Dívka s vášní pro indigo. Příběh výjimečné dívky, která předběhla svou dobu

Pokud milujete historické romány, pak mohu vřele doporučit knihu s netradičním tématem: Dívka s vášní pro indigo od Natashi Boydové, kterou vydalo nakladatelství Prostor. Kniha představuje příběh odvážné dívky žijící v 18. století, která není zdaleka fiktivní postavou, neboť příběh je napsán na motivy skutečných událostí a postav. O to více vás možná zaujme. Tento kvalitně napsaný román si nemůžete nechat ujít!

Román Natashy Boydové s názvem Dívka s vášní pro indigo se opírá o romantický příběh a poutavé historické kulisy, zároveň však nabízí mnohem komplexnější a hlubší čtenářský zážitek. Autorka se totiž inspirovala životem Elizy Lucasové Pickneyové (1722–1793), která žila na plantáži v Jižní Karolíně a objevila tajemství výroby indiga. Eliza si po celý život vedla deníky, do kterých si mimo jiné pečlivě přepisovala korespondenci, kterou vedla. I když se dochovalo vše, Boydová na základě dostupných materiálů vytvořila uvěřitelný příběh silné dámy, která se nebála jít za svým cílem v době, kdy to pro ctižádostivé ženy nebylo vůbec jednoduché.

Příběh začíná v roce 1738, kdy na šestnáctiletou Elizu padne zodpovědnost za rodinné plantáže v Jižní Karolíně. Rodina se sem nedávno přestěhovala z Antiguy, kam se Elizin otec – plukovník Lucas – chystá znovu odjet. Touží totiž stát se guvernérem, ale k tomu potřebuje i zisky z karolínské půdy, které zatím nejsou nijak uspokojivé. Zatímco mladší bratři studují v Anglii a matka trvale churaví, plukovník svěřuje vedení podniku a zároveň péči o rodinu nejstarší dceři. Věří v její schopnosti, sám ji učil, jak plantáž vést a Eliza mu už dříve byla schopnou pomocnicí.

V době, kdy se pro zámožné dívky sluší trávit čas vyšíváním, návštěvami sousedů a hledáním nápadníka na plesech, Eliza dohlíží na plantáže, a to se vším všudy. Stará se o účetnictví, sklizeň i otroky, kteří rodině patří. Brzy zjišťuje, že se otec kvůli své kariéře silně zadlužil a výnosy navíc nejsou dostatečné. Pohled na černošky v nádherně tmavomodrých šatech ji ovšem vnukne smělý nápad: Co kdyby místo tradičních plodin začali pěstovat rostliny indiga a vyráběli z nich barvivo pro rozvíjející se textilní průmysl? Výroba indiga je ale tajemstvím, které si černošské ženy předávají po generace a střeží ho mezi sebou...

Boydová mistrně vykresluje Elizino odhodlání a houževnatost, s níž se pouští do boje s nepřízní osudu. Román otevírá témata rasových předsudků, postavení žen ve společnosti a těžkého života otroků v 18. století. Zároveň je poutavým příběhem o objevování vlastních sil a překonávání překážek.

Za mě jen doporučuji! Knížka má pěknou obálku, je poutavě napsaná, skvěle přeložená, proložená citáty Elizy Lucasové, závěru autorka uvádí vysvětlení k samotnému příběhu založenému na skutečných událostech.

Anotace:

Píše se rok 1739. Elize Lucasové je pouhých šestnáct, když ji otec pověří správou tří rodinných plantáží v Jižní Karolíně, zámořské kolonii britského krále Jiřího II. Poté odpluje bojovat za slávu Koruny a jeho opuštěná choť si nepřeje nic jiného než vrátit se do Anglie. Přičinlivá dcera se sice hospodaření ujme nehledě na překážky, jenže osud podle všeho kráčí matčinu přání vstříc. Eliza záhy čelí hrozbě, že Lucasovi přijdou o všechno, avšak odmítne se vzdát.

Sotva se dívka dozví, kolik Francouzi platí za indigové barvivo, nabude přesvědčení, že právě jeho produkce je klíčem k záchraně. Okolí ale jejímu snu nevěří, v pěstování původně západoafrické rostliny se žádný běloch nevyzná a vzpurná otrokyně se s ní o taje výroby úchvatně modré barvy odmítá podělit. Hrdinka zjišťuje, že jejími spojenci v bitvě o čas jsou jen starý zahradník ze sousedství, šťastně ženatý právník z města a černošský mladík, s nímž Eliza uzavře neslýchanou dohodu. On ji naučí indigo zpracovávat a ona jeho druhy – navzdory dobovým zákonům – naučí číst.

Natasha Boydová oživila skutečný příběh dámy, která nemálo přispěla k emancipaci budoucích Spojených států. Na základě archivních materiálů i osobní korespondence román osvětluje jak poměry panující na tehdejším Jihu, vyznačující se bezprávím vůči ženám i otrokům, tak Elizin vnitřní život. Život provázený podlými intrikami, mužskou nadřazeností, zakázaným vztahem – a především ohromnou odvahou.

O autorce:

Natasha Boydová patří k nejprodávanějším americkým autorkám romancí, jež výrazně povyšuje odmítáním žánrových stereotypů. Zaslouženou pozornost na sebe strhla historickým románem The Indigo Girl (2017). Kniha obdržela prémii Sdružení nezávislých jižanských knihkupců (Southern Independent Booksellers’ Association) a figurovala i v nominacích na výroční Southern Book Prize. Autorka, jíž už v českém překladu vyšla próza z letní Riviéry Francouzská lekce, vystudovala psychologii a žije s manželem, dvěma syny a postavami, které se jí honí hlavou.

Ukázka z knihy:

Všichni jsme se zadívali stejným směrem. Žena si našich pohledů všimla, sklopila oči a zrychlila krok. Sepraná modrá sukně z pytloviny jí poletovala mezi zaprášenýma tmavýma nohama. Došlo mi, že jsem k nim upoutala Starratovu pozornost.
Starrat vedle mě vlhce zachrchlal, jako by mu něco ucpalo krk. Otočila jsem se právě včas, abych zahlédla, jak vyplivuje na zem narudle žlutý hlen. Zvedl se mi žaludek, ten pohled v těžkém parnu byl poslední kapkou. „Indigo,“ potvrdil správce s dalším vlhkým zachrchláním. „Negerský indigo, asi né ta kvalita, na jakou ste byla zvyklá. Nechávám je, aby si ho tady krapet pěstovali.“
„Zajímavé. Sklízíte ho?“ zeptal se otec.
„Tady se ho nedá vypěstovat tolik, aby to bylo k něčemu dobrý, jesli myslíte na todle, pane,“ prohodil pohrdavě. „Lidi už to tady hodně zkoušeli a žádnýmu se to nepovedlo. Tady na to není ta správná půda. A tydle negři ho rozhodně nedokážou pěstovat tak, aby bylo dost kvalitní na prodej.“
„Slyšel jsem, že Francouzi na jihu v Louisianě indigo pěstují,“ přemítal nahlas otec. „Pravda je, že v Západní Indii je jiný terén. Ale slyšel jsem, že krajina a klima v Louisianě se hodně podobají těm zdejším.“
„Tam na jihu nikdá nemrzne,“ pronesl Starrat důležitě. „V tom bude asi ten rozdíl.“ Pahýlovitými prsty se špínou pod nehty se poškrábal po zarostlé bradě. Rašící vousky měl flekaté jako prašivý pes.
Souhlasně jsem přikývla. „To asi ano.“

– Natasha Boydová: Dívka s vášní pro indigo

Dívka s vášní pro indigo