenář si ho nevychutná!