Maniac Benjamina Labatuta je skvělou literární hrou s génii naší vědecké historie

Pátek, 09 Srpen 2024 09:08 Martina Čápová

Maniac

Po Strašlivé závrati se Labatut ve svém druhém románu zaměřuje opět na vědce a vědkyně, tentokrát se však detailněji poohlíží po prvních počítačích a uměle inteligenci a jde na to přes atomovou bombu.

Maniac se čtivě věnuje vědci Johnu von Neumannu ale i dalším

Benjamin Labatut je silný ve svém vyprávění – kombinuje totiž román faktu s fikcí, vědou a literaturou. Pokouší se vžít do mnoha postav a skládá tak ucelený a detailní pohled na jednoho vědce, ale zároveň hází světlo na mnoho dalších vědců a vědkyň. Ve svém stylu je také poměrně poetický a silně filozofický – nakonec samotná matematika je jistou polemikou o možnostech světů.

Nemusíte ani být geniální, abyste z knihy o kvantové mechanice a matematice měli skvělý čtenářský zážitek. Labatut píše čtivě a dalo by se říci až popularizačně, zároveň se ale nejedná o čistou naučnou knihu a čtenářsky se tak můžeme ponořit do jeho fikčních světů, jež vybudoval na základech historických událostí 20. století. A činí tak skrze hlasy různých postav, které se více či méně pohybovaly kolem významného matematika a fyzika Johna von Neumanna.

Co když přírodu nelze poznat jako celek aneb objevení iracionálna

Román je strukturován do tří částí. V úvodní části nás Labatut experimentálně zavádí k vědci Paulu Ehrenfestovi, který se znepokojoval pokrokem a důsledky matematiky a kvantové mechaniky (válečné zbraně) až nakonec zastřelil svého syna s Downovým syndromem a pak sám spáchal sebevraždu. Labatut nás skrze něj přivádí do světa absurdna a iracionálna, který je nedílnou součástí vědy a výzkumu – ne vždy je vše tak uspořádané a pochopitelné, jak se na první pohled zdá. Kniha je částečně o ohledávání nekonečna světa i proměnlivosti morálky, spekulací na poli vědy i lidského rozměru. Labatut v nás buduje hranici logiky, kterou v následujících částech překročí a začne si pohrávat s šílenstvím a genialitou.

Druhá část Maniaca pak představuje život a dílo Johna von Neumanna, matematika, který způsobil revoluci ve většině oblastí, které zkoumal. Napsal nejdůležitější článek o teorii her, spolupodílel se na stavbě a vývoji atomové bomby (mohlo by se líbit i těm, co se zajímají o Oppenheimera) a byl průkopníkem v oblasti umělé inteligence.

Třetí část vypráví příběh prvního programu umělé inteligence, který porazil nejlepšího GO hráče na světě Lee Sedola. Zkrátka prozkoumává příležitosti, které tento program představuje, ale také jeho nebezpečí.

Občasně se v knize objeví černobílé fotografie zmíněných osob, úderná věta, která si stojí samostatně na stránce, nebo odstavec, který jako intermezzo hraje s celým textem vzrušující hru. Labatut se zkrátka pokouší různými cestami dostat do hlavy vůdčímu vědci 20. století a reflektuje tak vývoj kvantové fyziky, výpočetní techniky a umělé inteligence, kterou v podstatě známe dnes.

*John von Neumann narozený v Maďarsku jako János za 2. světové války emigroval do Spojených států, kde si své jméno poangličtil na Johna. Za svého života se věnoval takovým oborům jako kvantová fyzika, teorii množin, informatice, statistice či hydrodynamice. Spolupodílel se s mnoha dalšími na vývoji atomové a vodíkové bomby a za nejvýznamnější objevy a vynálezy se považují digitální počítače, buněčný automat a teorie her.

maniac