Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Koňské rodokmeny umí vyprávět neuvěřitelné příběhy. Těm, kdo v nich umějí číst, odhalují nejen záměry chovatelů, jejich touhu po zdokonalení konkrétního koňského plemene, příběhy koní samotných, ale i dobové souvislosti. Já sama se doposud pokoušela číst jen v rodokmenech koní plemene anglický plnokrevník, plemene šlechtěného k rychlosti, ke kralování na travnatých či pískových oválech dostihových drah. Kniha Zvíře, nadzvíře mě zaujala z toho důvodu, že přibližuje osudy příslušníků koňského plemene, které bývá považováno za jedno z nejušlechtilejších. Kniha líčí osudy zvířat, která na svém hřbetě nesla nejednoho vladaře nebo pro nejednoho tančila v proslulé vídeňské Španělské dvorní jezdecké škole.

Kniha začíná vzpomínkami autora na dětství, na okamžiky strávené v jízdárně, kde měl poprvé možnost sledovat „tančícího“ lipicána, koně, který ovládá prvky španělské jezdecké školy. O mnoho let později se autor knihy vydává po stopách plemene, jehož vybrané hřebce lze s trochou nadsázky přirovnat k Vaslavu Nijinskemu. Tyto stopy jej zavedou do slovinské Lipice, která dala koňskému plemeni jméno. Potom do jízdárny a stájí Španělské dvorní jezdecké školy ve Vídni. Dále do šumavské Hostouně, jejíž hřebčín a rozsáhlé pastviny poskytly azyl koním během druhé světové války. Mezi návštěvami rakouského Piberu, líhně čtyřnohých tanečních talentů, a chorvatského Lipiku, jehož koně byli drceni v rámci balkánského válečného konfliktu v devadesátých letech minulého století, si odskočí za pamětníky či potomky lidí, kteří měli s lipicány co do činění.

Kromě historie jednoho koňského plemene kniha nabízí spoustu otázek k zamyšlení. Ta nejpalčivější zní: proč je šlechtění v případě zvířat považováno za bohulibou činnost? Proč jsou oslavováni chovatelé, kteří výběrem vhodných jedinců dospějí k upevnění a prohloubení, případně naopak potlačení určité vlastnosti? Proč, když se o tutéž věc někdo pokusí, kdokoli a kdykoli, u příslušníků živočišného druhu homo sapiens, je považován za zrůdu a končí to tragédií? Věta „hřebčíny vrchního podkoního s pokojně se pasoucími klisnami s hravým hříbětem po boku se stejně jako domovy Lebensborn zaměřovaly na rozmnožování a vylepšování vyvolené rasy“ nepotřebuje dalšího komentáře.

Vysokou výpovědní hodnotou disponují mapky, jež zobrazují, kudy vedly kroky evakuovaných stád během válečných konfliktů. Čtenáři tak odhalí, kde a kdy byla v různých letech epicentra válečných konfliktů, které oblasti byly ohroženy přímými boji. Svědectví pamětníků – stájníků umožňují udělat si obrázek o strastiplných cestách, které musela zvířata absolvovat, mnohdy takzvaně „po kopytě“. Nezměrné úsilí uchránit stáda lipických koní před válečným běsněním dokazuje, jak moc si odborníci cenili ušlechtilých zvířat. Nejednou byli ochotni nasadit vlastní život ve snaze zabránit tomu, aby koně skončili v armádních várnicích nebo zůstali v zónách, kde probíhalo bombardování a odstřelování. Nejsem si vědoma, že by byly podobné záchranné akce organizovány kvůli jiným zvířecím druhům, což dokládá, jak výsadní postavení má kůň v rámci ostatních domestikových zvířat.

Synopse knihy může nejednoho potenciálního čtenáře zmást. Pokud po knize sáhne milovník lipicánů, bude asi zklamán. Důvodem nejspíš bude, že životní příběhy významných hřebců, peripetie příslušníků stád z různých koutů Evropy jsou velmi často prokládány narážkami na problematiku darwinismus versus lamarkismus, zmínkami o vědeckém díle Vavilova apod. Kniha se bujně košatí, nenalezneme v ní jednoduchou, přímou linii, která nás povede „rovnou za nosem“ od první stránky k té poslední. O oddechovém čtení nemůže být v žádném případě řeč. Nový úhel pohledu na evropské dějiny a současně dějiny jednoho koňského plemene je však k nezaplacení. Smekám před autorem, který dokázal z tak velkého množství pramenů, z tak velkého množství aspektů vymodelovat strukturovaný a konzistentní celek.

Rozhodně se nejedná o čtení veselé či optimistické. V každém případě však poučné, neboť si čtenář uvědomí, nakolik jednotlivé historické události a aféry, které hýbaly dějinami, ovlivní třeba příslušníky koňského plemene. Kniha je především smutnou připomínkou toho, že dějiny jsou psány nejen lidskou krví.

Zvíře, nadzvíře
Autor: Frank Westerman
Překlad: Magda de Bruin Hüblová

Žánr: historický
Vydáno: 2012
Stran: 320
Vydalo nakladatelství: Host
Hodnocení: 99 %

Zdroj foto: nakladatelství Host