Někdy najdete lásku tam, kde ji nečekáte
Banner

Někdy najdete lásku tam, kde ji nečekáte

Tisk

na hrane noci perexPíše se rok 1942. Anton Starzmann kdysi býval mnichem. Když nacisté jeho řád rozpustili, vrátil se do rodného domu. Jakmile v novinách uvidí inzerát mladé vdovy, která hledá někoho, kdo jí pomůže postarat se o její tři děti, nezaváhá a odpoví. Je to pro něj příležitost odčinit selhání při pokusu ochránit své studenty, které v klášteře učil.

 


Vdova Elizabeth souhlasí, a tak se Anton přestěhuje do malé podhorské vesničky. Ožení se s Elisabeth a stane se nevlastním otcem jejích tří dětí. Kromě toho, že se snaží vžít do nové role manžela a otce, se také zapojí do odbojového hnutí. Riskuje přitom životy manželky a dětí, které, i když to vůbec nečekal, začal milovat tak, jako by byly jeho vlastní.


Příběh podle skutečné události
Americká spisovatelka Olivia Hawker se při psaní knihy Na hraně noci inspirovala skutečným životním příběhem Antona Starzmanna, který byl dědečkem jejího manžela. Do příběhu zahrnula několik skutečných událostí a zbytek si domyslela podle své fantazie, což by vůbec nevadilo, kdyby si nastudovala reálie, o kterých chtěla psát.


Historický román? Ne. Spíše sladká pohádka šmrncnutá náboženstvím
Nejvýraznější chybou je autorčino tvrzení, že Češi vyhnali z Chebu nejméně sto německých rodin… v letech 1943 a 1944! Za existence Protektorátu Čechy a Morava! Jako by to bylo v těch letech možné… Další problémy se vyskytují v souvislosti s náboženstvím. Autorka je ateistka, což je z pasáží věnovaných Bohu a víře dost cítit. Tyto části působí uměle a nuceně. Jako by byly psané pouze na efekt. Navíc se v nich opakují ty samé myšlenky pořád dokola.


Za pochvalu však rozhodně stojí autorčin styl psaní. Je poetický a plný metafor a dodává příběhu zvláštní kouzlo. Navíc perfektně sedí k pomalu se rozvíjejícímu milostnému vztahu i dějové linii, která poklidně plyne a není narušena nijakými napínavými či děsivými událostmi. Antonova práce pro odboj i konflikty s místním přívržencem nacistů působí naivně, všichni, až na zmiňovaného přívržence a pár jeho stoupenců, jsou hodní, laskaví a ochotní nezištně pomáhat a ve vesnici se až na pár nepříjemností nic špatného neděje. Pasáže se zvony a kapelou jsou mimořádně vydařené a lze je považovat za nejlepší části knihy, protože dokonale vykreslují Antonovu odvahu a zájem o druhé.


Kniha Na Hraně noci je prezentována jako historický román, ale je to spíše pohádka. Sladká, trochu naivní a protkaná náboženstvím. Zkrátka dokonalé čtení na dlouhé zimní večery.

na hrane noci

NA HRANĚ NOCI
Autorka: Olivia Hawker
Originální název: The Ragged Edge of Night
Překlad: Karolina Limrová
Žánr: historický román
Vydáno: Ikar, 2020
Edice: Světový bestseller
Počet stran: 352

Hodnocení: 70%

www.knizniklub.cz/knihy/402215-na-hrane-noci.html


 

Přihlášení



Autorské čtení

Načítám náhodné video z playlistu...

Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner
CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online, ebooky zdarma, eknihy ke stažení

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Recyklované pohádky naučí novou generaci recyklaci

200 rozDo Recyklohraní, aneb Ukliďme si svět je zapojeno téměř 3100 škol z celé České republiky, které vedou své svěřence k šetrnějšímu přístupu k okolí. Jedním z jejich projektů jsou Recyklované pohádky, které nám podrobně představila ředitelka paní Ilona Johno...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Z archivu...

Čtěte také...

Starosta – český psychologický román

starosta200V srpnu vyšla další vydařená kniha mladé české autorky Alžběty Bublanové, tentokrát kratší kousek nazvaný Starosta. Už na temném přebalu knihy dostáváme otázku: Co se stane s člověkem, když se poprvé v životě dostane k moci? Pokud chcete znát odpov...


Výtvarné umění

Galerie města Pardubic představuje dosud nevystavované dílo Pavla Nešlehy

pavel nesleha fotografie pardubiceNedávno nově otevřená Galerie města Pardubic, která se nachází v historických prostorách Příhrádku, připravila pro své návštěvníky soubor dosud nevystavovaných fotografií malíře, fotografa a vysokoš...

Divadlo

Zlínské divadlo přináší další komedii od Francise Vebera

draha legrace 200Francis Veber je proslulý francouzský scenárista, producent, režisér, filmař a divadelník známý například díky filmu Drž hubu! nebo filmu a divadelní hře Blbec k večeři. Zřejmě právě díky jejímu úspěchu se v Městském divadle pustili do...

Film

HYPNÓZA: Všechno je pod kontrolou. Dokud se vám to naprosto nevymkne z rukou...

hypnoza200Dokážeme opravdu být sami sebou? A co by se stalo, kdybychom se na chvíli odpoutali od společenských norem a dělali přesně to, po čem naše mysl podvědomě touží? Proč uprostřed smrtelně vážné veřejné prezentace nezačít štěkat, nestáhnout si kalhoty, ne...